Medicína a přírodověda

Článků v rubrice: 174

Kdo jsme a odkud jsme přišli?

Vše, o čem jsme se domnívali, že známe, například kdo jsme, jak dlouho chodíme po Zemi a odkud jsme se vzali, bude nutno znovu radikálně přehodnotit. Nové nálezy a objevy po roce 2000 zpochybňují téměř všechno, co jsme si dosud mysleli o našich praprapředcích. Opravdu naši vzdálení příbuzní opustili svou kolébku v Africe před 60 000 lety, a opravdu se lidský mozek v průběhu milionů let neustále zvětšoval, až se z něho stal mimořádný stroj? Nastal čas o všech těchto záležitostech znovu přemýšlet.

Fotogalerie (2)
Lebky Neandrtálce a Australopiteka (zdroj Adobe Stock)

Historie našeho druhu se zdá být relativně přímá. Začalo to před 6,5 až 5,5 miliony lety někde ve východoafrickém lese, kde žily šimpanzům podobné opice. Někteří jejich potomci se vyvinuli v moderní šimpanze a bonoby, jiní postupně opouštěli lesy a žili v savaně. Naučili se chodit po dvou nohách a uvedli v život naši linii hominidů. Asi před 4 miliony lety se tyto dvounohé opice vyvinuly v úspěšnou, ale stále ještě primitivní skupinu Australopiteků, o nichž jsme si mysleli, že jsou našimi přímými předky. Nejslavnější z nich, žena, měla přezdívku Lucy, byla objevena v roce 1970 a byla považována za naši pramáti.

Potomci Lucy s velkým mozkem

Před dvěma miliony lety se u některých jejích potomků začal zvětšovat objem mozku a prodlužovaly dolní končetiny. Vyvinul se časný lidský druh Homo erectus, který využil své dlouhé nohy a vypochodoval z Afriky. I u jiných hominidů se zvětšoval objem mozku a nové vlny těchto hominidů v následujícím asi milionu let migrovaly z Afriky a daly vzniknout Neandertálcům v Euroasii. Tito migranti ale nedopadli dobře. Největší objemy mozku se vyvinuly u hominidů, kteří zůstali v Africe; z nich se vyvinul náš druh Homo sapiens. Až do nedávné doby se předpokládalo, že velký pochod z Afriky začal před 60 000 lety a že před 30 000 lety ostatní hominidi ze světa zmizeli a zůstal pouze Homo sapiens. Tedy druh s historií 6 milionů let, pocházející odněkud z africké džungle. Asi takto líčí ve stručnosti historii vzniku člověka současné učebnice. Otázka je, zda tomu tak ve skutečnosti opravdu bylo.

Začalo to mnohem dříve

Nové objevy ze začátku nového tisíciletí odhalovaly vrstvu po vrstvě nové poznatky - a s nimi přibývaly nejasnosti. Jen v roce 2001 a 2002 byly například nově objeveny tři dávné druhy z období lidské prehistorie před 5,8 až 7 miliony lety: Orrorin tugenensis, Ardipithecus ramidus a Sahelanthropus tchadensis. Hrubé genetické výpočty původně naznačily, že se "lidská" linie oddělila od šimpanzů před 6,5 až 5,5 miliony lety. Tři nově objevené druhy ale připomínají spíše nás, než moderní šimpanze. To znamená, že naše linie může být oproti předpokladu minimálně o půl milionu let starší.

Ardi chodila po dvou

V nejstarších učebnicích převládá myšlenka, že naši čtyřnozí předci opustili lesy a postupně se adaptovali na chůzi po dvou nohách a na život v savanách. Tuto „savanovou“ hypotézu navrhoval v roce 1809 Jean-Baptiste Lamarck. Přesně o dvě stě let později, v roce 2009, byla objevena velmi zachovalá 4,4 miliony let stará kostra, která uvedenou hypotézu zpochybnila. Žena „Ardi“ patřila k druhu Ardipithecus rambus, chodila po dvou, žila v lese, ale nebyla už schopna pohybovat se ve větvích jako běžné opice. Neuměla ani chodit po čtyřech s předními končetinami dotýkajícími se klouby země, jako šimpanzi nebo gorily (tzv. knuckle-walking). To znamená, že opice, která byla prapředkem jak šimpanzů, tak člověka, nebyla vůbec podobná šimpanzům. Na rozdíl od Lamarckovy hypotézy její chodidla, nohy a páteř patřily nepochybně tvoru, který se pohyboval vzpřímeně, což naznačuje, že tito hominidi začali chodit po dvou ještě dříve, než opustili lesy a přešli do savan.

Lucy sestupuje z trůnu

V určitém období museli naši prapředci přejít ze života na stromech dolů na zem, ať již se naučili chodit po dvou předtím nebo až potom. Dnes známe pouze jednu skupinu hominidů, která se hodí do této přechodné etapy. Je to Australopitecus, skupina dvounohých hominidů podobných opicím, známá z fosílií nalézaných převážně ve východní a jižní Africe, a to z období mezi 4,2 až 1,2 miliony lety. Tito hominidi žili na správném místě a ve správnou dobu, aby se z nich podle teorie vyvinul před dvěma miliony lety lidský druh. Lucy se objevila uprostřed tohoto období před 3,2 miliony lety a posloužila jako základní kámen, na němž je vybudován strom naší rodiny hominidů, přímý předchůdce, žijící v africké Velké příkopové propadlině. V roce 2001 byla v Keni objevena 3,5 milionů let stará lebka. Měla podle všeho patřit do druhu, kam patřila i Lucy, tj. A. afarensis, což byl jediný druh hominidů, o němž se věřilo, že zde v té době žil. Pochybnosti ale vzbudil obličej, který se velmi odlišoval svou plochostí, a proto nebylo možno tohoto hominida považovat za Australopiteka. Vědci jej pojmenovali Kenyanthropus platyops a při porovnávání lebky konstatovali, že má blíže k našemu druhu než k Australopitekům. Tento závěr přeřadil Lucy do zcela jiné větve rodinného stromu a tím pádem přišla o pozici naší pramáti.

Kdo vyrobil první nástroj?

K novým poznatkům přibyla v roce 2001 objevená kostra hominidu druhu Orrorin tugenensis z období před šesti miliony lety. Vědci dospěli k závěru, že se její anatomie podobá spíše lidem než Australopitekům a že se pravděpodobně jedná o našeho přímého předka. V roce 2015 oznámili výzkumníci nejstarší nález kamenného nástroje z období před 3,3 miliony lety, a to v oblasti, kde žil druh Kenyanthropus, který byl také bezesporu i jeho výrobcem. Kamenné nástroje vyráběli i Australopitekové, takže určit, který hominid se vyvinul v člověka, není tak zřejmé.

Kdo první opustil Afriku?

Není už jasná ani okolnost, který hominid a kdy opustil Afriku. Dosud se mělo za to, že to byl hominid s velkým mozkem a dlouhýma nohama, které byly vhodnější pro dálkové pochody. Ale nové objevy narušují i tuto klíčovou ideu. První přišel na svět v roce 2002, a to díky nálezu lebky z doby před 1,75 miliony lety. Objem mozku měla jen 600 cm3, takže poloviční ve srovnání s mozkem moderního člověka. Takovouto fosílii bylo možno běžně najít ve východní Africe, ale tato lebka byla nalezena až v lokalitě Dmanisi v Gruzii. Zřejmě i hominidi s menším mozkem opouštěli Afriku.

Hobbiti a spol.

Problematičtější byl objev z roku 2003, kdy na indonéském ostrově Flores nalezli ještě bizarnější kostru hominida, jenž měl jak malý mozek, tak i malé tělo časného afrického hominida z období před 2 – 3 miliony lety. Vědecký tým ho pojmenoval Homo floresiensis, ale lépe je znám pod přezdívkou „hobbit“. Primitivně vypadající kostra je stále jakoby „mimo čas a prostor“. Peter Brown z Australian National University, který kostru v roce 2004 analyzoval, dokonce prohlásil, že by byl méně překvapen, kdyby zde nalezl kosmickou loď s mimozemšťanem. Nejpodivnější je, že hobbit žil ještě před několika desítkami tisíců roků, a to ve stejné oblasti, kde údajně žili jen „praví“ lidé s dlouhýma nohama a velkým mozkem. Je to další důkaz o velmi časné migraci z Afriky, na kterou se vydávali i hominidi s malým mozkem podobní Australopitekům. To vše je také v rozporu s názorem, že náš druh opouštěl Afriku až před 60 000 lety. Existují i důkazy, že se H. sapiens objevil v Číně již před 100 000 lety.

Konverze opic v lidi nebo naopak

Hobbit nebyl jediný - v následujícím desetiletí se našly další dva zvláštní hominidi, oba v jižní Africe. Jedná se o druh Australopiteka sediba a Homo naledi. Jejich kostry se velmi liší od všech dosud objevených hominidů. Charakteristiky kostry A. sediba, objevené v roce 2010, jsou velmi rozdílné od kostry H. naledi, nalezené v roce 2015. Například zuby, čelist a ruce druhu A. sediba se podobaly lidským, ale chodidla opičím. Druh H. naledi měl kyčle a lebku podobné s Australopiteky, ale chodidla byla téměř k nerozeznání od našich. Stále máme tendenci se domnívat, že se v průběhu milionů let „opičí druhy“ postupně měnily v „druhy lidské“. Ve skutečnosti to ale může být tak, že existovala celá řada evolučních větví, z nichž si každá vyvíjela pokročilé lidské rysy, ale ponechávala si i primitivní prvky opičí. Počátkem roku 2017 bylo uveřejněno stáří ostatků H. naledi: 236 000 až 335 000 let. O několik týdnů později se objevila zpráva, že v Maroku objevili 300 000 let starou fosílii, která mohla patřit časnému druhu Homo sapiens. Pokud by to byla pravda, pak se historie našeho druhu prodlužuje o 100 000 let. Můžeme ale jen spekulovat, jak nebo zda vůbec, se malomozkový Homo naledi a časný Homo sapiens vzájemně kontaktovali. Víme však, že Homo naledi záměrně pohřbíval své mrtvé, což je známkou toho, že i primitivní hominid se mohl chovat velmi sofistikovaně.

Strýček neandrtálec, strýček Denisovan

Koncem 90. let se o archeologické ostatky našich prapředků začali zajímat genetici. Technologický pokrok umožnil získat například úplný genom Neandertálců z jejich kostí. Ukázalo se, že se Neandertálci křížili s naším druhem H. sapiens. Rozdíly v chování nebyly tak velké, aby vylučovaly vznik příležitostných dostaveníček. To však nebyla hlavní genetická zpráva daného roku. Genetici zkoumali i fragment kosti předpokládaného Neandertálce objevený v sibiřské jeskyni v roce 2008. K překvapení všech ale DNA odhalila, že to nebyla kost Neandertálce, ale že se jednalo o zcela novou skupinu hominidů nyní známou jako Denisované. Ti zůstávají dodnes velkou záhadou. Vše, co od nich máme, je jediná kůstka prstu a tři zuby z jediné jeskyně. Nevíme, jak vypadali, i když se Homo sapiens s nimi křížil. Sekvence genomu Denisovana uveřejněná v roce 2010 jasně ukázala, že se sexuálně stýkal s naším druhem. DNA také ukázala, že kdysi žili po celé východní Asii.

Kdo vlastně vyhynul a kdo tu zůstal?

Do roku 2017 se poznatky o vzájemném křížení velmi rozšířily. Ukázalo se, že se Neandertálci křížili s Homo sapiens a s Denisovany a Denisovani s Homo sapiens. V souvislosti s tak rozdílným křížením v minulosti je dnes velmi obtížné vytyčit linie mezi různými skupinami. Jak definovat lidský druh? U většiny dnes žijících lidí obsahují jejich buňky přinejmenším část DNA od lidí, kteří jako poslední viděli denní světlo před desítkami tisíc roků. Lze si dokonce odvodit situaci, kdy se náš genom skládá z jedné třetiny genomu Neandertálce a z dvou třetin genomu Denisovana. Je pak správné říci, že tyto druhy skutečně vyhynuly? Jestliže vezmeme v úvahu všechny uvedené poznatky, pak je většina dnes žijících lidí mixem DNA Homo sapiens a jiných druhů.

Existuje vůbec „pravý“ Homo sapiens?

Zdroj: Colin Barras: Losing the plot. New Scientist, 2017, č. 3140, s. 28 – 33

Václav Vaněk
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Úspory energie ve výrobním podniku

Studentka FEL ČVUT Kateřina Linhartová je finalistkou Ceny Nadace ČEZ 2017, soutěže o nejlepší vědeckotechnickou práci studentů technických univerzit v České republice. Odborná porota složená z vysokoškolských učitelů a odborníků z praxe ocenila zejména ...

Srážka neutronových hvězd vytvořila zlato, uran a další těžké prvky

Mezinárodní tým astronomů poprvé detekoval gravitační vlny vzniklé sloučením dvou neutronových hvězd a našel důkaz, že jsou zdrojem těžkých prvků ve vesmíru, včetně např. uranu, zlata a platiny.

Jak postavit jeřáb ze špejlí

V úterý 5. prosince 2017 proběhlo na Vítkovické střední průmyslové v Ostravě-Hrabůvce 2. kolo badatelské soutěže žáků ve stavění jeřábů ze špejlí. Tato soutěž je sponzorována Statutárním městem Ostrava.

Richard Dinan - první soukromý investor do fúze v Evropě

Jak nazvat současnou kapitolu historie řízené termojaderné fúze? Po kapitole Sluneční fúze (1920-1938), Magnetická fúze (1946-1968), Tokamaková fúze (1969-1984) a ITERová fúze (1985-2040)? Co třeba Soukromá fúze?

Česká kosmická kancelář nabízí a zve

Zajímáte se o kosmické aktivity a rádi byste v tomto oboru nalezli uplatnění? Baví vás kosmický výzkum? Chtěli byste pracovat s kosmickými technologiemi? Rádi byste se dozvěděli o příležitostech, které tento multidisciplinární obor přináší?

Nejnovější video

co kdyby mořské vody ubývalo?

Globální oteplování nás straší vidinou tání ledovců a zaplavování pobřeží a mořských ostrovů. Ale co kdybychom si představili, že moře jde naopak "vypustit"? Že někde na dně oceánu, třeba v Mariánském příkopu, je špunt. Když bychom ho vytáhli, moře by začalo ubývat (za předpokladu, že by voda měla kam odtékat, což samozřejmě nemá. Jen si to představte...). Těžká představa. Tvůrci tohoto videa si dali tu práci, že zanimovali, jak by voda ubývala a jak by přibývalo souše. Podívejte se.

close
detail