Jaderná fyzika a energetika

Článků v rubrice: 289

Drama prvních hodin atomového věku

Sedmdesát let s jadernou energií
Už jen bronzová deska a umělecká plastika od Henry Moorea v parku areálu Univerzity Chicago připomínají místo, které se v naprosté tajnosti stalo před sedmdesáti lety kolébkou využívání energie nesoucí název „atomová“. Anglický nápis na desce stručně oznamuje: „Dne 2. prosince 1942 dosáhl člověk na tomto místě poprvé nevyhasínající řetězové reakce a tím zahájil řízené uvolňování atomové energie!“

Fotogalerie (6)
Kresba asistenta P. Bucka jako jediný dokument zachycuje okamžik prvního zahájení řízené řetězové reakce pod vedením E. Fermiho

První atomový reaktor světa měl na začátku 2. světové války prokázat možnost nastartování samovolné řetězové reakce „bombardováním“ atomu uranu 235 zpomalenými neutrony. Cílem tajného amerického vojenského projektu „Manhattan“ bylo otevřít cestu k získání plutonia pro první atomovou bombu, dřív než to dokáže nacistické Německo.

Vedoucí projektu, plukovník Leslie Groves, svěřil vědeckou část tehdy nejznámějším fyzikům Arturu Comptonovi a italskému fyzikovi Enrico Fermimu (1901‑1954). Oba jednoznačně rozhodli pro urano‑grafitový reaktor tzv. nulového výkonu postavený ve sklepení pod tribunou stadionu Stagg Field v areálu Univerzity Chicago.

Rozhodla padesátá vrstva grafitu

Třicetičlenný tým vědců z univerzitní „Metallurgical Laboratory“ začal pod vedením tehdy jedenačtyřicetiletého Enrica Fermiho v červnu 1942 stavět blok z kostek čistého grafitu. V hliníkových plechovkách vzájemně od sebe vzdálených 20 centimetrů do něj ukládal rafinovaný kovový uran. Podle Fermiho výpočtů i pokusů na dvou menších modelech se mělo kritické „velikosti“ urano‑grafitového bloku – a tím spuštění samovolné řetězové štěpné reakce – dosáhnout při padesáté vrstvě grafitu.

Černá krychle složená ze 45 tisíc grafitových kostek, proložená 50 tunami oxidu uraničitého, dosáhla 1. prosince 1942 výšky 6 m. Nad narůstající krychlí byl zavěšen balonový plášť, který měl uhasit případný požár hořlavého grafitu a plnil tak funkci dnešní ochranné obálky. Na vrcholek monstra se postavili tři asistenti se džbery kadmiové soli, kterou by mohli předpokládanou řetězovou reakci zastavit v případě, že by se navzdory výpočtům vymkla z ruky. Do vodorovných kanálů bloku byly založeny tři tyče, schopné intenzivně pohlcovat neutrony, jejichž tok začal při pokládání jedenapadesáté vrstvy prudce vzrůstat.

Ráno 2. prosince 1942 se do podzemní haly dostavili zástupci armády i projektu Manhattan. Členové týmu profesora Fermiho zaujali svá místa u reaktoru a u kontrolních přístrojů umístěných na galerii. Fotografovat bylo co nejpřísněji zakázáno a tak se dramatický okamžik zrodu atomového věku zachoval jen díky kreslířskému talentu jednoho z asistentů.

První „řízené“ teplo z atomového jádra na světě!

Fermi řídil operaci z vyvýšené galérie a hostům nejprve názorně popsal průběh pokusu: „Reakce nenastane, dokud je milíř (tak se v prvních letech označovaly reaktory) proložen tyčemi pohlcujícími neutrony. Ze tří tyčí jsme dvě vytáhli již včera a měřicí přístroje zaznamenávají, že neutronů přibývá. Pane Weile, začněte prosím s vytahováním poslední tyče!“

Když byla tyč povytažena o tři metry, začal se zvuk aparatury měřící hustotu neutronů slévat z praskotu v nepřetržitý tón. Po dobu oběda byl pokus přerušen a Fermi během přestávky podle svých propočtů kontroloval záznam intenzity zvyšování hladiny neutronů. Po obědě se pokračovalo. V 15. 20 hod, když se ionizační komory zahltily mocným tokem neutronů, se ručička citlivého termometru poprvé pohnula. Zaznamenala, že se obří grafitový blok ohřál o několik °F. Bylo to sice nesmírně málo – teplo ale poprvé v dějinách lidstva nevydalo uhlí nebo jiné palivo, ale uran! Podle pokynů Fermiho pak George Weil zasunoval a vysunoval kadmiovou tyč a výkon prvního reaktoru světa se dalších 33 minut měnil od několika wattů do několika kilowattů.

Šťastný Fermi si připil s týmem i hosty oblíbeným chianti, které si při útěku do USA přivezl z Itálie. Artur Compton mohl generálnímu štábu ohlásit, že reaktor funguje přesně jako hodinky. Musel však použít šifry. Podle historiků techniky hlášení znělo: „Italský mořeplavec přistál u Nového světa!“ „A jak se chovají domorodci?“ ptal se ve smluveném kódu ředitel projektu, čímž měl na mysli grafitem brzděné neutrony. „Jsou velmi přátelští,“ zněla odpověď ze Stagg Fieldu.

Odstartoval nejrozsáhlejší a nejtajnější projekt světa

O několik dnů později dostal americký průmysl objednávku na stavbu velkého pokusného grafitového reaktoru v Oak Ridge. Jeho tepelný výkon až 100 MW byl chladicím systémem odváděn do řeky Tennesse.

Zatím ještě nešlo o získání uvolněné energie, ale o prověření možnosti stavby tří obřích urano‑grafitových reaktorů v Hanfordu. Jejich úkolem byla výroba plutonia pro připravovanou atomovou pumu. Projekt „Manhattan District“ již v prvé fázi zmobilizoval 125 tisíc lidí.

Fermiho tým se přestěhoval do nedalekého Palos Parku, kde o něco větší reaktor CP‑2 (CP – Chicago Pile, tj. Chicagský miliř), určený k potřebným fyzikálním měřením a k ověření řízení štěpné reakce, měl již bezpečnou betonovou obálku. Najdete ji v Museu of Science and Industry v Chicagu.


Co následovalo

1945 (16. 7.) Výbuch první atomové pumy na Alamogordo

1945 (16. 8.) Svržení atomové bomby na Hirošimu

1945 (5. 9.) Spuštěn první těžkovodní reaktor ZEEP v kanadském Chalk River

1948 (12. 10.) Joliot‑Curie ve Francii spouští těžkovodní reaktor ZOÉ

1951 (20. 12.) Elektřina z experimentálního varného reaktoru EBR v NRL v Idahu rozsvítila 4 žárovky

1954 (27. 6.) Provoz zahajuje první jaderná elektrárna světa v Obninsku u Moskvy s výkonem 5 MW

1956 (1. 10.) Britská královna otevírá první průmyslovou jadernou elektrárnu světa v Calder Hall (200 MW ve 4 blocích)

Jan Tůma
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Robert Andrews Millikan

"Lidé, kteří se málo vyznají v přírodních vědách, a lidé, kteří se málo vyznají v náboženství, se mohou mezi sebou hádat, a jejich pozorovatelé si mohou myslet, že se to hádá věda s vírou. Ve skutečnosti však zde narazily na sebe jen dva druhy nevědomosti.

Jak naučit nanočástice tančit

Českým vědcům z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR se jako prvním na světě podařilo kontrolovaně rozpohybovat nanočástice na povrchu grafenu. To se dosud pro svou náročnost a delikátnost žádnému vědeckému týmu na světě nepodařilo.

Nahradí technologie CCU technologii CCS?

O oxidu uhličitém a jeho možném vlivu na klimatické změny už bylo napsáno a řečeno mnoho. I kdyby jeho rostoucí koncentrace v ovzduší globální oteplování nezpůsobovala, je na místě otázka, zda by bylo možno z atmosféry tento plyn odebírat a něco z něho vyrábět.

Kdo vyřeší největší problém elektřiny, dostane Nobelovku

Největší brzdou rozvoje světové energetiky je, že lidstvo dosud neumí ve velkém skladovat elektřinu. Od roku 1882, kdy byla postavena první přečerpávací elektrárna, tedy jediný zatím známý fungující způsob, jsme se v řešení tohoto problému příliš neposunuli.

Zavrženíhodné umění matematické jest zakázáno především

S úsměvným titulkovým citátem z Kodexu císaře Justiciána I. z roku 529 n. l. se vydáme po stopách jednoho z nejvýznamnějších českých matematiků 20. století, Eduarda Čecha, a to při příležitosti 125. výročí jeho narození.

Nejnovější video

Zrození nového ostrova

Po 53 letech se roku 2015 objevil na Zemi v souostroví Tonga nový ostrov. Turistům se podařilo jeho zrození z hlubin moře natočit. Vulkanická exploze vyvrhla prach do výšky 9 kilometrů. Vědce nyní nesmírně zajímá - představuje totiž krajinu podobnou té na Marsu. Eroze nových hornin může simulovat poměry, jaké byly na Marsu, když ještě na něm byla voda. (Zdroj NASA)

close
detail