Jaderná fyzika a energetika

Článků v rubrice: 259

Nový impuls pro ITER

Jihofrancouzskou Provence proslavily voňavé fialové lány levandule i slavní impresionisté, ale v posledních letech se sem soustředí také pozornost fyziků z celého světa. Víte proč? Staví se tu totiž nejdražší výzkumné zařízení termojaderné fúze na světě. S novým ředitelem v čele tohoto ambiciózního i kontroverzního komplexu přitom dostal poněkud „usínající“ projekt nový impuls. To byla jedna z prvních informací, jíž se dostalo skupině novinářů z celého světa při květnové návštěvě místa zvaného Cadarache.

Fotogalerie (14)
Novináři z různých koutů světa přímo u stavby objektu pro reaktor (všechny snímky v galerii M. Hužvárová)

ITER by měl dokázat, že se vědci nemýlí, když věří v proveditelnost jaderné syntézy tak, aby lidstvu zajistila téměř nevyčerpatelný a přitom bezpečný zdroj energie, aniž by přitom trpělo životní prostředí. Inspirační zdroj tohoto projektu je vlastně hvězdný, neboť proces termojaderné fúze probíhá ve Slunci a hvězdách. ITER také znamená první globální spolupráci svého druhu. Téměř polovinu nákladů na výstavbu uhradí Evropa, o další se dělí partneři společného mezinárodního podniku, tedy Čína, Indie, Japonsko, Jižní Korea, Ruská federace a USA.

O myšlence vybudovat výzkumné zařízení termojaderné fúze ITER bylo politicky rozhodnuto již v devadesátých letech minulého století, když si na to podali ruce tehdejší prezidenti nejmocnějších zemí R. Reagan a M. Gorbačov. Právě před deseti lety padlo rozhodnutí o umístění reaktoru ve Francii, přičemž vedení projektu bylo svěřeno jinému uchazeči – Japonsku. Dohodu o projektu za deset miliard eur podepsali v Moskvě ministři EU, Japonska, USA, Ruska, Číny a Jižní Koreje v červnu 2005.

Nové vedení

Jenže gigantický společný projekt se nevyvíjel příliš dobře, vedla se dlouhá diplomatická jednání, aniž by se příliš stavělo, harmonogram nabíral značný skluz, od projektu odstoupily Spojené státy. Vloni Rada ITER dospěla k rozhodnutí projekt přehodnotit, stanovit nový rozsah, harmonogram a vyčíslit náklady. Viditelný zlom nastal začátkem letošního března, kdy vystřídal profesora Osamu Motojimu ve funkci generálního ředitele francouzský fyzik dr. Bernard Bigot, zkušený manažer a mezi „fúzní komunitou“ uznávaný odborník.

Zaměstnanci ITER, s nimiž naše novinářská mise přišla do kontaktu, se netajili nadšením, že se po letech konečně věci daly do pohybu a stavba roste. Cíl tohoto ambiciózního, byť poněkud kontroverzního a zároveň nejdražšího globálního projektu – pomocí termojaderné fúze získat trvalý zdroj téměř čisté energie – zůstává, i když se mezitím objevují nové technologie, nové zdroje i jiné možnosti. Jenže celosvětový hlad po energii roste - vždyť např. v rozlehlé Číně je údajně každý den zprovozněna nová elektrárna. Proto nepřekvapí ani obrovské zastoupení Asie v tomto projektu, ani přítomnost japonských, čínských i korejských novinářů v naší květnové misi.

Kdo se počítá do „Domestic Agency“?

Jako partneři se na projektu podílí Evropa, Čína, Indie, Japonsko, Korea, Rusko a USA. Ačkoli bude reaktor stát v jihofrancouzském Cadarache, kde jeho stavbu zatím asi nejmarkantněji prozrazují vysoké jeřáby, komponenty se vyrábějí na různých světadílech. Složité zařízenívyvíjejí a konstruují právě ony členské země, které jsou označovány jako Domestic Agency. Nepředstavitelně silné magnety, díly pláště komory ITER, cívky, vinutí a další a další díly pro zařízení, jehož fungování bylo teoreticky vypočítáno, ale ještě nikdy ho nikdo nemohl v praxi vyzkoušet. Však ani jednotlivé „součástky“ nejsou žádní drobečkové, takže i jejich pouhý transport znamená pořádný oříšek.

Do ITER po moři a po silnici aneb zastávka v Marseille

Snad bez výjimky všechny nefrancouzské účastníky novinářské expedice na ITER dopravila letadla do přístavního města Marseille. Také většina komponent a zařízení pro výzkumný komplex v Cadarache se dostává do nedalekého přístavu, ovšem po moři. Je to tedy ideální příležitost, abychom se po Marseille trochu porozhlédli.

Přestože si tento nejvýznamnější francouzský obchodní přístav ve Lvím zálivu vysloužil nelichotivou pověst nebezpečného města s obrovskou invazí přistěhovalců, rozhodně stojí za návštěvu. Funkci hlavního náměstí tu vlastně plní zátoka Starého přístavu Vieux-Port se spoustou kotvících jachet na moři a čilým ruchem lidského mraveniště kolem. Mimo historických budov je tu asi nejzajímavější nový Fosterův pavilon – spíše na štíhlých sloupech položená střecha z nerezové oceli, která odráží veškerý život pod sebou. Pavilon dostala Marseille, když před dvěma roky nesla titul „hlavní město kultury“.

Jako pomyslné protažení zálivu by mohl připadat jeden z hlavních bulvárů La Canebiere, kde byla právě před 155 lety otevřena Burza cenných papírů (1860) a dnes před jejím palácem můžete vidět batyskaf COMEX.

Zatímco levá strana přístavního srdce města tepe více historií a vybízí k vyškrábání se ke katedrále Notre Damme de la Garde vysoko nad domy, pravé nábřeží zabírají dražší hotely těžící z odpoledního slunce. Směrem k otevřenému moři uzavírají záliv pevnosti St. Nichola a St. Jean. Za druhou jmenovanou se rozkládá velká marseillská katedrála. Zajímavě koncipované je zdejší moderní muzeum s odpočinkovou zónou na střeše, odkud můžete pozorovat lodě směřující k nepříliš vzdáleným Frioulským ostrovům. V bývalé věznici na nejbližším ostrůvku If nechal A. Dumas uvěznit svého románového hraběte Monte Christa, ale při velkých vlnách loď ostrůvek mine. Na ostrově, kam doplujete, kdysi pobývali námořníci v karanténě. Dnes v tamější přírodní rezervaci hnízdí množství ptáků využívajících k tomu i různě staré pozůstatky opevnění.

Povede se v Cadarache spoutat nesmírnou energii?

„Nechceme vás za každou cenu přesvědčit, chceme vám to tu ukázat“, odvětil kdosi na novinářský dotaz šitý na tělo. Vědci tu chtějí zhmotnit velký sen o spoutání stejného druhu uvolňování energie, jako je v nitru Slunce. Nikdo neví, zda se to povede, jisté ale je, že každý den prodlevy stojí milion dolarů. Vrásky dělá i otázka, jak se smontují všechny díly do příslušného zařízení vyrobené v různých částech světa, jestli vůbec půjdou dohromady a zda bude celek funkční.

O technických parametrech se v 3Pólu dočtete v jiných článcích, tady jen podotknu, že Cadarache představuje jedno z nejdůležitějších evropských vědeckých a technologických center pro výzkum (nejen) jaderné energie. V místě budoucího zařízení ITER přišel jeden ze zdejších kopců o svůj vršek a nadto ještě stavaři vyhloubili obrovskou jámu, kam nainstalovali 493 bezpečnostních protiseismických prvků. Pět obrovských jeřábů se činí, aby tu pro reaktor vyrostl 60 metrů vysoký a 97 metrů dlouhý „dům“. Celá infrastruktura ITER se bude rozkládat na 180 hektarech, kde bude stát 39 budov, ale také například nádrže na vodu, elektrorozvodná zařízení apod. Hotový už je obrovský sál, kde se budou sestavovat supravodivé magnety - s výjimkou dřevěné bedny s první součástí, která dorazila z Ruska, je však zatím prázdný, ale na začátku příštího roku už by tu měl panovat čilý ruch. Obrovsky těžké zařízení tokamaku vyžaduje odpovídající možnost manipulace – k tomu jsou určeny mj. dva jeřáby o nosnosti 2 × 375 tun s rozpětím 4,2 m a výškou zvedání 49 m, dále trámový jeřáb s kapacitou 1 500 tun a další dva jeřáby 2 × 50 tun + 5 tun. Však taky např. hmotnost jedné cívky reaktoru je 360 tun, což odpovídá plně naloženému Boeingu 747. Hotová tlaková nádoba je při hmotnosti 8 000 tun těžší, než Eiffelova věž.

Vše bude muset být složeno s nejvyšší přesností – žádný z dílčích manažerů nesmí přehlédnout sebemenší nepřesnost, aby výsledné zařízení vskutku fungovalo.

Nejen prací živ je vědec

Starostí kolem stavby bude ještě dost a dost. A chmury nejlépe rozhání hudba, tím spíš, když je vlastní provenience. Po náročné exkurzi v zařízení, které bude mít pouze výzkumné zaměření – už se ale připravuje i jeho zkušební aplikační verze DEMO –, čekal zmožené novináře hudební podvečer. Když pod obrovskými platany rozjela džez a swing skupina ITER Band, bylo dobře.

Návštěvníci Cadarache, respektive ITER, bývají většinou ubytováni v asi 40 km vzdáleném městečku Aix en Provence. Po intenzivní fúzní exkurzi sice moc času a sil nezbývá, ale neprojít se aspoň trochu městem, kde se narodil impresionista Paul Cézanne by byl hřích. A protože všude najdeš českou hudbu, i jeden z místních kostelů zval na sólisty pražské opery.

Zatímco starobylý kočárek potřeboval jen energii lidskou, ulicemi Aix neslyšně projíždějí bílá elektroautíčka. I ta jsou potenciálními konzumenty finálního produktu fúzních reaktorů. Uplyne ale ještě hodně vody, než se přesvědčíme, zda se tenhle sen stane skutečností.

Weby

Výbornou představu, jak fúzní reakce probíhá, čtenářům zprostředkuje  video, které navíc doprovází Beethovenova hudba v podání Českého národního symfonického orchestru https://www.youtube.com/watch?v=_-6hJ8sltdI. (zdroj: organizace ITER).

Více informací na http://www.iter.org/http://fusionforenergy.europa.eu/;

Marina Hužvárová
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Jak ze 400 000 voltů vyrobit tisíc voltů pro ITER?

Evropská agentura pro ITER - F4E a ITER International Organization oslavily historický okamžik, když se staveniště největšího fúzního zařízení na světě - tokamaku ITER - připojilo k francouzskému operátorovi elektrické sítě RTE (Réseau de transport d'électricité) vysokonapěťovým vedením 400 kV.

Stmívá se, rozsvítíme si

Na začátku zimy obvykle dáváme článek o úsporách topení, spotřeby teplé vody, izolacích apod. Pro letošek změníme téma a podumáme nad správným osvětlením. Průměrný člověk stráví v místnostech osvětlených umělým světlem asi 2 000 hodin ročně.

Místo endoskopu obyčejná analýza dechu

Crohnovu chorobu, ale i další onemocnění střev a trávicího ústrojí bude možné odhalit z pouhého dechu. Vědci z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR v Praze publikovali ve vědeckém časopise Journal of Breath Research nadějné výsledky výzkumu provedeného ...

Hromadná měření radiojódu ve štítné žláze

V případě průmyslové či energetické havárie s výskytem většího množství radiojódu (tj. izotopu jódu 131I ) v životním prostředí je nezbytné zabezpečit monitorování radioaktivního jodu ve štítné žláze u velkého počtu obyvatel.

Detektor radiace z kuchyňské soli

Radiace (ionizující záření) není vidět, není cítit ani slyšet. Proto vzbuzuje obavy. Poplašné zprávy o tom, že se nad Evropou vznáší radioaktivní mrak tu jódu, tu rubidia, klidu nepřidají, zvlášť když běžný laik neví "jak moc" a tudíž "je-li to nebezpečné, či ne".

Nejnovější video

Bomba na kuchyňském stole

Krátké video ke stejnojmennému článku - návodu na pokus. Sestavte si také takový propletený obrazec z jednoduchých pomůcek a překvapte své přátele nečekaným efektem.

close
detail