Tématem posledního dílu naší minisérie je zpracování radioaktivních odpadů a nakládání s nimi.

Když položíte svým známým otázku, kterého vědce znají, drtivá většina dotázaných nejspíše okamžitě vyhrkne jméno nositele Nobelovy ceny, filozofa a humanisty Alberta Einsteina. Tento německo-americký fyzik židovského původu, tvůrce speciální teorie relativity (1905), myšlenky kvantování elektromagnetického pole a vysvětlení fotoefektu (1905), vysvětlení Brownova pohybu (1905) a především obecné teorie relativity (1915), je označován za největšího vědce 20. století, případně spolu s Newtonem za nejvýznamnějšího fyzika vůbec. V čem spočívala jeho genialita? V jeho mimořádném mozku? Jak prohlásil Michel de Montaigne, francouzský renezanční myslitel, esejista a skeptik: „Mozek dobře uspořádaný je lepší než mozek hodně napěchovaný."

Na severu pokračuje honba za ropou, plynem a cennými minerály. Inuité z kanadské Arktidy, kteří se dosud zabývali jen lovem, se nyní zajímají o jinou kořist – jejich společnost Nunavut Resources Corp. požádala koncem září 2012 Wall Street o půjčku ve výši 18 milionů dolarů. Chtějí ji využít k prospekci v oblasti Kitikmeot na severu Kanady. V této oblasti o rozloze 500 000 km² hodlají objevit zlato, diamanty a lithium. Inuitští prospektoři reprezentují jen část velké honby za přírodními zdroji; ta zcela jistě přemění Arktidu brzy poté, co se zmenší její ledová čepička.

V první části článku o nakládání s jadernými odpady jsme se věnovali historii a současnosti těchto odpadů. Tentokrát se zmíníme o jejich dělení a zdrojích.

Po více než 18 miliardách kilometrů od domova opustila sonda Voyager-1 sluneční soustavu. Pokud její přístroje budou fungovat, vstoupí do mezihvězdného prostoru. Dlouhou životnost sondy, která putuje vesmírem již 35 let, umožnil izotop plutonia 238. Jaderný rozpad při štěpení jader uvolňuje teplo, které se přeměňuje na elektřinu potřebnou pro přístroje sondy. Odborníci se domnívají, že Voyager-1 bude zasílat údaje ještě dalších deset let.