První historik matematiky v českých zemích Quido Vetter

Do archivu portrétů významných osobností dějin vědy a techniky právem patří i jméno českého matematika, pedagoga a historika exaktních věd mezinárodní proslulosti, univ. prof. PhDr. Quida Vettera. Od jeho smrti uplynulo 55 let. Tento první český, resp. československý vysokoškolský učitel dějin matematiky a spoluzakladatel světové společnosti pro historii vědy bohužel po necelém století od vrcholu svého působení v letech první „buržoasní“ ČSR vstoupil do stínu zapomnění.

Quido Vetter pocházel z intelektuálního prostředí pražské „patricijské“ rodiny. Narodil se 5. června 1881 a po získání gymnaziálního vzdělání studoval matematiku a deskriptivní geometrii na filozofické fakultě české univerzity. Po absolutoriu v roce 1907 působil jako středoškolský profesor v Lipníku nad Bečvou, Chrudimi a od roku 1914 v Praze. V roce 1913 se stal na základě disertační práce „Základy geometrie a vztahy metrické“ doktorem filozofie.

Historik odbojář

V průběhu první světové války se zúčastnil domácího protirakouského odboje, nicméně souběžně pracoval na habilitačním spise „O metodice dějin matematiky na univerzitě“. V roce 1919 se na filozofické fakultě Karlovy univerzity habilitoval pro dějiny matematiky, o pět let později byla tato habilitace rozšířena i na pražskou techniku (ČVUT). V roce 1924 byl jmenován na univerzitě mimořádným profesorem pro dějiny a didaktiku matematiky. Jako první vysokoškolský učitel tohoto oboru v Československu se věnoval zejména starověké matematice babylonské, řecké, egyptské a arabské (např. „Jak se počítalo a měřilo na úsvitě kultury“, 1926), většinou se však zabýval matematikou českou („Šest století matematického a astronomického učení na Univerzitě Karlově v Praze“, 1952; „Dějiny matematických věd v českých zemích až do roku 1620“, 1958; „Vývoj matematiky v českých zemích od roku 1620 do konce 17. století“ (vydáno posmrtně), 1961).

Aktivní do posledních dnů

V roce 1937 ukončil (dočasně) svoje vysokoškolské působení, když překvapivě přijal uvolněné místo ředitele reálky v Humpolci, rodišti své manželky Anny. Za dva roky však odešel kvůli restrikcím do penze (1939). Po skončení druhé světové války se mu sice podařilo vrátit se částečně do aktivního života – ještě v padesátých letech vyučoval na Pedagogické fakultě a patrně i na Přírodovědecké a Matematicko-fyzikální fakultě UK dějiny matematiky. Podstatná část jeho celoživotního úsilí však už byla zmařena. Osobní kontakty se zahraničními vědci sice nepřerušil, pokračoval i v činnosti odborné, žádné oficiální postavení v organizaci vědy nebo dějin věd však neměl. V roce 1959 byl ještě jmenován členem tehdy ustavené Komise pro dějiny přírodních, lékařských a technických věd, ve které činorodě pracoval. Zemřel před 55 lety v Praze 20. října 1960 a je pochován na Olšanských hřbitovech.

Světové renomé českého vědce

Výsledkem jeho celoživotní práce je úctyhodná suma téměř 250 studií, referátů a článků uveřejněných v renomovaných českých, anglických, italských, německých, polských a holandských vědeckých časopisech. Vynikající jazykové vybavení, vlastní badatelská a publikační činnost i rozsáhlé odborné kontakty mu připravily cestu do mezinárodní komunity historiků vědy, jež koncem dvacátých let zakládala mezinárodní organizaci „Académie internationale d´Histoire des Sciences“. Měla osobní členství – Quido Vetter byl přijat roku 1929 pod číslem 34 jako dopisující, v roce 1933 pak jako 33. člen řádný. Činnosti v Akademii se obzvláště věnoval ve 30. letech a v roce 1934 se stal vicepresidentem a poté na tři roky i jejím presidentem. Vrcholem jeho působení v této funkci bylo uspořádání 4. mezinárodního kongresu pro dějiny přírodních věd v Praze v roce 1937.

Kromě členství v Akademii byl také členem jiných zahraničních institucí, např. Comité belge d´historie des sciences v Bruselu, Commission d´historie des sciences při Centre de synthese v Paříži, delegátem při Mezinárodní komisi pro matematické vyučování aj.

O organizační podporu oboru se Quido Vetter snažil také v domácím prostředí: pochopení našel v rámci Masarykovy akademie práce a Československé národní rady badatelské. Stal se členem Archivu pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce a byl oceněn mimořádným členstvím v Královské české společnosti nauk (1931).

Zasloužené ocenění Quido Vetterovi dodnes dlužíme

Quido Vetter patří k našim nejvýznamnějším historikům matematiky a exaktních disciplín vůbec. Byl pilířem dějin přírodních věd a jejich organizace v českých zemích. Z jeho neúnavné práce vzešly po druhé světové válce všechny důležité instituce, které se tomuto oboru mohly profesionálně i zájmově věnovat. Přesto dosud neexistuje ani bibliografie jeho prací, ani podrobnější monografie. Výjimku tvoří několik, většinou příležitostných, časopiseckých prací (L. Nový, F. Balada, K. Mačák, H. Barvíková aj.). Z nich také bylo čerpáno.

Manželkou Quido Vettera byla Anna Vetterová-Bečvářová (1884, Humpolec – 1968, Praha), absolventka filozofické fakulty pražské univerzity, která byla přední činitelkou ženského hnutí u nás. Od roku 1919 byla členkou Čs. Národní demokracie, v letech 1929-1935 poslankyní (jako členka postupně celkem deseti výborů držela v tomto směru celorepublikové prvenství) a v letech 1935-1939 senátorkou Národního shromáždění.