Fotosyntéza je jedním z nejlepších vynálezů přírody. Umožnila existenci vyšších forem života. Pokud bychom ji uměli využít nebo dokonce napodobit, mohla by přispět k řešení budoucích energetických problémů. Manajit Hayer‑Hartlová a Ulrich Hartl nyní zkoumají tuto možnost v Ústavu Maxe Plancka pro biochemii v Martinsriedu u Mnichova.

Je všeobecně známo, že se původně dobře míněné ideje mohou nechtěně zvrtnout. Podívejme se například na to, co se děje ve jménu rozvoje využívání potravinových plodin nikoliv k výživě lidí nebo hospodářských zvířat, ale ke „krmení“ dopravních prostředků kapalnými biopalivy coby částečné náhrady benzínu nebo nafty.

”Výsledky lidského rozumu musí sloužit lidstvu a nikdy nesmějí být použity na nehumánní cíle.” Niels Bohr

Říká se, že věda je nástrojem pokroku. Mezi váženými učenci posunujícími vědění lidstva o něco kupředu, se ale zákonitě objevili i vyjímeční, kteří se seriózním výzkumem neměli vůbec nic společného. Někteří postupovali seriózně jen zpočátku nebo okrajově, pak se jejich snažení ale vydalo nežádoucím směrem. Právě k takovým vědcům patří v historii elektřiny a magnetismu italský fyzik Giovanni Aldini (1762‑1834). Jeho jméno najdeme v odborných statích o minulosti elektrotechniky a medicíny jen výjimečně, spíše je třeba hledat v dílech o kuriozitách v historii lidské společnosti. Giovanni Aldini se narodil před 250 lety.

Mnozí máme vžitou představu o vědcích, kteří svá komplikovaná měření provádějí u nám nedostupných superpočítačů. Stejně tak považujeme různá (fyzikální) tvrzení za těžko dokazatelná. Všichni si však můžeme ověřit fyzikální zákony nebo změřit hodnoty, které bychom jinak měřili dost obtížně, i pomocí „obyčejného“ osobního počítače. Posuďte sami.