Tajemství věčného mládí

Podle výzkumu zveřejněného v The Journal of Physiology zřejmě celoživotní fyzická aktivita chrání před ztrátou svalové hmoty a jejích funkcí s přibývajícím věkem. Jedinci ve věku 68 let a starší, kteří byli po celý život fyzicky aktivní, mají zdravější stárnoucí svaly, které mají lepší funkci a jsou odolnější vůči únavě ve srovnání s neaktivními jedinci, jak mladými tak i starými. Jde o první studii zkoumající aktivitu svalů, kmenových buněk a nervů u lidí. Vědci z University of Copenhagen v Dánsku zjistili, že starší jedinci, kteří jsou fyzicky aktivní po celý svůj dospělý život, ať už jen cvičili, hráli míčové hry,  plavali, pěstovali cyklistiku, běh nebo veslování, měli větší počet svalových kmenových buněk (jinak známých jako satelitní buňky). Tyto buňky jsou důležité pro regeneraci svalů a dlouhodobý růst a chrání před rozpadem nervů.

Studie se zúčastnilo 46 mužů. Byli rozděleni do tří skupin: mladí lidé se sedavým zaměstnáním (15), starší osoby s celoživotním cvičením (16) a starší osoby se sedavým zaměstnáním (15). Zkoumané osoby prováděly silová cvičení a např. vsedě cvičily natahování nohy v koleni a výzkumníci hodnotili svalovou funkci. Byla hodnocena produkovaná síla,  odebrány vzorky krve a z obou nohou byly analyzovány svalové biopsie (vzorky tkáně). Výzkumníci zjistili, že starší celoživotní cvičenci překonali nejen starší, ale i mladé lidi se sedavým způsobem života. 

Průběh výzkumu 

Denervace (úbytek nervů) svalových vláken a klesající počet svalových kmenových (satelitních) buněk jsou určujícími charakteristikami stárnutí kosterního svalstva. Cílem studie bylo prozkoumat potenciál celoživotního rekreačního cvičení pro kompenzaci úbytku nervů ve svalových vláknech a ohrožení funkce satelitních buněk, a to jak v klidu, tak v náročných podmínkách. Šestnáct starších celoživotních rekreačních cvičenců bylo studováno spolu se skupinami věkově odpovídajících a mladých subjektů se sedavým způsobem života. Hodnotila se tělesná hmotnost a maximální dobrovolná kontrakce a také silový trénink. Ze svalových biopsií byly izolovány tkáňové a primární myogenní buněčné kultury (kmenové buňky, z nichž se tvoří nové svalové buňky) a analyzovány imunofluorescencí a RT-qPCR (Reverse transcription polymerase chain reaction,  polymerázová řetězová reakce – metoda, která se využívá k množení vybraných úseků DNA) k posouzení denervace svalových buněk a množství a funkce satelitních buněk. Skupina starších fyzicky cvičících lidí prokázala vynikající svalovou funkci i v náročných podmínkách. Ve srovnání se „sedavými“ skupinami bylo zjištěno, že svaly cvičících obsahují větší množství satelitních buněk spojených s myovlákny spolu s vyššími hladinami mRNA. Nebyl pozorován žádný rozdíl mezi aktivní a sedavou skupinou, pokud jde o podíl denervovaných vláken nebo funkce satelitních buněk. Ve srovnání s neaktivními protějšky je kosterní sval celoživotních cvičenců charakterizován větší odolností proti únavě za náročných podmínek in vivo, spolu s mladistvější tkáňovou satelitní buňkou a profilem acetylcholinových receptorů. Data naznačují, že byť i jen trocha rekreačního cvičení je významnou ochranou před vznikem klasických fenotypových rysů spojených se stárnoucím svalem. 

Klíčové zjištění 

Škodlivé vlivy stárnutí mohou být částečně kompenzovány celoživotním samoorganizovaným rekreačním cvičením, o čemž svědčí zachované satelitní buňky spojené s myovlákny, zachovaná inervace svalů a větší odolnost proti únavě v náročných podmínkách. 

První studie na stárnoucí populaci 

Vedoucí autor studie, Casper Soendenbroe z kodaňské university, řekl: „Toto je první studie na lidech, která zjistila, že celoživotní cvičení na rekreační úrovni by mohlo oddálit některé škodlivé průvodní jevy stárnutí. Pomocí biopsií svalové tkáně jsme prokázali obecné pozitivní účinky cvičení na stárnoucí populaci. To v literatuře doposud chybělo, protože předchozí studie se většinou zaměřovaly na špičkové sportovce, což je menšinová skupina. Naše studie je reprezentativnější pro obecnou populaci ve věku 60 let a více, protože průměrný člověk se s větší pravděpodobností účastní smíšených aktivit na střední úrovni. Proto jsme chtěli prozkoumat vztah mezi obsahem satelitních buněk a zdravím svalů u rekreačně aktivních jedinců. Nyní to můžeme použít jako biomarker k dalšímu zkoumání souvislosti mezi cvičením, stárnutím a zdravím svalů. Nejdůležitější zprávou z této studie je, že i malé cvičení se zdá mít významný účinek, pokud jde o ochranu před věkem podmíněným poklesem svalové funkce. To je povzbudivé zjištění, které snad může podnítit více lidí, aby se zapojili do sportovní činnosti, která je baví. Stále se musíme hodně učit o mechanismech a interakcích mezi nervy a svaly a o tom, jak se mění v průběhu stárnutí. Náš výzkum nás posouvá o krok blíž.“ 

Stojí za zmínku, že studie byla provedena pouze u mužů a průměrný věk byl 73 let. Vzhledem k tomu, že účinky stárnutí na zdraví svalů se stávají výraznějšími ve věku nad 80 let, jsou zapotřebí následné studie, aby se zjistilo, zda jsou přínosy celoživotního cvičení udržované i později v životě. Další výzkum vztahu rekreační sportovní aktivity a zdraví svalů je třeba provést u žen. 

Podrobnosti

Zachovaný obsah kmenových buněk a inervační profil kosterního svalu staršího člověka s celoživotním rekreačním cvičením: https://physoc.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1113/JP282677

 Journal of Physiology publikuje pokroky ve fyziologii, které zvyšují naše chápání toho, jak naše těla fungují ve zdraví a nemoci. http://jp.physoc.org