Je mléko zdravé nebo nezdravé?

Po mnoho let se „mléčný knírek“ považoval za známku dobrého zdraví. Vypití skleničky kravského mléka denně zajišťovalo dostatek důležitého vápníku, proteinů a dalších látek. Přesto se dnes někteří lidé od konzumace mléka odvracejí. Asi 15 % obyvatel Evropy omezuje spotřebu mléčných produktů ze zdravotních nebo jiných důvodů a rychle roste trh nemléčných výrobků. Mnozí lidé odmítají mléko, protože mají obavy z netolerance k laktóze a protože považují alternativy na rostlinné bázi za zdravější. Nedávný výzkum, který naznačil, že by mléko mohlo být špatné pro kosti(!), vztah k mléku ještě více zhoršil. Jak to tedy je? Je mléko elixír života nebo ne? A jestliže nepít mléko, co pít místo něj?

Konzumace velkého množství kravského mléka začala asi před 7 000 roky. Nejdůležitějším cukrem v mléce je laktóza. Ta se ale absorbuje ve střevech jen tehdy, když se rozloží na jednodušší cukry enzymem, který se nazývá laktáza. Všechna mláďata savců laktázu produkují, ale jen do doby, než začnou jíst pevnou stravu. Asi 35 % lidí má genetickou mutaci, která jim umožňuje konzumovat mléko po celý život, a to díky tomu, že laktázu produkují i nadále.

Netolerance k laktóze

Podle Iana Givense, který studuje výživu a zdraví na University of Reading ve Spojeném království, je tato mutace výhodná, protože mléko je bohatým zdrojem tuků, proteinů a jiných výživných látek a v historii mléko všeobecně zlepšilo zdraví lidí, což vedlo k úspěšnější reprodukci. U lidí, kteří laktázu neprodukují, prochází laktóza do části tlustého střeva, kde se jí živí bakterie, které generují plyny a kapaliny způsobující bolesti, nadýmání, křeče a průjmy, což je jev, který se všeobecně označuje jako netolerance k laktóze. V Číně a v jihovýchodní Asii trpí netolerancí asi více než 90 % lidí, v severní Evropě však jen asi 2 až 20 % obyvatel.

Trh s alternativami k mléku vcelku šílí, takže by se mohlo zdát, že netolerance k laktóze je na postupu. Není tomu ale tak. Lidé vyhledávají alternativy k mléku i z jiných důvodů. V posledních letech se konzumace mléka spojuje s rakovinou, diabetem, astmatem, akné a paradoxně dokonce i s oslabováním kostí a jejich křehkostí.

Význam vápníku

Ve prospěch mléka hovoří jeden z důležitých minerálů, které mléko obsahuje – vápník. Ten pomáhá budovat zdravé zuby a kosti a hraje klíčovou úlohu při srážení krve a kontrakci svalů. Mléko a mléčné výrobky patří mezi hlavní zdroje vápníku. Ten ale může být obsažen i v listové zelenině, sójových bobech a ořeších. Bez dostatku vápníku děti riskují zakrňování vývoje kostí a někteří dospělí se vystavují většímu riziku vzniku osteoporózy a zlomenin kostí dnes nebo v budoucnosti. Přesto v mnoha západních zemích spotřeba mléka již od 70. let klesá a spotřeba mléčných produktů je hluboko pod doporučovanými dávkami. Od roku 2010 existují v USA následující oficiální doporučení:

-         děti 4-8 let: ekvivalent 2,5 šálku mléčných produktů za den (ekvivalent 0,6 l mléka),

-         děti nad 8 let: ekvivalent 3 šálků denně,

-         dospělí: asi polovina uvedených dávek.

Největší obavy ze současného trendu nekonzumovat mléko vidí Givens v souvislosti s vývojem kostí u dětí a mládeže a v dlouhodobých účincích na pevnost kostí u žen po menopauze. Zvláště dívky ve věku 11 až 19 let nemají ve své stravě dostatek vápníku (viz graf 1). To může zvýšit budoucí riziko vzniku osteoporózy i ovlivnit vývoj kostí v dospívání.

Je mléko "dobré na kosti“?

Není dosud jasné, zda existuje souvislost mezi konzumací mléka a dobrým stavem kostí. Někteří se domnívají, že nadměrné pití mléka dospělými může mít i stinnou stránku. Například Karl Michaelsson a kol. ze švédské Uppsala University uveřejnili článek, který zpochybňuje dogma o tom, že vysoká spotřeba mléka přispívá k pevnějším kostem. Po dobu 11 let sledovali 61 433 žen a 45 339 mužů nad 20 let. Zjistili, že čím více kravského mléka lidé pili, tím bylo více případů zlomenin kostí v průběhu sledovaného období. Riziko bylo větší u žen: u těch, které pily tři nebo více dvoudecových skleniček mléka denně, byla ve srovnání s těmi, které pily jen jednu sklenku, o 16 % větší pravděpodobnost, že utrpí zlomeninu kosti. Navíc ženy, které pily tři a více skleniček mléka denně, měly dvojnásobně vyšší pravděpodobnost úmrtí než ženy, které pily jen jednu skleničku. Michaelsson tvrdí, že na vině je galaktóza, což je jedna ze složek laktózy. Když byla laboratorní zvířata krmena galaktózou v ekvivalentu jednoho až dvou šálků mléka denně, vyvolávalo to předčasné stárnutí a zkracovala se předpokládaná délka života v důsledku oxidačního stresu a chronických zánětů. Teoreticky by to mohlo vést ke ztrátě pevnosti kostí a k poškození svalů, což by zvyšovalo i riziko zlomenin a rovněž by přispívalo ke vzniku jiných nemocí stáří. To by také mohlo vysvětlit zvýšenou mortalitu, kterou Michaelsson zaznamenal. Ačkoliv obdobné pochybnosti o vztahu mezi vysokou spotřebou vápníku a menším rizikem zlomenin kostí měly i jiné studie, není dosud dostatek důkazů, aby bylo možné široké veřejnosti doporučovat změnu způsobu výživy.

Co hormony?

Jiné obavy se týkají hormonů v mléce, jako je inzulínu podobný růstový faktor IGF-1 (insulin-like growth factor). Existuje podezření, že by hormony mohly zvýšit riziko rakoviny a diabetu, nehledě na vyvolání akné a předčasné puberty. Krávy, které mají povoleno dostávat rekombinační růstový hormon, produkují mléko se zvýšenou hladinou IGF-1. Hlavním obhájcem této teorie je Bodo Melnik z německé Osnabrück University. Domnívá se, že IGF-1 a některé aminokyseliny a fragmenty genetického materiálu v mléce se dostávají do buněk konzumentů a zvyšují tak riziko rakoviny a jiných nemocí. Trvale vysoké hodnoty IGF-1 by mohly nakonec způsobit vznik diabetu druhého typu. Podle Melnika není mléko jen nutriční látkou. Je to také složitá bioaktivní látka zdokonalovaná evolucí k podpoře růstu buněk.

Jeff Holly z britské University of Bristol, který se zabývá výzkumem IGF-1, říká, že úroveň tohoto hormonu v kravském mléce není sama o sobě problémem, ale že mléko stimuluje produkci stejného hormonu v podvěsku mozkovém. Čím více mléka tedy budete pít, tím více budete mít v těle IGF-1. Hormon IGF-1 zcela jistě stimuluje růst buněk, což může vysvětlit to, že děti pijící mléko bývají větší. Zde ale mohou hrát úlohu i jiné faktory, jako proteiny a energie obsažená v mléce. Holly ale souhlasí s Melnikem, že příliš velké množství IGF-1 může být špatné v pozdějším věku.

Mléko, rakovina prostaty a cukrovka

World Cancer Research Fund a American Institute for Cancer Research dospěly ve svých studiích k závěru, že pravděpodobně existuje vztah mezi spotřebou mléčných produktů a rakovinou prostaty a současně, že spotřeba mléka a mléčných produktů chrání před vznikem rakoviny tlustého střeva a může snižovat riziko rakoviny měchýře. Givens uvádí, že dlouhodobé studie přinášejí spíše důkazy o ochranném působení mléka v případě rakoviny tlustého střeva než v případě zvýšeného rizika rakoviny prostaty. Studie o vlivu mléka na cukrovku zaznamenávají rovněž smíšené výsledky. Míra výskytu diabetu v západních zemích se zvýšila ve stejné době, kdy spotřeba mléka klesala, takže byla zpochybněna jakákoliv vazba.

V čem je složitost problému?

Proč je tak obtížné získat jednoznačné závěry o účincích mléka na zdraví? Jedním z  důvodů je to, že mléko je samo o sobě velmi složité. Podporuje produkci hormonu IGF-1, obsahuje syrovátkové proteiny a proteinové fragmenty nazývané peptidy. Například protein laktoferrin hraje klíčovou úlohu při absorpci železa a má antioxidační a antirakovinné účinky. Peptidy odvozené od jiného mléčného proteinu, kaseinu, mohou ovlivňovat chování imunitních buněk a zabránit škodlivým bakteriím dostat se do střev. Jedním z důvodů, proč mléko a mléčné výrobky chrání před rakovinou tlustého střeva, je to, že vápník pravděpodobně neutralizuje kancerogenní látky v mase. Souhrnná analýza 15 studií, vypracovaná Givensem a kol., dospěla k závěru, že lidé konzumující více mléka a mléčných výrobků mají o 16 % menší riziko srdečních onemocnění a infarktu než ti, kdo konzumují mléka méně. Příčinou může být opět vápník, který se váže na tuky ve střevech a také na některé žlučové kyseliny, které pomáhají trávit tuky a tím brání jejich vstřebávání do těla.

A aby to nebylo tak jednoduché…

Určitým problémem u mnoha studií je to, že málokdy rozlišují mezi mlékem, smetanou a máslem na straně jedné a zkvašenými mléčnými produkty, jako jsou sýry, kyselé mléko a jogurty. Sýry a jogurty mají nízký obsah laktózy a galaktózy, zatímco mléko obsahuje velký podíl těchto cukrů. Sýr obsahuje rovněž 6× více váhových procent vápníku než mléko. Ačkoliv Michaelsson zjistil u spotřeby čerstvého mléka zvýšené riziko úmrtnosti, v případě konzumentů zkvašeného mléka to bylo zase naopak, protože zde byla zaznamenána nižší lámavost kostí a nižší úmrtnost. Tyto výsledky naznačují, že by bylo moudré získávat proteiny, minerály a vitamíny i z jiných zdrojů, jako jsou jogurty, oříšky a semena.

Přes 3 % kravského mléka představují proteiny. Mléko je i významným zdrojem vitamínu D a jodu, které jsou důležité pro zdravé kosti, resp. pro produkci hormonu štítné žlázy. To je ve velkém kontrastu k některým rostlinným náhradám mléka. Podle Outi Elina Maekinena z dánské University of Copenhagen se rostlinná mléka často považují za zdravější, než je kravské mléko, přitom jejich výživné hodnoty se od mléka velmi liší (viz graf). S výjimkou sójového mléka má většina z nich nízký obsah proteinů. Například u rýžového mléka je to jen 0,1 %.

Rostlinná mléka však mohou být užitečná jinak – mnohá mají nízký obsah kalorií, což pomáhá snižovat váhu, resp. nadváhu. Na druhé straně mají ale nízký obsah vápníku a vitamínu D, pokud se ovšem jejich obsah dodatečně uměle nezvýší. Ale ani dodatečné přidání důležitých látek nepřináší takové zdravotní přínosy jako přírodní látky v kravském mléce. Vápník z mléka se snadněji zabudovává do kostí. Netolerance k laktóze se často chybně diagnostikuje a odmítání mléka pak přináší rizika.

Mléko je velmi zvláštní substancí, a místo toho, abychom na ně pohlíželi jen jako na jednoduchou výživnou látku, měli bychom mléko uctívat jako složitý signální systém vyvinutý na podporu optimálního růstu mláďat. Podle Givense je proto třeba bilancovat přínosy a rizika a nepodléhat "módním" výstřelkům.

(Linda Geddes: Gone off. New Scientist, 2015, č. 3031, s. 33-37)