Unikátní český patent na využití tepla z odpadní vody
Spolu s teplou odpadní vodou odchází z domácnosti až 60 % spotřebované energie. Česká společnost Akire vyvinula unikátní řešení, jak s tímto potenciálem dále efektivně pracovat.
Je lehký, pevný a existuje již velmi dlouho. Jde o nanokrystalickou celulózu (NCC), která se získává zpracováním dřevné kaše. Dnes je oslavována jako doslova zázračný materiál.
Společnost Pioneer Electronics sídlící v Japonsku ho používá k výrobě flexibilních elektronických displejů příští generace, společnost IBM k výrobě součástí do počítačů. Hodí se i k výrobě lehkého osobního brnění a balistického skla americké armádě; pro ni byla v USA 26. července 2012 uvedena do provozu první továrna na NCC v Madison, Wisconsin. US National Science Foundation předpověděla, že se výroba tohoto materiálu do roku 2020 stane průmyslovým odvětvím v hodnotě 600 miliard dolarů.
NCC je nejen transparentní materiál, ale má také ve srovnání s nerezovou ocelí – díky hustě uspořádaným mikroskopickým jehličkám podobným krystalům – osminásobně vyšší pevnost v tahu.
NCC je navíc neobyčejně levným materiálem. Jeff Youngblood z NanoForestry Institute ve West Lafayette, Indiana (patřící pod Purdue University) o něm tvrdí, že se jedná „jen“ o přírodní obnovitelnou verzi uhlíkových nanotrubiček, ale za zlomek jejich ceny.
Dva druhy nanokrystalické celulózy – ve formě krystalů a vláken (fibrils) – bude vyrábět továrna, kterou buduje a vlastní společnost US Forest Service.
Výroba začíná očištěním dřeva, z něhož byly odstraněny složky, jako je lignin a polocelulóza (hemicellulose). Materiál se pak drtí na kaši a máčí v kyselině, tak aby se z něj před jeho separováním a koncentrací do tuhé pasty odstranily všechny nečistoty. Pastu pak lze aplikovat na povrchy typu laminát nebo zpracovat na prameny tvořící nanovlákna. Ty jsou pevné, husté, tuhé a lze je upravit do různých tvarů a velikostí. Po zmrazení nebo vysušení se tento materiál stává lehkým, schopným absorbce a dobře izolujícím. Výhodou je, že o základní surovinu není nouze a že není třeba kácet celé stromy. K výrobě nanokrystalické celulózy lze využívat pruty, větve nebo dokonce piliny.
V listopadu 2011 zahájil poloprovoz i větší závod CelluForce se sídlem v Montrealu, který vyrábí 1 tunu nanocelulózy denně. Zástupce ředitele této továrny, Theodore Vegner, uvádí, že kilogram nového materiálu se bude během několika let prodávat jen za několik dolarů. Možnosti nového materiálu byly bohužel odhaleny až relativně nedávno, protože technologie nezbytné k výzkumu jeho vlastností se objevily teprve v minulém desetiletí (např. mikroskopy s elektronickým skenováním).
Phil Jones, ředitel francouzské společnosti IMERYS, tvrdí, že nanokrystalická celulóza bude alternativou kovovým a plastovým součástem automobilů. Na nový laciný materiál tedy bude chtít přejít každý šetřivý výrobce, který produkuje automobily nebo umělohmotné tašky.
Podle: Will Ferguson: Nature´s wonder stuff. New Scientist, 2012, č. 2878, s. 24
Spolu s teplou odpadní vodou odchází z domácnosti až 60 % spotřebované energie. Česká společnost Akire vyvinula unikátní řešení, jak s tímto potenciálem dále efektivně pracovat.
Světové výstavy EXPO jsou od počátků spjaty s odvážnými architektonickými vizemi a ikonickými stavbami. K nejznámějším patří Eiffelova věž v Paříži či Atomium v Bruselu.
Zatímco dříve byla vrcholem chytrého řízení dopravy ve městech „zelená vlna“ na semaforech, umožňují dnešní technologie propojit městské kamery, senzory, mobilní data i samotná auta.
Polovinu obyvatel hlavního města hřeje už 30 let teplo vyrobené v místě u soutoku Labe s Vltavou. Provoz napaječe Mělník – Praha byl zahájen v roce 1995. Do roku 2030 projde celá lokalita Mělník zásadní proměnou.
Přesně 168 speciálních čidel instalovali technici ÚJV Řež na kontejnmenty (ochranné budovy kolem reaktorů) v Jaderné elektrárně Temelín.
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.