Co nám při prohlížení webu zvedá tlak
Téměř všichni z nás každý den z nejrůznějších důvodů používáme různé webové stránky. Samozřejmě chceme, aby naše uživatelská zkušenost byla pozitivní a pokud možno bezchybná.
Globální širokopásmové telekomunikační síti, která umí přenášet hovory, televizní signál, data i internet, dnes slouží už více než půl miliardy kilometrů tenoučkých optických vláken, vmontovaných do pozemních a podmořských kabelů. První se začaly na dno moří pokládat právě před pětadvaceti lety. Nobelovu cenu si však optoelektronika vysloužila teprve v roce 2009.
Uznávaný skotský vynálezce televize J. L. Baird (1888-1946) se ve dvacátých letech minulého století marně pokoušel přenášet obraz kabelem spleteným z několika stovek skleněných vláken. Zanevřel proto na fotony a pustil se cestou elektronické televize.
Ke skleněným vláknům se vědci vrátili až po roce 1960, kdy Theodor Maimann roku 1960 vynalezl laser, jehož koherentní paprsky s fantastickou frekvencí 300 THz, vpuštěné do jednovidových skleněných vláken (tenoučké vlákno s jádrem a obalem), nabízely až desetitisícinásobnou kapacitu přenosů oproti telekomunikacemi používaným rádioreleovým spojům. Ještě roku 1965 však vlákna z údajně nejčistějšího křemičitého skla ztrácela při přenosu na vzdálenost 20 metrů 99 % nasvíceného světelného signálu!
Zmenšením průměru jádra pod 100 µm se tzv. gradientní vlákna hodila nejen pro telefonii, ale i pro přenos televizního signálu. Poprvé přenášela televize těmito kabely do světa analogový signál roku 1980 z Olympijských her v Lake Placid. Když pak Bellovy laboratoře v USA začaly do vláken přidávat v plynné fázi oxid germaničitý, podařilo se pomocí tzv. pulzně-kódované modulace (PCM) po jediném vláknu přenášet až několik tisíc navzájem nerušených hovorů současně. Na prvních experimentálních optických kabelových trasách v britském Dorsetu a v Japonsku používané kabely snížily útlum dokonce k 0,5 dB na jeden kilometr.
Dalším úspěchem optoelektroniky se staly tzv. vláknové lasery, zabudované v roli zesilovačů signálu přímo do vlákna. Na přelomu do 21. století dokázaly takto konstruované podmořské kabely s tzv. jednovidovými vlákny a s erbiovými zesilovači přenášet data rychlostí 100 Gb/s, což odpovídá jednomu milionu současně vedených hovorů.
A přenosové rekordy zdaleka nekončily. Frauenhoferův institut v Německu čtyřfázovou modulací světelných pulzů přenosovou rychlostí 25 Tb/s v multiplexu 320 signálů s dvojí polarizací na trase dokázal roku 2006 po 240 km dlouhém vláknu přenést 30 milionů internetových přenosů, nebo jednu miliardu stránek textu, popř. půl miliardy telefonních hovorů současně. Rekord drží dvanáctijádrový kabel japonské společnosti NTT, schopný obousměrně přenášet až 818 Tb/s. Podle časopisu LaserFocusWorld se její vývojáři během následujících měsíců pokusí překročit přenosovou rychlost až do oblasti petabitů (Pb/s), aby do budoucna uspokojily neustále rostoucí nároky uživatelů světové sítě www.
Park kabelových lodí se neustále rozšiřuje a modernizuje. Stočený kabel z obrovských cívek spouštějí po záďových kladkách na dno do hloubky až 5 km rychlostí okolo 10 km/h. Pomaleji se postupuje v okolí břehů, na které je kabel zatahován pomocí ukládacích pluhů a kladen asi metr hluboko do dna. Proti poškození kotvami rybářských lodí bývá podložen a pokrývá se betonovými deskami. Na svých trasách se kabel na dně vede klikatě, aby opravárenská loď mohla výjimečně poškozený úsek pomocí kotvy vyzvednout na palubu a opravit.
O historii a etapách vývoje telekomunikací pojednává podrobně kniha autora Jana Tůmy: Budoucnost spojů, vyd. Nadas,1997.
Téměř všichni z nás každý den z nejrůznějších důvodů používáme různé webové stránky. Samozřejmě chceme, aby naše uživatelská zkušenost byla pozitivní a pokud možno bezchybná.
Jaguar Land Rover plánuje spolupracovat s nejrenomovanějšími světovými softwarovými a telekomunikačními společnostmi a firmami zabývajícími se mobilitou na vytvoření tzv.
Pro odvod tepla generovaného během provozu tokamaku bude ITER vybaven systémem chladicí vody. Vnitřní povrchy vakuové nádoby (obal a divertor) se musejí chladit na přibližně 240 °C jen několik metrů od plazmatu horkého 150 milionů stupňů.
Až na dno jaderného reaktoru nebo na vrchol větrné elektrárny! Ani omezení v boji s koronavirem neznamenají stopku návštěvám energetických provozů, alespoň ne těm virtuálním.
V současné době probíhá ve světě závod o sestrojení největší větrné turbíny. Odehrává se zejména mezi evropskými, americkými a čínskými výrobci.
Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)