Canisterapie: léčba psí láskou

Už dávno bylo prokázáno, že v rodinách, kde je nějaký zvířecí mazlíček, trpí děti méně alergiemi a jsou celkově zdravější. A nejen to, vznikla i samostatná terapeutická metoda canisterapie, neboli „léčba psem“. Podobně existuje i hipoterapie - „léčba koněm“, ale o té jindy. Rodiče, kteří doma nechtějí domácí mazlíčky, jsou možná sami proti sobě. Zvířata totiž dětem pomáhají v přirozeném motorickém i citovém vývoji, učí je zodpovědnosti a zklidňují hyperaktivní neposedy. Jsou ideálním parťákem dětí a stejně blahodárně působí na psychiku dospělých. (Canis = latinsky pes.)

„Psi poskytují svým majitelům silné citové vazby. Nejenom dětem, ale i dospělým po úrazu či nemoci pomáhají aktivovat myšlení, paměť, komunikaci, učení se, a také chůzi a jemnou motoriku rukou a prstů,“ uvedla hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky Iva Bílková, kterou i v ordinacích doprovází fenka pudla s canisterapeutickou certifikací „zdravotníka“. „Díky vyšší tělesné teplotě je pro člověka dotek psů příjemně hřejivý a pravidelné pohyby psího těla při dýchání velmi uklidňují, povolují svalové napětí a napomáhají v dýchání klienta. To se týká především dospělých po cévní mozkové mrtvici, nebo spastických či předčasně narozených dětí.“

Jak canisterapie funguje

Pozitivní vliv psů na děti i dospělé funguje hned na několika úrovních. První je citová, kdy člověka naplňuje hlazení, mazlení a komunikace se psem. Druhá je rozumová, kdy se děti lépe soustředí na cílenou hru, třetí je pohybová a čtvrtá relaxační. Psího kamaráda si přeje mnoho dětí. Není náhodou, že psa chová přes 28 procent českých domácností. „Hrou se psem si děti rozvíjejí motorickou činnost i fantazii. Pes napomáhá sbližování se s okolím a podporuje komunikativnost, zajišťuje pocit ochrany, je důvěrník, kamarád a věrný společník. Při správném vedení umí pomoci se slovní zásobou i logopedickými vadami. Když pejska naučíte sednout si na vyslovení písmena R nebo štěkat na písmeno C a podobně, dítě tím motivujete správně vyslovovat a procvičovat, aniž by to vnímalo jako nucený trénink,“ uvádí příklady Iva Bílková.

Fungují i jiná zvířata

Chovat jakékoli zvíře, nejenom psa, je vhodné také pro hyperaktivní děti či děti s ADHD, které bývají velmi roztěkané, nesoustředěné a schází jím odhad síly a vzdálenosti. (ADHD – Attention Deficit Hyperactivity Disorder – je porucha pozornosti s hyperaktivitou, též hyperkinetická porucha.) „Životem se zvířetem a péčí o něj se děti učí, jak se chovat k živému tvoru a co znamená být za něj zodpovědný. Když hyperaktivnímu dítěti pořídíte například pakobylku indickou nebo podobný hmyz, učí se klidným pohybům, jemné motorice v rukách, musí být opatrné, aby živočicha nezmáčklo. Pokud v ordinaci cvičím s ADHD dětmi, přítomnost naší fenky mi velmi pomáhá, dítě mnohem lépe komunikuje a přistupuje na dohody. Cvičí fyzioterapeutické cviky s výraznější motivací,“ poukázala Iva Bílková.

Z hlediska animoterapie, tedy oboru, který využívá pozitivní vliv zvířat na lidskou psychiku a léčbu lidí, převládají ve styku se zvířaty pro člověka samé klady. To samozřejmě platí i pro canisterapii, kdy je terapeutem přímo pes.

Terapie i pro dospělé

„Psi jsou výbornými pomocníky při práci s apatickými klienty, lidmi s autismem nebo s handicapovanými. Přítomnost psa při terapii lze využít k aktivizaci pacientů, kteří hůř navazují kontakt s lidmi. Dokáží totiž uspokojit potřebu tělesného kontaktu a citových vazeb, čímž zlepšují psychickou pohodu člověka a zvyšují jeho koncentraci a chuť spolupráce při rehabilitačních cvičeních,“ popsala fyzioterapeutka. „Canisterapie působí léčebně nejenom na duši člověka, ale i na jeho fyzický stav. Přispívá k obnovení hmatových vjemů a uvolnění křečí. Nenahradí léčebnou část fyzioterapie, nemůže zastavit postup demence, může ale podstatně zlepšit práci s pacientem a kvalitu jeho života,“ upřesnila Iva Bílková.

Jak to začalo

Ve světě se canisterapie rozvinula převážně v 50. letech 20. století, v Česku se začala šířit až po roce 1990. Canisterapeutický tým tvoří psovod a pes, kteří absolvovali canisterapeutické zkoušky, a tím získali oprávnění pracovat jako zdravotníci. Stejně jako služební nebo asistenční psi musí i canisterapeutický pes projít výcvikem na absolutní poslušnost. „Nejčastějšími canisterapeuty jsou labradoři nebo retrívři a možná někoho překvapí, že i takzvaná ‚bojová‘ plemena jako pitbulové či stafordšírští bulteriéři. Ti sice byli šlechtění na boj proti jiným psům, ale na člověka, který je v chumlu chtěl rozdělit nebo ošetřit, nikdy útočit nesměli. Pro canisterapii nezáleží na plemeni ani na pohlaví, důležitá je povaha psa. Musí být pohodový a kamarádský, jelikož bude v rámci terapie vystaven někdy nešetrnému hlazení, objímání a mačkání. Stejně tak se při zkouškách testuje reakce na nenadálý hluk, například když na zem vedle psa upadne berle či igelitová taška s plechovkami , neměl by utéct či zavrčet, ale v klidu to přejít. Rozličných zkoušek je celá řada,“ uvedla Iva Bílková, která s pudlicí Ňafinkou navštěvuje mateřské školy, nemocnice i domovy seniorů.

Pořiďte třeba rybičky

Pokud se maminky, které hodně dbají na pořádek, brání pořídit dítěti psa kvůli línání, je ideálním plemenem pudl. „Nemá klasickou srst, ale vlasy, které se pravidelně zastřihují. Pudli nelínají a velmi dobře je snášejí i alergici. Hodně možností, jak se těšit ze zvířecí přítomnosti, mají dokonce i ti, kteří trpí alergií na srst – existují totiž nejen psi naháči, ale i bezsrsté kočky,  potkani a morčata, skvěle poslouží také plazi. Například chameleoni cvičí trpělivost a celkové zklidnění. Obecně pomáhá každé zvíře, i rybičky,“ radí Iva Bílková.

Zdroj: www.FYZIOklinika.cz