Michail Vasilijevič Lomonosov

Mnohostranný ruský učenec zahrnující celou škálu přírodovědných oborů, ale také básník a literát – Michail Vasilijevič Lomonosov – zemřel před 240 lety, 4. dubna 1765 v Petrohradě.

Lomonosov se narodil někdy v listopadu roku 1711 jako syn sedláka, rybáře a stavitele lodí ve vsi Mišaninskaja v Archangelské gubernii. Přestože od mládí projevoval talent ke studiu, jeho sama negramotná rodina vzdělání nepřála, a tak odjel proti její vůli do Moskvy, kde se přihlásil na církevní Akademii. Aby byl přijat, zatajil svůj rolnický původ. Pravda se odhalila až po čtyřech letech, kdy už jeho nadání bylo profesorům zjevné, a tak ho sice ze školy vyloučili, ale zároveň poslali na církevní Akademii do Kyjeva. Odtud byl pak jako jeden z nejlepších studentů přeložen na prestižní Akademii do Petrohradu. Ve studiu fyziky a chemie pokračoval ještě na univerzitě v Marburgu, kde také napsal svou první vědeckou práci. Po třech letech v Marburgu přešel do Freiburgu, kde se věnoval studiu hornictví. Roku 1741 se vrátil do vlasti – na petrohradskou Akademii, kde byl jmenován profesorem. Na chudého chlapce z negramotného vesnického prostředí tehdejšího Ruska to byla kariéra závratná, ale zasloužená. Lomonosov patřil nejen k velice všestranným učencům, což se v 18. století dalo ještě zvládnout, především však oplýval originálními myšlenkami, které posunovaly tehdejší vědecké poznání daleko kupředu. Například už v roce 1748 formuloval obecný zákon zachování hmotnosti a pohybu a o rok později vystoupil s myšlenkou, že podstatou tepla je pohyb malých částeček. Hojně publikoval, uveďme například práce O jevech vzduchových elektrickou silou způsobených nebo Teorie elektřiny na materialistickém základě či z oblasti chemie Základy matematické chemie. Vynikal i jako organizátor, podílel se na založení univerzity v Moskvě, pro niž navrhl statut a jež dodnes nese jeho jméno.