Tunel Jadran – zneuznaný projekt českého profesora

Rovných 343 km dlouhý měl být nejdelší železniční tunel světa, který by pod Alpami na pouhých několik hodin zkrátil dodnes chybějící spojení mezi severem a jihem Evropy. S nadčasovým projektem před čtyřiceti lety, bohužel v době rozdělení Evropy „železnou oponou“, přišel profesor Ing. JUDr. Karel Žlábek (1900-1984). Svou studií předběhl dobu, resp. to, co dnes Evropská unie dohání stavbou obřích tunelů Gotthardského (bude otevřen 2017), Brenerského (2020) či právě zahájeným rakouským projektem výstavby nového Semmeringu.

Projekt počítal s jednokolejným tunelem od Českých Budějovic do Lince; zde by se mohly připojit železnice Spolkové republiky Německa a Rakouska. Jako dvojitý tunel, každý o průměru 6,9 m, měl pokračovat pod alpskými hřebeny až do jugoslávského Koperu. Tam, na umělém poloostrově Adriaport, vybudovaném z vyrubaného materiálu, měla Jugoslávie Československé republice povolit územní správu.

Nejprve technologický tunel

Ražbě tunelů měla předcházet výstavba středového technologického tunelu o průměru 5,2 m; ten měl nejprve sloužit k transportu vyrubaného materiálu a po dokončení k spádovému odvodu průsakové vody. Současně bylo jeho úkolem zabezpečovat větrání a v případě havárie umožnit únik cestujících.

České Budějovice-Koper za 3 hodiny

Přibližně po každých 20 km navrhl profesor Žlábek zřídit v tunelových trasách výhybny umožňující při opravách nebo poruše přejíždění vlaků z jednoho tunelu do druhého. Tyto výhybky měly být výstupními šachtami spojeny s povrchem. Nákladní vlaky měly projíždět rychlostí 120 km/h, expresy s osobními vagony nebo s plošinovými vozy pro přepravu aut a kamionů rychlostí až 160 km/h. Deseti až čtrnáctivozové jednotky by mohly přepravit cestující z Českých Budějovic i s jejich osobními automobily na plošinových vozech na konečnou stanici Adriaport během tří hodin. Kalkulace počítala s vypravením 36 osobních a 220 nákladních vlaků denně.

Režim bohužel neměl zájem

Podle Pragoprojektem do detailů vypracované studie měla stavba trvat třicet let a přijít na dnešních 300 miliard korun. Projekt vyznamenaný rakouským presidentem však nakonec skončil v trezoru ministerstva vnitra, protože tehdejší režim neměl zájem na tunelu, který by našim turistům zpřístupnil cestu do svobodného světa. Přes pokročilý věk profesor Žlábek v uskutečnění svého projektu nepřestal věřit. Osobně vedl pro něj politicky nebezpečná jednání s diplomaty i se zástupci zahraničních investorů. Ujišťoval státní orgány, že formou obligací vyžadujících jen minimální roční splátky kapitálu, zapůjčeného například Kuvajtem nebo některým bohatým arabským státem, by hospodářství ČSSR tuto investici s předpokládanou návratností 60 let bez problému zvládlo.

Z nadčasového projektu čerpali jiní

Jak nedávno upozornila britská BBC v relaci „Czech planned Adriatic tunnel!“, z projektu profesora Žlábka čerpali i projektanti Eurotunelu, který roku 1994 pod mořským dnem propojil železnice Francie a Anglie (například použité napětí 25 kV/50 Hz, středový technologický tunel, kombinovaná přeprava automobilů apod.).

Česká současnost

Železniční trať z Prahy do Lince přes České Budějovice je součástí IV. tranzitního železničního koridoru a zároveň je trans-evropskou trasou sítě TEN-T severojižní osy Balt-Jadran. V rámci postupné modernizace se počítá s několika novými železničními tunely. Nejdelší z nich, Chotýšanský dlouhý 4810 m, je oproti plánům profesora Žlábka velmi skromný, přesto se může stát nejdelším železničním tunelem v České republice. Podle současných plánů by mohl být v provozu do roku 2020.

---

Prof. JUDr. Ing. Karel Žlábek se narodil 12. 8. 1900 v Čanovicích u Slaného. Byl komerčním právníkem a vysokoškolským profesorem. Krátce po druhé světové válce působil na Vysoké škole obchodní a na ČVUT v Praze. Projekt Evropě dodnes chybějícího severo-jižního spojení podal jako pětasedmdesátiletý profesor s doktorátem uděleným Univerzitou v Zurichu jako zlepšovací návrh.

Pozn. autora:

Měl jsem čest pana profesora krátce před jeho smrtí 16. 4. 1984 navštívit v jeho vilce na Malvazinkách. Věnoval mi kopii projektu (dokument o nejméně 200 stránkách s množstvím výkresů) a z jeho úst zaznělo hořké zklamání: „Za to, co ročně vydávají velmoci na vyzbrojování, by bylo možné postavit 40 mých tunelů!“

Pokud by téma článku někoho z mladých čtenářů zaujalo do té míry, že by si chtěl projekt prostudovat, jsem ochoten dokument zapůjčit. J. T.