Kryštof Bergner

V roce 1793, tj. před 210 lety, zemřel v Praze Kryštof (Christoph) Bergner (*1721) - poslední "pražský alchymista" a zároveň první "chemik z povolání" v Čechách …

Alchymii považoval Bergner za přirozenou součást chemie (anebo možná naopak) a nijak se svým zájmem netajil. Do Prahy přišel koncem 50. let z Chomutova a nastoupil do proslulé alchymistické laboratoře hraběte Rudolfa Vrbny z Bruntálu, o něco později pak do pražské mincovny, kde se zřejmě cítil blíž svému snu - transmutaci obecných kovů ve zlato. Jeho pokusy směřující k odhalení kamene mudrců vyžadovaly spoustu peněz, v mincovně však příliš neplatili, a tak se znamenitý chemik ve volných chvílích věnoval výrobě nejrůznějších chemických preparátů pro pražské lékárníky a drogisty. Stal se tak "bílou vránou" mezi alchymisty, nejenže neupadl do bídy, ale zanedlouho si pořídil hned dva domy v Kozí ulici - U tří červených lvů a U bílého slona.
Do historie české energetiky se však Bergner zapsal vynálezem navýsost praktickým. Kdesi se dočetl, že v západní Evropě se topí kamenným uhlím, vydávajícím mnohem silnější žár než dřevo. Zkusil to také, ale tehdejší kamna brzy propálil. Teprve po mnoha pokusech se mu podařilo sestrojit kamna s roštem a ze železných plátů, vymazaná šamotem. Ta žár vydržela, a proto si je nechal roku 1766 patentovat. Spolu s kamny vymyslel i neobvyklé palivo - z uhelného mouru a vody uhnětl koule, jakési brikety, do kterých přidával neznámé chemické ingredience zvyšující jejich výhřevnost. Bergnerovy brikety - nazýval je peloty - navíc takřka nekouřily.
V okamžiku úspěchu však do vynálezecké idylky vstoupil úřad a nastal kolotoč připomínající nám spíše současnost, než v technice revoluční 18. století. C. k. úřad poslal svého komisaře - experta (doktora přírodních věd Jana Boháče), který okamžitě pochopil finanční perspektivy Bergnerova objevu a navrhl vynálezci "osobní spolupráci" při velkovýrobě kamen a pelot. Když neuspěl, sepsal posudek varující před dusivým a zdraví škodlivým kouřem z uhlí, který by zamořil pražské ulice. A pro jistotu hned
navštívil pražské policejní komisařství, které
Bergnerovi nařídilo kamna do tří dnů zničit.
Mezi vynálezcem a úřady nastala bitva, při které se dokonce střílelo - to Bergner vypálil z pistole do stropu jako varování policistům, kteří se mu snažili jeho kamna zabavit. Po dvouletých tahanicích se však nakonec vzdal a začal zase topit dřívím. Na uhlí (a na dusivý kouř v ulicích) si pražské domácnosti musely počkat skoro až do poloviny 19. století.

Víte, že

... historie kamen je poměrně dost mladá? První litinová kamna se objevují až v polovině 15. století. Železná kamna sice užívali už staří Římané, nebyla však napojena na komín, či jiný odvod kouře. Rozpálená kamna se přenášela z místnosti do místnosti, aby všude zanechala trochu tepla a ovšem i příslušný díl dýmu.