Co to je „Airplane Mode“

V letadle letušky zpravidla žádají, aby cestující své mobilní telefony a jiné elektronické přístroje před startem vypnuli. Víte však, že je přesto můžete nechat zapnuté a použít tzv. „Airplane Mode“, který vám vaše elektronické hračky nabízejí? V takovém případě se některé schopnosti vašeho mobilu nebo tabletu z činnosti vyřadí tak, aby se dostaly do souladu s požadavky aerolinek. Zajistí to tzv. „Režim v letadle“.

Zvláštní „Režim v letadle“ najdete v menu Settings. V tomto módu nelze používat hlasové a datové služby jako jsou Wi-Fi, Bluetooth, GPS a near-field communication (NFC). Můžete však nadále používat třeba dříve nahraný obsah, filmy, hudbu, e-knihy. Nemít dočasně možnost „být na síti“ se vám může zdát jako omezování osobní svobody, ale věřte, že to má vážný důvod. Radiové vlny, na kterých přijímají a vysílají mobilní telefony, laptopy a další elektronika, totiž mohou interferovat s elektronickými systémy letadla, včetně jeho komunikačních spojení a navigace. Radiové vlny s určitou frekvencí mohou interferovat také se speciálním letadlovým systémem vyloučení kolizí (collision avoidance system) a se systémem včasné detekce požáru.

Existují i lidé, kteří považují zákaz zapnuté elektroniky na palubě za vědecky neodůvodněný. Americká FAA (Federal Aviation Agency) na základě svého výzkumu došla k závěru, že přenosná elektronika se používat může, a to ve všech fázích letu (některé aerolinky zakazují použití jen při vzlétání a přistávání a dovolují při letu v určité letové hladině, obvykle nad 10 000 stop, resp. 3 000 m). Hlasité telefonní hovory však jsou tak jako tak zakázané. Protože však víme, co elektromagnetické vlnění dokáže, respektujme přání většiny aerolinek a nechme naše oblíbence podle principu předběžné opatrnosti vypnuté. Tzv. tísňové volání umožňují některé telefony i v režimu Airplane mode.

Radiové vlny

Radiové vlny jsou druhem elektromagnetického záření. Známe je jako nositele komunikace – v rádiovém přijímači se mění na mechanické vibrace a z reproduktoru pak slyšíme zvukové vlny. Elektromagnetické záření se přenáší jako částice nebo vlny o různých frekvencích a vlnových délkách. Spektrum se obecně dělí na sedm hlavních oblastí: radiové vlny, mikrovlny, infračervené, viditelné, ultrafialové, záření X a gama záření. Radiové vlny mají nejdelší vlnovou délku – od cca 1 milimetru do více než 100 kilometrů. Mají nejkratší frekvence – cca od 3 000 kmitů za sekundu (3 kHz) až po 300 miliard kmitů za sekundu (300 GHz). Jejich existenci předpověděl skotský fyzik James Clerk Maxwell, který v roce 1870 vytvořil teorii elektromagnetizmu. O několik let později německý fyzik Heinrich Hertz aplikoval jeho teorie na vysílání a přijímání radiových vln. Na jeho počest je pojmenovaná jednotka frekvence elektromagnetických vln (hertz, značka Hz).

Pásma radiových vln

Obvykle se radiové vlny dělí na několik pásem:

Nejsilnějším zdrojem elektromagnetických vln extrémně dlouhých (EDV; angl. extremely low frequency ELF) a velmi dlouhých (VDV; very low frequency VLF) v přírodě jsou blesky. Vlny produkované bleskem se mohou odrážet mezi zemí a ionosférou, a mohou tak cestovat kolem Země. Takové radiové vlny jsou též produkované umělými zdroji, jako jsou elektrické generátory, vysokonapěťové linky, TV a radiové vysílače. ELF vlny lze výhodně používat pro spojení, protože mají daleký dosah a umí pronikat i vodou a skálou. Můžeme je použít pro komunikaci i pod vodou na ponorkách, nebo v dolech a jeskyních. Hodí se však jen pro pomalý přenos dat, protože nemohou být modulovány dostatečně rychle na slyšitelný zvuk, jehož frekvence je 20 Hz až 20 kHz.

Dlouhovlnná (DV; low frequency LF) a středovlnná (SV; medium frequency MF) radiová pásma používá mořská i letecká komunikace a komerční rádia s amplitudovou modulací (AM).

Krátké vlny (KV; high frequency HF), velmi krátké vlny (VKV; very high frequency VHF) a ultra krátké vlny (UKV; ultra high frequency UHF) pásma zahrnují FM radio (původně: frekvenční modulace), televizní zvuk, mobilní telefony a GPS. Tato pásma používají frekvenční modulaci, kdy amplituda signálu zůstává konstantní a frekvence se mírně mění podle signálu. Kvalita přenosu je lepší než u amplitudové modulace, protože okolní faktory neovlivní frekvenci tak, jako amplitudu signálu.

Krátkovlnné rádio užívá frekvence v HF pásmu od 1,7 MHz do 30 MHz. Pásmo se dělí do segmentů, přičemž rozhlasové stanice mají přidělen vždy svůj zvláštní segment. Krátkovlnné stanice mohou být slyšet na tisíce kilometrů, protože signál se odráží od ionosféry a postupnými zpětnými odrazy může doputovat tisíce kilometrů daleko.

Super krátké vlny (SKV, super high frequency SHF a extrémně krátké vlny (EKV; extremely high frequency EHF) představují nejvyšší frekvence a někdy se už považují za mikrovlnná pásma. Molekuly ve vzduchu (zvláště vody) mají tendenci tyto vlny absorbovat, což omezuje jejich dosah. Krátkovlnný signál ale může být nasměrován tenkými paprsky přes parabolické antény, takže je efektivní pro komunikaci na krátké vzdálenosti mezi fixovanými stanovišti. SKV jsou méně ovlivňovány atmosférou a používají se pro Wi-Fi, Bluetooth a bezdrátová USB. SKV se odrážejí od předmětů, jako jsou auta, lodě a letadla, a proto se často používají v radarech.