Biografie

Článků v rubrice: 166

Původce rakoviny - omyl při udělování Nobelovy ceny?

Před 90 lety zemřel dánský mikrobiolog a patolog Johannes Fibiger. V roce 1926 obdržel Nobelovu cenu za medicínu za objev mikroskopického parazita Spiroptera carcinoma, který měl údajně vyvolávat vznik rakoviny. Za tento objev byl tehdy 59letý Fibiger vychvalován "až do nebes", než se za několik desetiletí zjistilo, že se zcela mýlil: ukázalo se, že za rakovinu nešťastní červi nemohou. Nobelův výbor se natolik vyděsil z této chyby, že během několika následujících desetiletí o kandidátech na Nobelovu cenu za dosažené pokroky ve výzkumu diagnostiky a léčby rakoviny raději ani neuvažoval. Nicméně udělená Nobelova cena již nemůže být laureátům nikdy odňata.

Fotogalerie (1)
Portrét Johannese Fibigera (zdroj Adobe Stock)

Vznik nového vědního oboru - mikrobiologie

Historie medicíny jako neobyčejně bohaté mozaiky myšlenek i institucí, teorie a praxe, řemesla a vědy i velkého počtu soupeřících koncepcí a skupin je nesrovnatelně méně přehledná než například historie fyziky či chemie. Nicméně je neoddiskutovatelným faktem, že koncem 19. století došlo v medicíně k jedné z mála skutečných revolucí. Zasloužila se o ní nová medicínská disciplína - bakteriologie či přesněji mikrobiologie. Její objevy vedly přímo a relativně velmi rychle ke skutečně účinným praktickým preventivním opatřením a léčebným postupům, které dramatickým způsobem zvýšily počty uzdravených a zachráněných před smrtí. Vedle geniálního francouzského biologa, chemika a lékaře Louis Pasteura (1822-1895) se o ustavení mikrobiologie jako vědecké disciplíny zasloužil především německý lékař Robert Koch (1843-1910), spolu se svými spolupracovníky a žáky (von Behring, Gaffky, Fränkel, Löffler, Ehrlich a další). Z mnoha hrůzostrašných smrtelných nemocí, které mořily lidstvo po celá tisíciletí, zůstalo zahaleno rouškou tajemství jen nádorové bujení, které se stalo strašákem přetrvávajícím až do moderní doby. Nedá se říci, že by vědci o rakovině a roli karcinogenů nevěděli vůbec nic, ale to, co vědí, ještě nestačí na její úplné potlačení. Začátek experimentálního výzkumu rakoviny je spojen se jménem dánského vědce Johannese Fibigera.

Curriculum vitae

Johannes Andreas Grib Fibiger se narodil 23. dubna 1867 v dánském městě Silkebord ležícím uprostřed Jutského poloostrova. Jeho otec byl místní lékař a matka spisovatelka Elfride (Müller) Fibigerová. Lékařské vzdělání získal na univerzitě v Kodani; po jeho ukončení v roce 1890 odešel na krátkou stáž do nově založeného berlínského Institutu pro infekční choroby (dnes Institutu Roberta Kocha), kde souběžně s budoucím prvním nositelem Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu (za "objev léčení séry, zvláště pak za objev séra proti záškrtu") Emilem Adolfem von Behringem, rozvíjel své schopnosti pod vedením tehdy již slavného profesora hygieny na univerzitě v Berlíně Roberta Kocha (v pořadí pátého nobelisty za výzkumy a objevy při léčení tuberkulózy). V letech 1891-1894 působil jako asistent profesora C. J. Salomonsena v bakteriologickém ústavu kodaňské univerzity, a poté nastoupil jako armádní lékař-rezervista do nemocnice pro léčení infekčních chorob v Blegdamshospitatet. V roce 1895 obhájil doktorskou disertaci o bakteriologickém výzkumu záškrtu a stal se docentem - prosektorem univerzitního ústavu patologické anatomie. V roce 1900 byl jmenován ředitelem centrální laboratoře klinické bakteriologie dánského pozemního vojska a současně profesorem patologie na univerzitě v Kodani a šéfem ústavu patologické anatomie. V této době se věnoval použití Behringova séra proti záškrtu a problémům tuberkulózy a spalniček, především však zahájil experimentální bakteriologické výzkumy uměle vyvolané rakoviny. Některé prameny jej považují za autora prvního kontrolovaného klinického experimentu - experimentálně indukovaného nádorového bujení. Bohužel se však stal obětí zcela nevyhovující a chybné metody.

Počátek experimentálního výzkumu nádorového bujení

Při bakteriologických výzkumech s laboratorními krysami nakaženými tuberkulózou zjistil, že kromě toho onemocněly rakovinou žaludku. Mikroskopickou analýzou nemocné tkáně v ní objevil larvy parazita, později pojmenovaného Spiroptera carcinoma. Dalším téměř detektivním vyšetřováním zjistil, že se parazit šíří v určitém tropickém druhu švába, který se do Dánska dostal v pytlích s cukrem, dovážených z oblasti Karibiku. Napadlo jej, že by se obávané onemocnění dalo vyvolat experimentálně (uměle) krmením krys nakaženými šváby. Po několika letech úmorné práce se mu podařilo v roce 1912 prokázat, že krysy onemocněly rakovinou v přímé souvislosti s krmením nakaženými šváby. V následujícím období zkoumal život a výživu objeveného parazita, sledoval metastázování nádorů a transplantoval napadené tkáně. Z porovnání různých druhů nádorových bujení dospěl k poznatku, že rakovina je způsobena vzájemným působením dvou nebo více činitelů - různých vnějších vlivů a genetických dispozic. Tyto Fibigerovy práce znamenaly začátek experimentálního výzkumu rakoviny a staly se inspirací pro další bádání a studium role karcinogenů. Později vědci zjistili, že jeho krysy ve většině případů neměly rakovinu, ale benigní nádory, jež pravděpodobně vznikly kvůli nízkým nutričním hodnotám švábího jídelníčku, ve kterém zcela chyběl vitamín A. Fibigerův objev "původců rakoviny" se nikdy nepodařilo potvrdit, dnes se tento parazit jmenuje Gongylonema neoplasticum.

Mnohoobročník nebo workoholik?

V průběhu života zastával profesor Fibiger mnoho řídicích funkcí ve vládních, armádních a lékařských  institucích a zastupoval Dánsko na různých mezinárodních akcích. Stal se mimo jiné doživotním prezidentem Mezinárodní unie pro výzkum rakoviny a jedním ze spoluzakladatelů mezinárodního renomovaného lékařského časopisu Acta Pathologica et Microbiologica Scandinavica. Byl tajemníkem a později prezidentem Dánské lékařské asociace, členem Královské dánské akademie věd, Královské fyziologické společnosti, Švédské lékařské asociace a Finské zdravotnické asociace, konzultantem Rady pro forenzní medicínu, zahraničním členem Královské belgické lékařské akademie, Helmintologické společnosti ve Washingtonu, Královské vědecké společnosti v Uppsale, Mezinárodní komise pro aktuální spolupráci s jinými zeměmi, členem plánovací komise pro výstavbu lékařských ústavů a národního výboru pro rozvoj rozhlasového vysílání, čestným doktorem na univerzitách v Paříži, Lovani, Berlíně a dalších vzdělávacích a výzkumných zařízeních. Po celý život hmotně zajištěn a vážen nejen akademickou obcí, ale i širokou veřejností, mohl se zcela věnovat mikrobiologickému výzkumu a organizaci vědecké práce, což například v porovnání s Kochem či Behringem, nebylo tehdy samozřejmé. Zemřel v Kodani před 90 lety 30. ledna 1928 ve věku nedožitých 61 let - paradoxně na rakovinu tlustého střeva (kolorektální karcinom).

Použitá a doporučená literatura

Belofsky, N.: Podivná medicína. Šokující lékařské potupy napříč stoletími. Jota, Brno 2016.
Bober, J.: Laureáti Nobelovy ceny. Obzor, Bratislava 1971.
Devies, G.: Kompletní historie medicíny. CPress, Brno 2013.
Houdek, F.: Nobelovy ceny s otazníkem. Vesmír, 15. 6. 2017.
Norrby, E.: Nobelovy ceny a přírodní vědy. Academia, Praha 2013.
Quelle: Wikipedia. Pathologe. Books LLC, Reference Series 2011.
Panyško, J., M. (et al.): Johaness Andreas Grib Fibiger. Eniologie člověka č. 15, 2007.
Porter, R.: Dějiny medicíny od starověku do současnosti.  Prostor, Praha 2013.
Schott, H.: Kronika medicíny. Fortuna, Praha 1994.
Sodomka, L., (et al.): Kronika Nobelových cen. Euromedia Group, Praha 2004.
SPU (svobodnenoviny.eu).
Špatenka, P.: Vilcacora a rakovina. Regenerace č. 1/2002.
Století objevů č. 1/2013: 55 děsivých pandemií/ Hrozí nám i dnes? RF HOBBY, Praha 2013.
Weinlich, R.: Laureáti Nobelovy cena za fyziologii a lékařství. Alda, Olomouc 1999.

Tesařík Bohumil
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Jak naučit nanočástice tančit

Českým vědcům z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR se jako prvním na světě podařilo kontrolovaně rozpohybovat nanočástice na povrchu grafenu. To se dosud pro svou náročnost a delikátnost žádnému vědeckému týmu na světě nepodařilo.

Nahradí technologie CCU technologii CCS?

O oxidu uhličitém a jeho možném vlivu na klimatické změny už bylo napsáno a řečeno mnoho. I kdyby jeho rostoucí koncentrace v ovzduší globální oteplování nezpůsobovala, je na místě otázka, zda by bylo možno z atmosféry tento plyn odebírat a něco z něho vyrábět.

Kdo vyřeší největší problém elektřiny, dostane Nobelovku

Největší brzdou rozvoje světové energetiky je, že lidstvo dosud neumí ve velkém skladovat elektřinu. Od roku 1882, kdy byla postavena první přečerpávací elektrárna, tedy jediný zatím známý fungující způsob, jsme se v řešení tohoto problému příliš neposunuli.

Zavrženíhodné umění matematické jest zakázáno především

S úsměvným titulkovým citátem z Kodexu císaře Justiciána I. z roku 529 n. l. se vydáme po stopách jednoho z nejvýznamnějších českých matematiků 20. století, Eduarda Čecha, a to při příležitosti 125. výročí jeho narození.

Project Debater - umělá inteligence diskutuje na odborné téma

V prostorách společnosti IBM Watson West v San Francisku proběhla první živá veřejná debata mezi systémem umělé inteligence (AI) a člověkem. AI systém z dílny IBM pojmenovaný Project Debater a přebornice v debatování Noa Ovadia měly za úkol si připravit ...

Nejnovější video

Zrození nového ostrova

Po 53 letech se roku 2015 objevil na Zemi v souostroví Tonga nový ostrov. Turistům se podařilo jeho zrození z hlubin moře natočit. Vulkanická exploze vyvrhla prach do výšky 9 kilometrů. Vědce nyní nesmírně zajímá - představuje totiž krajinu podobnou té na Marsu. Eroze nových hornin může simulovat poměry, jaké byly na Marsu, když ještě na něm byla voda. (Zdroj NASA)

close
detail