Zážitkový den „temelínské jaderné techničky“

Osmnáctiletá studentka Karolína Osičková strávila den s vedoucím provozu Ondřejem Češkou v Jaderné elektrárně Temelín. Prostředí jaderky ji nadchlo, a proto se rozhodla se o svůj netradiční zážitek podělit i se čtenáři Třípólu.

V lednu tohoto roku jsem si na internetu všimla soutěže o tzv. zážitkový den. Po bližším zkoumání portálu jobs.cz, který tuto soutěž pořádal, jsem zjistila, že jednou z výher je možnost strávit den v jaderné elektrárně. Jaderná fyzika mne velmi zajímá, neváhala jsem tedy ani minutu a přihlásila se do kategorie Jaderný technik.

Několik následujících týdnů jsem pak „otravovala“ všechny známé, spolužáky, kamarády a rodinu, aby pro mě hlasovali. Celou dobu jsem se těšila, že přijde e-mail, který potvrdí mou výhru. Stále nepřicházel. Začínala jsem mít obavu, že mě třeba do elektrárny nepustí, protože mi tehdy ještě nebylo osmnáct. Po téměř nekonečném čekání, kdy jsem dvakrát denně netrpělivě kontrolovala příchozí poštu, mi z pořádající agentury potvrdili výhru zážitkového dne a připojili další informace. Můj den jaderné techničky v Jaderné elektrárně Temelín tak mohl začít.

A jsem na Temelíně
V Temelíně jsem měla být už v 5.45 h, bylo potřeba vyřešit vstupní a bezpečnostní formality. Přivítaly mě paní Hanka Marečková a Romana Balounová. Vyřídily jsme vstupní procedury k získání identifikační karty, ještě jsem poskytla otisk ruky a hurá přes bezpečnostní kontroly. Kontrolní rámy potvrdily, že nenesu nepovolené předměty a že je vše v pořádku. A už jsem byla v areálu elektrárny.

Po cestě za panem Ondřejem Češkou, vedoucím provozu elektrárny jsem se od paní Marečkové dozvěděla, v které budově se co nachází a také spoustu dalších zajímavých věcí. Věděli jste třeba, že zadávací dokumentace na dostavbu Temelína váží 70 kilo?

S panem Češkou jsme navštívili ranní operativní poradu i ranní koordinační konferenci s ředitelem elektrárny. Potom už začala prohlídka areálu a jednotlivých budov. Nejprve jsme se vydali k chladicím věžím, kde se k nám připojil personalista pan Pavel Šimák. Odtud jsme mohli zrovna pozorovat zkoušku dieselových motorů, ke kterým jsme se pak šli podívat blíž. Stopadesátimetrové chladicí věže jsou opravdu impozantní dominantou celé jaderné elektrárny. A každá věž má 112 nožiček.

Potom jsme pokračovali na strojovnu, abychom si prohlédli turbínu. Původně jsem myslela, že mě nějaká turbína a parovody nebudou zajímat, ale opak se stal pravdou. Pan Češka dokázal o turbíně mluvit velice zaujatě a já jen ohromeně poslouchala a prohlížela si obrovský šedesátimetrový kolos.

Z blokové dozorny jsem nechtěla odejít
Největším překvapením pro mě bylo, že jsem se mohla podívat i do blokové dozorny. Do opravdické blokové dozorny! Samozřejmě jen na zelený koberec do rožku, ale i tak to pro mě byl neskutečný zážitek, asi nejsilnější za celý den. Vždyť odtud se řídí celý reaktor! S respektem jsem pozorovala pány operátory, jak dělají svou každodenní práci, a netroufala jsem si ani špitnout.

Z dozorny se mi sice moc nechtělo, ale radši jsme nechali operátory v klidu při práci a vydali se projít si hygienickou smyčku do tzv. KP neboli kontrolovaného pásma. Přiznám se, že jsem moc netušila, co mě čeká. Jasně, o žlutých kombinézách jsem slyšela, ale nevěděla jsem, že budu muset všechno oblečení vyměnit za žluté a sundat i všechny šperky. Ale co, holka z Moravy se přece neztratí ani v kontrolovaném pásmu. Takže hurá do žlutého! Na radu paní Marečkové jsem si vybrala boty o dvě čísla větší a hned jsme se společně vydaly zkontrolovat dozimetry.

Když jsme se znovu převlékli do civilu, vyrazili jsme na oběd. Jsem moc ráda, že jsem si mohla se svými průvodci popovídat o různých možnostech studia. Od pana Češky jsem dostala radu, že na psychotesty, které jsou důležité pro získání stipendia, bych měla jít odpočatá a v absolutní pohodě. Informace doplnil pan Šimák, který mi zase vyprávěl o různých fakultách vysokých škol a také o Jaderných maturitách a o Letní univerzitě. Už se moc těším, až budu na vysoké a budu se moci Letní univerzity v Temelíně nebo v Dukovanech také zúčastnit.

Po obědě jsme šli navštívit výcvikové centrum a simulátor. Přivítal nás pan Josef Blažek a provedl mě po celém centru. Ze začátku jsem opravdu nemohla uvěřit, že si můžu projít celou, úplně přesnou kopii blokové dozorny. Ale bylo to naprosto úžasné. Nejradši bych si nechala od pana Blažka vysvětlit každičké tlačítko a tlačítečko. Pan Blažek měl se mnou neskutečnou trpělivost a ochotně zodpověděl všechny mé dotazy.

Díky všem, kteří mi tento zážitkový den umožnili. Můj den v Temelíně byl pro mne ohromným zážitkem a velkou životní zkušeností. Celý den jsem nasávala informace jako houba. Dřív jsem váhala, kam dále zaměřit své studium. Teď už mám více méně jasno. Jaderka vede!