Energetika a strach

Obavy, úzkost na jedné straně škály, děs, ochromení strachem, smrt z leknutí na druhé. To všechno je strach v nejrůznějších podobách. Všechno, co člověk dělá, je tak či onak spojeno se strachem. Strach je přirozená emocionální reakce, jedna z nejdůležitějších vůbec, protože je reakcí nutnou pro přežití. Nastartuje v těle fyziologické reakce nutné pro boj nebo útěk. Strach vzniká i tehdy, když nemáme po celý čas všechny informace, nebo plnohodnotnou intelektuální schopnost činit analytická rozhodnutí založená na faktech. Ani ta však vždy nestačí…

Kolik čtenářů tohoto článku kouří, přestože se na krabičkách cigaret mohou dočíst, že kouření způsobuje rakovinu? Vědci udělali zajímavý pokus. Nukleární magnetickou rezonancí, která dovolí nahlédnout do mozku a zobrazovat, která centra se aktivují při myšlenkách na různé věci, zjistili, že když se kuřák dívá na tyto varovné nápisy z cigaretových krabiček, aktivují se mu centra chuti na cigaretu! Mnohdy se tedy v souvislosti se strachem chováme naprosto iracionálně.

Fyziologické vysvětlení

Emoce strachu sídlí v tzv. amygdale, jedné z vývojově nejstarších částí mozku. Uchovává paměťové stopy spojené s emocionálními prožitky. Ovlivňuje chování při strachu a její výstupní dráhy směřují hlavně do center řízení autonomních funkcí v mozkovém kmeni. Reakce na podněty spojené hlavně s nepříjemnou událostí jsou velmi pohotové a předbíhají reakce rozumové. A to také vysvětluje, proč se v případě strachu chováme mnohdy iracionálně, tedy nerozumně.

Velikost strachu

Vnímání velikosti rizika, čili náš úsudek, jak veliký strach bychom z různých věcí měli mít, ovlivňuje mnoho aspektů. Větší strach máme např. z čehokoliv, co je spojené s průmyslem, se záležitostmi „umělými“, menší z produktů, o nichž se domníváme, že jsou přírodní. Větší strach máme i z uzavřených rozhodovacích procesů, do nichž „nevidíme“ (o nás bez nás), než z procesů, kde se na rozhodování můžeme sami podílet. Proto jsou tak diametrálně odlišné výsledky např. hledání lokality úložiště jaderných odpadů v různých zemích. Tam, kde od počátku přizvou k jednání a rozhodování všechny dotčené skupiny veřejnosti, se v závěru obce perou o to, aby úložiště měly (na rozdíl od zemí, kde se prostě jen oznámí vybraná místa). Více se bojíme i v případě, že nejsme přesvědčeni o výhodách. Bojíme se záření v průmyslu a radioaktivních látek v jaderné elektrárně, ale nikoliv záření a radionuklidů v medicíně. V případě elektrárny nevidíme výhodu (elektřinu – pokládáme ji za samozřejmost jako vzduch), v případě radioafarmak si neuvědomíme, že většina radionuklidů používaných v nukleární medicíně pro diagnostiku a pro léčení pacientů se vyrábí uvnitř jaderného reaktoru.

Velikost strachu ovlivňuje, je‑li událost výjimečná nebo běžná – letecká doprava je sice na počet přepravených osob nejbezpečnější, ale bojíme se létat letadlem, protože každá havárie se silně medializuje. Přitom o stovkách fatálních autohavárií se nepíše, berou se jako běžné věci na denním pořádku. Mediální personifikace dělá svoje – strach z únosů roste, pokud se objeví takový případ v TV, strach z války roste, pokud se ukazují obrázky raněných, strach z lékařské chyby roste, pokud média informují o takovém případu.

Které technologie jsou rizikové?

Je to nůž? Vždyť se s ním dá zabít! Je to žebřík? Nejvíc úrazů se stane v domácnosti! Jsou to zdánlivě nevinné fotovoltaické panely? Byl zjištěn enormní nárůst úrazů v souvislosti s amatérskou instalací těchto panelů na střechy domů… Mohli bychom pokračovat. Nic, co člověk podniká, není bez rizika. Výjimkou není ani energetika. Výroba elektrické energie a tepla s nehodami počítá, jinak bychom se museli vrátit do prehistorie lidského pokolení. I tam se pračlověk mohl lehce zranit, když rozdělával oheň „pazourkovým zapalovačem“.

Položme si otázku: Kdybychom byli předsedou vlády nebo ministrem zdravotnictví či našimi zákonodárci, zakázali bychom používání technologie, která prokazatelně jen v naší republice zabije každý rok téměř 1 000 lidí? Takovou technologií však představuje např. automobilová doprava.

Porovnání „nebezpečnosti“ výroby elektrické energie z různých zdrojů

Již před několika lety zadala Evropská unie vypracování studie vyčíslující externality jednotlivých způsobů získávání energie. Počítá náklady na výrobu elektřiny se započítáním i tzv. externích nákladů vzniklých v celém palivovém cyklu, zohledňuje i případnou zdravotní újmu při tom kterém způsobu získání energie. Nejlepší obrázek je možné si udělat z grafů ze studie projektu autorů Nils Starfelt a Carl‑Erik Wikdahl (viz ilustrace)..

Příklady katastrof vodních elektráren

• 17. 8. 2009 se ve strojovně Sajano‑Sušenskoj elektrárny v Rusku vibracemi uvolnila ze svého lože špatně zajištěná turbína, tlak vody v přívodním kanálu ji vyrazil a mnohatunový stroj rozsekal strojovnu – 75 mrtvých.
• 9. 10. 1963 se zřítila část hory do přehrady Diga del Vajont v Itálii – 2 117 mrtvých.
• V srpnu 1975 se protrhla přehrada vodního díla Pan‑Čchiao v Číně. Více než 27 000 lidí zahynulo přímo na následky záplav, dalších 145 000 na různé epidemie a hladomor v postižené oblasti.

Příklady havárií jaderných elektráren

• V roce 1977 havárie v Jaslovských Bohunicích na Slovensku. Nebyly žádné oběti ani újma na zdraví, ani únik radioaktivity mimo areál, ale došlo k tavení paliva a blok musel být zlikvidován.
• Známější je havárie v Three Mile Island v USA v roce 1979. Ani zde nebyly žádné oběti ani poškození zdraví, únik radiace do okolí byl nepatrný, ale kvůli tavení paliva následovala likvidace bloku.
• 26. 4. 1986 se stala dosud nejvážnější jaderná havárie, a to v ukrajinském Černobylu. Zemřelo 48 zaměstnanců a záchranářů, dodatečně je zdokumentováno 15 smrtelných případů rakoviny štítné žlázy. Světová zdravotnická organizace pečlivě studovala následky a vypočítala pravděpodobnost dodatečné zdravotní újmy u obyvatelstva, která představuje jen asi 2 % normální incidence „přirozených“ rakovinných onemocnění z jiných příčin a je tedy neodlišitelná v rámci přirozených fluktuací takových onemocnění. Výsledkem havárie byla naprostá destrukce bloku, nicméně další reaktory v areálu pracovaly dál, poslední byl uzavřen teprve v roce 2000. Vyvolaná radiofobie způsobila větší zdravotní újmu než havárie sama. Z pečlivých měření Státního zdravotního ústavu v Praze vyplývá, že podíl ze spadu z Černobylu činil v roce 1986 cca 6 % normálního přírodního radiačního pozadí na našem území a dnes je již neměřitelný.
• V čerstvé paměti máme letošní událost v japonské Fukušimě. Únik radionuklidů byl ve srovnání s Černobylem jen desetinový. Příčinou byla vlna cunami, která zničila možnosti vnějšího napájení a chlazení bloku. Havárie nemá a pravděpodobně už mít nebude žádné oběti vyvolané „jadernou“ nebo „radiační“ příčinou, nastal však únik radiace do ovzduší a tři bloky jsou nenávratně zničené. Spad zůstal takřka výhradně omezen na okolí Fukušimy. V ČR je v podstatě neměřitelný, protože hodnoty jsou stotisíckrát nižší, než v roce 1986 po havárii v Černobylu.

Jsou klasické a obnovitelné zdroje bez rizika?

Úmrtí v uhelných dolech (jen v Číně je to cca 6 000 horníků ročně) jsou dostatečně známá, ale velký strach nevyvolávají. Znečistění ovzduší exhalacemi ze spalování fosilních paliv a jeho neblahý vliv na lidské zdraví je dostatečně zdokumentován, ale větší strach nevyvolává. Paradoxně největší strach dnes vyvolává CO₂, který je však nejen produktem spalování, ale vydechují jej i rostliny a další přírodní zdroje, a jeho vliv na zemské klima není průkazný. Třicetkrát větší účinek než oxid uhličitý má metan, základní složka zemního plynu. Jeho únik při těžbě a dopravě zemního plynu (ztráty činí až 20 %) strach nevzbuzuje?

A neměli bychom zapomínat na exhalace z výfuků aut ze spalování fosilních paliv. To se totiž týká také energie – energie, kterou potřebujeme na dopravu. Odstavení 8 z 18 německých reaktorů má stejný efekt, jako by Německo vypustilo na silnice o 4,4 miliony automobilů více.

Haiti kryje asi 60 % svých energetických potřeb dřevěným uhlím. Je příkladem udržitelné budoucnosti nebo ne? Nejde spíš o ekologickou katastrofu? Na Haiti už bylo vykáceno 98 % stromového porostu. Na výrobu dřevěného uhlí Haiťané nyní dobývají už i kořeny stromů…

Strach z blackoutu má svůj důvod

„Veřejný pořádek a bezpečnost jsou v ohrožení“, konstatuje plukovník rakouské armády v. v. Udo Ladinig ve zprávě, kterou si nedávno objednalo dolnorakouské vojenské velení. Tématem zprávy je nebezpečí ztráty zásobování elektřinou = blackout (http://diepresse.com/home/panorama/oesterreich/701402/Blackout_Was‑wenn‑der‑Strom‑ausbleibt). Národohospodářské ztráty případného čtyřiadvacetihodinového blackoutu v Rakousku vyčíslili analytici Energetického ústavu linecké Univerzity Jana Keplera na 875 miliónů eur. Po výpadku elektřiny nastupuje velice rychle absolutní chaos. Okamžitě přestane fungovat vše, od průmyslu přes komunikační sítě až po dodávku vody. Pokud mimořádná situace trvá déle než pět dní, nastává dezintegrace společnosti. Vláda vyhlašuje výjimečný stav. Že strach z blackoutu není planý, dokládá dlouhý seznam takových událostí z nedávné minulosti. Jen pro příklad:

• 20. února 1998 – Auckland, Nový Zéland; pět týdnů 60 tisíc obyvatel bez proudu
• 14. srpna 2003 – severovýchod USA a Kanada; dva dny 55 miliónů obyvatel bez proudu, nejméně 11 obětí
• 23. září 2003 – Dánsko a Švédsko; dvě hodiny 5 miliónů obyvatel bez proudu
• 28. září 2003 – Itálie; dvanáct hodin 55 miliónů obyvatel bez proudu
• 12. července 2004 – Řecko; dvanáct hodin nejméně 5 miliónů obyvatel bez proudu
• 18. srpna 2005 – Bali, Indonésie; sedm hodin, 100 miliónů obyvatel bez proudu
• 27. dubna 2007 – Kolumbie; několik hodin celá země bez proudu
• 8. září 2011 – USA a Mexiko; několik hodin 5 miliónů obyvatel bez proudu

Potlačený strach z lidské hlouposti a neopatrnosti

Mnoho stránek by se dalo popsat o úrazech elektrickým proudem, o neštěstích, která si přivodí lidé lezoucí na a do elektrických zařízení buď z nerozumu nebo s úmyslem krást. Strach je zde potlačen furiantstvím nebo ziskuchtivostí. Jsou i jiné nehody – pády stožárů vysokého napětí, přetrhané dráty, hořící transformátory. Jsou nehody, které vypadají strašidelně, přitom z hlediska bezpečnostního jsou málo významné. Často jsme však svědky, že zahoření oleje ve vývodovém transformátoru u jaderné elektrárny je interpretováno jako jaderná havárie jen proto, že se objevil kouř nad elektrárnou.

Energetická bezpečnost

Co to je? Myslí se tím bezpečnost energetických zařízení? Je strach ve spojení s energetikou jen strachem z havárie energetického zařízení? Nikoliv, pojmem energetická bezpečnost se myslí zabezpečení dodávek, aby energie bylo v každém okamžiku dnes i zítra dostatek, tak, jak potřebujeme. S tím úzce souvisí otázka „odkud budeme energii brát“.

Například v případě plynu se začíná s těžbou plynu tzv. břidlicového. Plyn (metan) doprovází i ložiska uhlí. Dnes je podíl břidlicového plynu na celkové těžbě menší než 5 %, ale může růst. Všechno je otázkou jeho ceny na trhu a samozřejmě také přijetí veřejností – vhánění velkého množství písku a vody a chemikálií do podzemí může být potenciálně rizikové. Těžba je 7x dražší, než klasická.

Uranu je dostatek. V minulých letech jaderné elektrárny spotřebovávaly mnoho jaderného paliva z jiných zdrojů. Především se jednalo o jaderný materiál pro vojenské účely. Tyto zásoby pomalu docházejí, a tak zákonitě dochází k růstu těžby uranu (těžba však stále ještě nedosahuje výše spotřeby v jaderných reaktorech). Zvýšená těžba vede k hledání nových nalezišť i k výzkumu nových způsobů těžby a zpracování uranu. Těžitelné zásoby uranu proto stále rostou (více o zásobách uranu viz článek „Kdy nám dojdou zásoby uranu?“ 3Pól 12/2008).

V Evropské unii se nyní staví 4 reaktory – Olkiluoto 3, Flamanville 3 a Mochovce 3,4. Další 4 dlouhodobě rozestavěné reaktory se chystá dokončit Rumunsko (Cernavoda 3,4) a Bulharsko (Belene 1,2). Několik nových reaktorů se plánuje ve Velké Británii, Francii, Finsku, Polsku, Slovinsku, Slovensku i v České republice. Jaderné ambice států EU jsou však velmi skromné oproti plánům třeba Číny, která staví 27 reaktorů a dalších 171 je v různých fázích plánování! Celkem je na světě rozestavěno 63 reaktorů a 402 jich je v plánu. Celkový instalovaný výkon připravovaných zdrojů o 70 % překonává současný instalovaný výkon všech provozovaných jaderných bloků.

Bojíme se cen energie

Obavy můžeme mít také z ceny za dostatek energie. Do roku 1970 se cena ropy držela pod 10 USD za barel, v roce 2008 to bylo více než 90 USD za barel. Závěr z vrcholné schůzky setkání ministrů na zasedání Mezinárodní energetické agentury IEA v Paříži 19. 10. 2011 varuje: „Do roku 2035 se zvýší potřeba elektřiny na světě o jednu třetinu, bude se proto muset do energetiky globálně investovat 40 triliónů dolarů (28 triliónů eur), z toho dvě třetiny v rozvíjejících se ekonomikách.“ Ministři z 37 zemí reprezentujících více než ¾ světové spotřeby energie se shodli na nutnosti propagovat energetický mix všech dostupných zdrojů, nové přenosové trasy a rozvoj nízko‑uhlíkových technologií včetně jaderných.

Místo závěru citace paní Dany Drábové, předsedkyně SÚJB

„Bojíme se jaderných elektráren, bojíme se oxidu uhličitého, vyrábíme poplachy a paniky z rizik tak nicotných, že je nelze vyjádřit než dlouhou řadou nul za desetinnou čárkou, vyžadujeme ve všem bezpečnost ne stoprocentní, nýbrž tisíciprocentní (jako v případě ukládání jaderného odpadu)…

Kdyby se takhle měli chovat naši kurážnější předkové, nikdy se nemohly uskutečnit objevitelské plavby, základní principy vědy a techniky by zůstaly neodhaleny, neboť v každém objevu je obsažena určitá míra rizika. Galileo Galilei musel riskovat upálení, kapitán Cook sežrání kanibaly a madame Curie rakovinu – a my dnes těžíme z jejich odvahy.

Co s tím… naučit se znovu žít s riziky, uznat je za nezbytnou podmínku pozitivního vývoje. Nemusíme se po hlavě vrhat do šílených nebezpečí, jen uvážit, co představuje větší hrozbu: zda přijetí určité míry rizika, nebo požadavek absolutní bezrizikovosti a v důsledku toho ustrnutí, úpadek a zaostání.“

* ověřené zásoby ke konci roku 2010** roponosné písky vystačí při dnešní těžbě na více než sto let‑ neuvádějí
Pramen: BP, http://www.bp.com

* ověřené zásoby ke konci roku 2010‑ neuvádějí
Pramen: BP, http://www.bp.com

* ověřené zásoby ke konci roku 2010
Pramen: BP, http://www.bp.com

* ověřené zásoby ke konci roku 2009** životnost zásob závisí na technologii reaktoru, na recyklaci vyhořelého paliva a dalších faktorech. Při přepracování vyhořelého paliva a využití tzv. rychlých množivých reaktorů současné známé zásoby vystačí na cca 5000 let.*** Zásoby uranu, které lze vytěžit s náklady do 130 USD/kg. Při vyšších uvažovaných nákladech jsou zásoby vyšší.**** Současná spotřeba uranu je asi 68 500 tun/rok
Pramen: WNA, http://www.world‑nuclear.org