Máme se bát planetek?

Planetky - tělesa, která život na Zemi svými srážkami v minulosti významně ovlivnila, a která, pokud jim nebudeme věnovat pozornost, dříve či později mohou poznamenat i naši civilizaci.

Pod pojmem "astronomie" většina lidí očekává nejspíš romantické pozorování hvězd, nebo něco nepředstavitelně vzdáleného, velkého, horkého nebo naopak studeného, nepochopitelně zakřiveného nebo jinak vybočujícího z našich zkušeností. Ale existuje oblast astronomie, která se zabývá tělesy docela představitelnými a navíc ve srovnání s jinými objekty ve vesmíru docela blízkými - planetkami. Jsou to tělesa velká od desítek metrů po stovky kilometrů, z nichž většina známých obíhá mezi dráhami Marsu a Jupiteru. Na hvězdárně v Ondřejově se s pomocí 65centimetrového dalekohledu a citlivé CCD kamery zabýváme především planetkami, které se k Zemi přibližují ještě víc než planeta Mars - dokonce se mohou se Zemí i srazit. Planetky se však na snímcích jeví jen jako body, nejsou rozeznatelné od hvězd. Poznat je můžeme snadno podle pohybu, pokud pořídíme více snímků s časovým odstupem alespoň několik minut - některé "tečky" se posouvají vůči nehybnému pozadí. Přesto dokážeme i pozorovámím ze Země kromě jejich pohybu o nich ledacos zjistit.

Kdy planetky září
Planetky mění v čase svou jasnost, podobně jako planety nebo Měsíc jsou nejjasnější v "úplňku" a když se úhlově přibližují ke Slunci, jejich jasnost klesá. Avšak planetky mění většinou jasnost i na časové škále hodin. Tyto změny jasnosti jsou způsobeny rotací, protože jde o tělesa nepravidelného tvaru osvětlená Sluncem, takže během otočky pozorujeme různě velkou ozářenou plochu. Měřením periody krátkodobých světelných změn tedy měříme periodu rotace.

Jak planetky rotují

Většina těles ve vesmíru se točí, máme-li ale velké množství planetek, které se mezi sebou po miliardy let srážejí a tříští, statistické rozdělení rotací by mělo odpovídat modelům, které se dají na tuto situaci aplikovat. Ukazuje se však, že planetky větší než zhruba 200 metrů, rotují až na jednu známou výjimku pomaleji, než jedna otočka za dvě hodiny, nějaký fyzikální mechanismus jim tedy musí bránit otáčet se rychleji. Myslíme si, že to je jejich vnitřní struktura. Nejde o monolity, ale shluky balvanů, které při sobě drží jen slabou gravitací. Menší tělesa už rotují podstatně rychleji, v řádu několika minut, jde o trosky těles větších. Další zajímavou skutečností je fakt, že mnoho planetek v blízkosti Země rotuje naopak velmi pomalu - pomaleji než Země. Statisticky je to u takto malých těles naprosto nepravděpodobné. Je možné, že rotace je zpomalována při těsných průletech planetek kolem Země nebo jiných planet. Může se dokonce stát, že slapové síly při takovém průletu planetku rozbijí, zůstanou dvě tělesa, která se navzájem obíhají. Ukazuje se, že tato kategorie těles není až tak vzácná, téměř 20 % blízkozemních planetek je dvojitých, pozorování potvrzuje i modelování z posledních let.

Jak planetky zkoumat

Velké možnosti pozemního zkoumání planetek dává kombinace různých metod měření koordinovaná díky internetu podle aktuálních možností počasí a pozorovacího času. Analýzou radarového signálu z největších radioteleskopů světa odraženého od blízkých planetek je možné zjistit více o tvarech planetek, zejména je-li toto měření doplněno světelnou křivkou, tedy měřením jasnosti. Kombinací optického a infračerveného měření zase získáváme lepší představu o odrazivosti povrchu planetek a tedy i velikosti těles. Z nerozlišitelných teček na obloze se tedy stávají reálná, představitelná tělesa, témeř původní materiál, z kterého vznikala i naše Země, která život na Zemi svými srážkami v minulosti významně ovlivnila, a která dříve nebo později mohou poznamenat i naši civilizaci, pokud jim nebudeme věnovat pozornost. A pozornost je třeba věnovat nejen objevům planetek ohrožujících Zemi, ale i jejich vlastnostem, abychom s nimi mohli v případě nutnosti vhodně manipulovat, nebo využívat jejich materiálu pro ušetření nerostného bohatství Země.