Fúzní omyly….
Podívejme se na několik omylů, které se nevyhnuly ani tak špičkově sofistikovanému vědnímu a technickému oboru, jako je jaderná fúze: Omyl v Argentině Omyl ZETA Co bylo dříve?
Někteří lidé mohou sedět venku celé léto a komáři na ně takzvaně „nejdou“. Jiní se objeví za letního večera venku a okamžitě si musejí škrábat komáří kousance, přestože se koupali v repelentu. Co s tím? Důvodem je většinou neviditelná chemická clona ve vzduchu kolem nás. Komáři detekují pach, který vydáváme pomocí specializovaných smyslových orgánů. Pomocí jemných chemických stop, které naše těla zanechávají, neomylně najdou svou oběť.
Komáři se při hledání hostitelů spoléhají zejména na oxid uhličitý. Když vydechujeme, oxid uhličitý z našich plic se nemísí okamžitě se vzduchem. Dočasně zůstává v oblacích výdechů, které komáři následují. „Komáři se orientují na pulzy oxidu uhličitého a vydávají se směrem, kde je jeho koncentrace vyšší než v normálním okolním vzduchu,“ vysvětluje Joop van Loon, entomolog na Wageningen University v Nizozemsku. Pomocí oxidu uhličitého mohou komáři rozpoznat cíle až do vzdálenosti 50 metrů.
Komár si vás analyzuje
Když se komáři přiblíží na vzdálenost asi 3 metry od skupiny potenciálních cílů, začne to být velmi „osobní“. V blízkém okolí komáři zkoumají a zohledňují mnoho faktorů, které se liší od člověka k člověku - např. teplotu kůže, přítomnost vodní páry, barvy.
Vědci se domnívají, že nejdůležitějším faktorem, podle kterého komáři vybírají a preferují některé lidi před jinými, jsou chemické sloučeniny produkované koloniemi mikrobů, kteří žijí na naší kůži. Bakterie přeměňují sekrece našich potních žláz na těkavé sloučeniny, které se odvádějí vzduchem. Komáři mají na hlavě čichový orgán, kterým je detekují. Tyto chemické kolekce vůní („osobní pach“) jsou velmi komplexní, je to více než 300 různých sloučenin, a liší se od člověka k člověku na základě genetické variability a prostředí. „Pokud porovnáte např. otce a dceru ve stejné domácnosti, mohou existovat i velké rozdíly v poměrech chemických látek, které mikroby na jejich kůži produkují,“ řekl Jeff Riffell, docent biologie na Washingtonské univerzitě, který studoval, co komáry přitahuje.
Vaši osobní mikrobi za to můžou
Například muži s větší rozmanitostí kožních mikrobů měli tendenci přitahovat méně komárů než muži s méně rozmanitými mikroby na kůži, jak zjistila studie z roku 2011 publikovaná v časopise PLOS ONE. Muži s méně rozmanitými mikroby měli na těle obvykle následující bakterie: Leptotrichia, Delftia, Actinobacteria Gp3 a Staphylococcus. Naproti tomu muži s různorodým množstvím mikrobů měli na pokožce hlavně bakterie Pseudomonas a Variovorax.
„Jemné rozdíly ve složení chemických koktejlů produkovaných kožními bakteriemi mohou být příčinou velkých rozdílů v tom, kolik kousnutí člověk utrpí. Složení mikrobiálních kolonií na kůži se může u stejného jednotlivce měnit v čase, nebo ve spojitosti s nějakým onemocněním“, řekl Riffell.
Nad mikrobiomy na naší kůži nemáme příliš kontrolu, ať se koupeme sebevíc, ale docent Riffell na základě svého výzkumu nabízí jednu praktickou radu: „Komáři milují černou barvu, zkuste tedy příští léto nosit něco světlejšího!“
Podívejme se na několik omylů, které se nevyhnuly ani tak špičkově sofistikovanému vědnímu a technickému oboru, jako je jaderná fúze: Omyl v Argentině Omyl ZETA Co bylo dříve?
Infocentra Skupiny ČEZ zvou veřejnost k objevování fascinujícího světa energetiky celoročně. Prázdniny však dětem zpestřuje oblíbená soutěž, letos s podtitulem „Elektřina krok za krokem“.
Ještě v roce 2021 využívalo 3D tisk jen přibližně 5 % evropských firem. Technologie byla často vnímána jako nástroj pro prototypování nebo experimentování. O pět let později se však situace zásadně změnila.
Vloni byla podepsána smlouva s Korejci, stavba se má zahájit v roce 2029. Co všechno se už nyní připravuje? Logicky napadá projektová dokumentace, ale věděli jste například, že je třeba udělat ...
Na první pohled se zdá, že věda má jasno: kyslík na Zemi vzniká díky fotosyntéze. Rostliny, řasy a sinice využívají energii slunečního světla k rozkladu vody a uvolňují kyslík, který dýcháme.
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.