Vzhůru do trika, bratři. Filmové triky pro 21. století.

Každá iluze se vytváří s pomocí nástrojů, které ji dokáží co nejvíc vzdálit realitě. Pryč jsou proto Meliésovy eskamotérské cine-kousky se soustavami zrcadel. Dnes posloucháme nejen peníze jak zpívají AC/DC, ale především počítače. Určitou dobu jim však trvalo než se dostaly na úroveň, kdy doslova přestalo být cokoli nemožné.

Kombinace herců s pohyblivými maketami mimozemšťanů polohovaných metodou starého dobrého pana Trnky, dej mu loutkový pánbu věčnou slávu, nebo dokonce kombinace herců s živými herci namaskovanými za latexové emzáky promítanými v zadní projekci, to je kolorit starých filmů s UFOny, jak jsme se je naučili znát a mít rádi. Když se například podíváte na původní Hvězdné války, musíte si přiznat, že něco z těch laciných efektů tam stále ještě čpí. Kde se tedy filmový vývoj iluze zlomil tak, že SW – Klony útočí už působí tak suverénně? Podle mého názoru je to triumvirát fantastických projektů z nedávné doby: Matrix (fantaskní realita), Pavoučí teror (monstra), Final Fantasy (uměle vytvoření jedinci).

Matrix F/X

Otrikovaní hoši a dívky si doslova libují v možnosti zapojit počítač přímo do svého pracovního procesu. Příkladem může být zrcadlo v tomto filmu. Zrcadlo je do hry uvedeno poprvé, když Neo opouští svět Matrix. Stejně jako Alenka, která prochází králičí dírou do říše divů, také Neo má propadnout do světa, který je zcela odlišný od toho, jenž považoval za svůj vlastní. A taková cesta musí být samozřejmě působivá.
Ve filmu dojde k tomu, že se zrcadlo jakoby vylije do prostoru a pokryje Keana Reevese svým lesklým povrchem. Nejprve se specialista na zvláštní efekty John Gaeta musel přesvědčit, že 3D model Reevesova těla bude fungovat v počítači a potom po komplikovaných zkouškách mohl teprve nechat „rozlít“ počítačem generovanou substanci po jeho paži a horní části trupu. Díky tomu také herci přesně věděli, kdy a jak se bude tekutina po Reevesově těle pohybovat a mohli na tento komplikovaný speciální efekt reagovat hereckou akcí.

„Hovoří k vám počítač.“

Skupina Fešáci to tímto citátem zveřejnila už dávno. Ale pojďme k věci. S pomocí speciálního programu bylo v počítači generováno umělé prostředí, ve kterém se mohli dostat do interakce lidé, pavouci, světla i kamera. Thomas Dadras k tomu říká: „V počítači jsme vytvořili 3D modely, mezi kterými byl i obchodní dům a hlavní ulice města, takže jsme se mohli podívat, kudy budou pavouci běhat a jaké stavby při tom musí přelézt.“ Pomocí fotografií, na kterých byli zachyceni figuranti před předměty denní potřeby, jako je kolo nebo automobil, se trikaři snažili zjistit, jaká velikost je pro jednotlivé druhy pavouků optimální ve vztahu k okolnímu prostředí.
Negativ filmu byl oskenován do počítače a pavouci byli okénko po okénku doplněni na místa, kde bylo plánováno, že je divák uvidí. Dík tomu se herci už v průběhu filmu mohli dozvědět, jak budou jejich akce vypadat, což mělo samozřejmě vliv na herecké výkony. David Arquette o tom říká: „Viděli jsme CGI materiál, takže jsme věděli, jak pavouci vypadají i jak se pohybují. Pak už nám režisér jenom řekl, odkud na nás útočí, a že náš život je v ohrožení a my jsme prostě využili naší představivosti.“

Finální vrchol

Nic z toho, co jsem dosud jmenoval, však neznamená víc než komáří kýchnutí proti masivnímu nasazení počítacích strojů při výrobě filmu Final Fantasy: Esence života. Vznikal celý ve virtuálním světě digitalizace a přesto se snaží být, na rozdíl například od Toy Story, co nejblíže pocitu reálného prostředí. „Když jsme se rozhodli použít počítačovou technologii CGI, bylo nám jasné, že jí budeme muset přizpůsobit kameru, zvláštní efekty i akce na scéně. Ale to nejdůležitější, čeho jsme tím mohli dosáhnout, je vytvoření lidských postav počítačem,“ říká režisér filmu Hironobu Sakaguchi. Syžet stejno-jmenné počítačové hry byl ideální inspirací pro film. Obzvlášť proto, že u hry samotné žádný syžet neexistuje a tudíž nebylo potřeba držet se nějakého předem danného děje, jako tomu bylo třeba u filmové verze Wing Commandera. „Příběh je původní a postavy kompletně vytvořené na počítači,“ říká režisér. „Vždycky jsem chtěl spojit technickou dokonalost interaktivních her s filmovými vizuálními efekty.
Final Fantasy: Esence života je první krok k uskutečnění tohoto snu.“ Sakaguchi se od roku 1986 podílí na rozvoji společnosti
Square Co. Ltd., kde vytvořil počítačové hry, kterých se prodalo více než 40 miliónů kusů. Série Final Fantasy se prodalo dalších 30 miliónů kusů. „Přivést animované herce k životu znamená napodobit lidský pohyb, vlasy, oblečení. Kdyby se to mělo animovat ručně, zabralo by to strašného času. Na druhou stranu jsou naši herci vždy včas na place a dbají pokynů režiséra,“ dodává s úsměvem.