Měříme spotřebu elektřiny

Elektřina změní váš život. Tímto heslem se řídí civilizovaná společnost 21. století. Chtělo by se dodat: „Zejména pokud ji nemáte!!!“

Elektřina je součástí našeho každodenního života. S elektřinou vstáváme, s její pomocí pracujeme nebo studujeme, večerní zábava je v mnoha případech podporována také elektřinou. Elektřina je prostě všude kolem nás. Je to zboží každodenní potřeby. A jako takové je také musíme koupit a zaplatit. K tomu, aby se mohlo určit množství spotřebované elektrické energie a následně i cena, slouží elektroměry. Elektroměr je nezbytnou součástí každého řádného odběrného místa. Instaluje ho distributor a na základě změřených a zaznamenaných hodnot následně probíhá stanovení a vyúčtování spotřebované elektrické energie.

Elektroměr se někdy nesprávně označuje jako elektrické hodiny – tento název pochází z doby, kdy byly elektroměry svojí konstrukcí hodinám velmi podobné.

Spektrum elektroměrů používaných v současné době je velmi pestré. Většina z nás zná „klasické“, indukční elektroměry s otáčejícím se kotoučkem. Uprostřed štítku na čelní stěně je výřez, kterým je vidět kotouč elektroměru, indikující otáčením odběr elektrické energie. Čím větší elektrický proud elektroměrem prochází, tím rychleji se kotouč otáčí. Na otáčející se kotouček je napojeno mechanické počítadlo, které přímo ukazuje spotřebovanou energii. Tyto přístroje jsou v poslední době ve velkém nahrazovány tzv. statickými elektroměry. Slovo statický zde znamená, že přístroj nemá pro zjištění spotřeby elektrické energie žádné pohyblivé části. Vývoj těchto elektroměrů je jedním z výsledků rozvoje moderních mikro-elektronických součástek. Ten také umožnil, že elektroměry mohou být rozměrově mnohem menší, než ty klasické. Již to nejsou elektromechanické přístroje, ale elektronická zařízení s možností integrace dalších funkcí.

Podívejme se na možnosti, které moderní přístroje nabízejí. Většina z nich pracuje na principu čítačů impulsů. Jinak řečeno, čím více energie přes přístroj projde, tím více impulsů se načte. Počítač impulsů je pak připojen na číslicový ukazatel spotřeby. Může to být staré známe mechanické počítadlo, které však není připojeno na otáčející se kotouček, ale elektromagnetický systém přijímá impulsy, které pootáčejí odpovídajícími kolečky ciferníku. Tento systém je nověji nahrazován digitálním displejem, nejčastěji s tekutými krystaly.

To však nejsou všechny nové možnosti a vlastnosti, které moderní systémy nabízejí. Další jsou v oblasti odečtu hodnoty spotřebované elektrické energie. V dřívějších dobách chodili odečítači (ano, tak se toto povolání stále jmenuje) od elektroměru k elektroměru a do tabulek ručně zapisovali zjištěné odečtené hodnoty. Tato praxe je dnes překonaná. Odečítač pracuje s malým přenosným terminálem, ve kterém má připraveny všechny důležité údaje o odběrném místě. Vidí adresu, jméno zákazníka, umístění elektroměru i hodnoty odečítané v minulých periodách odečtu. Kromě toho tam může mít i poznámky typu: POZOR! Zlý pes! nebo Trvale nespokojený odběratel! A řadu jiných.

Aby při odečtu hodnoty zobrazené na číselníku neuděl odečítač chybu, jsou některé typy elektroměrů vybaveny rozhraním, kam se přiloží „odečítací sonda“, jejímž prostřednictvím je přímo do terminálu přenesena správná hodnota. Ani to však není konec možností dnešních poloautomatizovaných odečtů. Byly vyvinuty a zatím zejména v zahraničí jsou požívány systémy odečtu s využitím sítí GSM. Jinak řečeno, součástí elektroměru je jednoúčelový mobilní telefon, který v nadefinované periodě odečte stav a jako SMS zprávu jej odešle dodavateli elektřiny. Podobně jsou využívány systémy, vhodné např. do zástavby rodinných domů, ve kterých odečítač projíždí vozem okolo domů, vysílá radiem požadavky na přenos informací a přijímá odečtené hodnoty.

Zajímavou skupinou elektroměrů jsou předplatní elektroměry. Ty byly v minulých létech s úspěchem používány např. ve Středočeské energetické a. s., členu Skupiny ČEZ. Tyto elektroměry pracují v zásadě na podobném modelu jako jsou předplatní telefonní karty, nebo mobilní telefony s předplaceným kreditem hovorů. Základem těchto elektroměrů je čipová karta s možností opakovaného nahrávání informací, konkrétně předplaceným množstvím spotřebované elektrické energie. Zákazník navštíví pracoviště dodavatele elektřiny, vybavené potřebnou technikou, kde si do své karty „nahraje – nakoupí“ určité množství elektrické energie. Nabitou kartu pak vloží do elektroměru a začíná odběr. Systém se dá přirovnat např. k zakoupení paliva pro automobil. V obou případech se jednorázově do elektroměru/palivové nádrže nabije/natankuje a spotřeba elektřiny/paliva může probíhat. Stejně tak, jako si řidič musí na ukazateli zásoby paliva hlídat, kdy musí dotankovat, musí si odběratel elektřiny hlídat, kdy musí kartu a následně elektroměr znovu „nabíjet“. Stejně jako čerpací stanice nemůže za to, že vám na silnici dojde palivo, nemůže ani dodavatel elektřiny nést následky spojené s přerušením dodávky, pokud nahraný kredit dosáhne nulové hodnoty. Popisované elektroměry byly často instalovány u zákazníků se špatnou platební morálkou nebo těch, kteří raději jednou týdně zaplatili menší částku než spotřebu třeba za čtvrt roku. Tyto systémy se dnes již nepoužívají, neboť provázanost na nové zákaznické systémy a nutnost udržovat pro velmi malou skupinu zákazníků specializovaná pracoviště se ukázaly jako slabé místo celého systému. Předplatní, kartové elektroměry by měly budoucnost pouze v případě možnosti „nákupu“ elektřiny s podobným spektrem možností, jaké nabízí telefonní operátoři pro své předplatní telefony.

Co říci na závěr? Bylo by možné psát o elektroměrech vícesazbových, tedy pro měření v dobách nízkého a vysokého tarifu, o elektroměrech pro měření jalového výkonu či o nových vnějších podobách těchto přístrojů. To však až někdy příště.

SLOVNÍČEK
Der Stromzähler (D)
The Electricity meter (GB)
Medidor eléctrico (E)
Électrométre (F)
Kilowattuurmeter (NL)
Licznik energii elektrycznej (PL)
электрометр электрический счетчик (R)
Elettrometer (I)