Loránd Eötvös: maďarský vědec a sportovec, který jezdil přednášet fyziku na koni

Patrně nejznámějším maďarským fyzikem byl jeden z nejlepších experimentátorů přelomu 19. a 20. století baron Loránd Eötvös de Vásárosnamény, od jehož úmrtí letos uplynulo sto let. Mezinárodně známým se stal nejen díky svým vědeckým pracím v oblasti povrchového napětí kapalin a inovátorskými pokusy při zkoumání gravitace, ale také pro svoje sportovní úspěchy.

Narodil se v Budíně 27. července revolučního roku 1848 v rodině známého maďarského liberálního politika, básníka a spisovatele, barona Józsefa Eötvöse (1813-1871), který se vedle dobových románů („Pod Dóžovou zástavou“, „Dědinský notář“) věnoval tvorbě mnoha odborných právnických, sociálních a historických studií. Jeho předkové pocházeli ze Slovenska - děd Ignác se narodil roku 1786 v Šahách a praděd Ignác roku 1763 v Košicích. Protože Loránd vyrůstal v tvůrčím intelektuálním prostředí, není divu, že již během studií na piaristickém gymnáziu psal verše, inspirované poezií maďarského básníka S. Petöfiho, německých básníků J. Goetha, F. Schillera a H. Heineho. Současně se zajímal o přírodu a přírodní vědy a již v době středoškolských studií pomáhal při pokusech univerzitnímu profesorovi experimentální fyziky a konstruktérovi přístrojové techniky Štefanu A. Jedlíkovi (1800-1895), vědci slovenského původu. Po maturitě se sice v roce 1865 zapsal na přání rodičů na Právnickou fakultu budapešťské univerzity, avšak přednášky jej neuspokojovaly a zejména po návštěvě Itálie, kde se nadchnul osobností a dílem Galileo Galilea, záhy začal studovat matematiku a chemii u slovenského matematika a inženýra O. Petzvala (1809-1883) a aplikovanou fyziku a konstrukci přístrojů (zejména optických) u jeho známějšího bratra J. M. Petzvala (1807-1891). V roce 1867 odešel za dalším vzděláním na univerzitu do Heidelbergu, kde tehdy působila řada vynikajících vědců: fyziku studoval u G. Kirchhoffa (1824-1887), chemii u R. Bunsena (1811-1899) a přírodní vědy a filozofii u H. Helmholtze (1821-1894). Po ukončení studií a krátkém pobytu na univerzitě v pruském Köningsbergu (Královec, nyní ruský Kaliningrad), obhájil v roce 1870 na své alma mater disertační práci (Ph. D.) a vrátil se zpět do vlasti, kde o rok později získal doktorát. Po zbytek života působil na budapešťské univerzitě - nejdříve jako docent a od roku 1872 jako řádný profesor experimentální fyziky. V roce 1878 převzal katedru experimentální fyziky, kde vystřídal již zmíněného Š. Jedlíka. Na jeho počest byla v roce 1950 tato nejstarší a nejvýznamnější maďarská univerzita (založená jezuity v roce 1635 jako první uherská univerzita původně v Trnavě) nazvána Eötvös Loránd University. Jméno Eötvös nese také kráter na odvrácené straně Měsíce.

Vědecká práce

V roce 1885 Eötvös experimentálně objevil a matematicky popsal závislost povrchového napětí kapalin (kapilární konstanty) na teplotě (Eötvösův zákon). Jeho nejvýznamnějším přínosem do pokladnice světové vědy je však důkaz rovnosti setrvačné a tíhové hmotnosti, provedený s vysokou přesností pomocí torzních vah. Pro řešení problematiky zemského magnetismu a tíhového pole vyvinul přístroj, kterým je možné určit velikost i směr horizontálního gradientu tíhového zrychlení (jeho dnes již nezákonnou jednotkou je Eötvös (E), v soustavě SI je jednotkou časové změny rychlosti (zrychlení) s^-2, přičemž převodní vztah je 1 E = 10^-9s^-2) a křivostní charakteristiku hladinové polohy. O mimořádné přesnosti jeho měření svědčí fakt, že v roce 1962 se při použití nejmodernějších metod snížila relativní chyba na 10^-11, zatímco Eötvös dosáhl již roku 1909 relativní chyby 5.10^-9. Při měření tíhového zrychlení na pohybující se lodi na moři a v letadlech je brána v úvahu tzv. Eötvösova oprava.

Pomoc Einsteinovi

Jeho jméno je v historii zeměměřičství často uváděno v souvislosti se vznikem nové samostatné vědy - geofyziky, která zkoumá fyzikální vlastnosti Země nebo jejích částí. Pomocí torzních vah provedl vysoce přesná měření, pomocí kterých dokázal působení Coriolisovy síly – jedné ze setrvačných sil působících na tělesa, která se pohybují v rotující, tedy neinerciální vztažné soustavě (setrvačné síly jsou doplněné proto, aby i v neinerciální soustavě platily Newtonovy pohybové zákony). Tato síla hraje podstatnou roli na Zemi díky rotaci Země kolem vlastní osy, ale projevuje se zejména u dlouhodobých pohybů. Ekvivalence tíhové a setrvačné hmotnosti se Albertu Einsteinovi (1879-1955) stala východiskem pro budování obecné teorie relativity. Po všeobecném přijetí této teorie napsal Einstein Eötvösovi děkovný dopis za jeho experimenty.

Společensky angažovaná osobnost

L. Eötvös byl nejen významným vědcem světového formátu (mj. obdržel čestné doktoráty Královské pruské akademie věd, Jagellonské univerzity v Krakově a Norské královské univerzity), ale také uznávanou společenskou osobností. Roku 1873 byl zvolen dopisujícím členem Uherské akademie věd, o deset let později se stal řádným členem a v letech 1889-1894 byl jejím presidentem. Významně se podílel na zlepšení úrovně maďarského školství. Krátkou dobu (1894-1895) zastával funkci ministra školství a náboženství, ale jeho snahy o zavedení pokrokové školské reformy se mu nepodařilo uskutečnit. Založil Maďarskou matematickou a fyzikální společnost, podporoval vydávání vědeckých časopisů a odborné literatury.

Sportovec

Po celý život měl velmi dobrý vztah k různým pohybovým aktivitám. Často říkal, že je pyšnější na své sportovní úspěchy než na své vědecké objevy. Především byl vášnivým horolezcem a je po něm dokonce pojmenována hora v Dolomitech. Rád fotografoval a ze svých expedic pořídil stovky stereoskopických snímků. Pozornost budila také jeho další záliba - jezdectví na koni. Každý den absolvoval na koni patnáctikilometrovou cestu do zaměstnání. Celý život prožil v Budapešti, kde také před sto lety, 8. dubna 1919, zemřel a je pochován na hřbitově Kerepese.