Velrybí hity

Bývaly doby, kdy se z našich rádií ozývaly hlavně hity ze spřátelených socialistických zemí. Dnes duní rozhlasové stanice naopak hudbou, jež se většinou zrodila na západ od naší hranice. Kulturní fenomény, jako je hudba, filmy nebo knihy, se šíří světem a přispívají k jeho globalizaci. Hrbouni dlouhoploutví čili keporkaci jsou na tom kupodivu podobně. I v jejich případě se šíří kulturní vlivy ze západu na východ.

Mezi keporkaky komunikují zvukem jak samci, tak samice. Jen samci však produkují dlouhé série zvuků se složitou strukturou označované obvykle jako „zpěvy“. Toto označení vydávaných zvuků je však nepřesné, neboť velryby postrádají hlasivky a zvuk tedy generují a modulují zcela jinak než lidští zpěváci nebo ptačí pěvci. Keporkaci protlačují vzduch přes rozlehlé nosní dutiny. Samec mění opakovaně amplitudu i frekvenci vydávaných zvuků a jeho song obvykle trvá kolem čtvrthodinky. Ve výjimečných případech ale keporkak vydrží zpívat celý den.

Turné směr západ

Pro jednotlivé populace je typický určitý song, kterým se všichni dospělí samci snaží omámit samice. Jinak zpívají keporkaci v severním Atlantiku, jinak například u východních břehů Austrálie. K výměně „hudebních motivů“ však dochází i na překvapivě rozlehlých územích. Nové trendy se šíří – podobně jako u naší hudby – ze západu na východ. Celkem spolehlivě toto pravidlo platí v Pacifiku.

Tým vedený Ellen Garlandovou z University of Queensland sledoval po 11 let změny ve zpěvu keporkaků v západní a centrální části jižního Pacifiku a přitom zaznamenal zvláštní, opakovaný „kulturní přenos“. Z výsledků zveřejněných ve vědeckém časopisu Current Biology vyplývá, že nový typ zpěvu se nejdříve objevil u populace, jež migruje mezi pobřežím Antarktidy a východním pobřežím Austrálie. Poté se nová verze songu šířila na východ až mezi keporkaky ve Francouzské Polynésii. K přenosu docházelo pouhým poslechem a imitací. Není to tak, že by západopacifické velryby podnikly „turné“ na východ. Zpěvy se nesou pod vodou na velkou vzdálenost a velryby jsou k nim velmi vnímavé. Odposlechu tedy nic nebrání. Jen jednou se vědci stali svědky toho, že song putoval opačným směrem – tedy z východu na západ. Podle Garlandové a jejích kolegů je možné, že to byl důsledek „západního turné“ malé skupinky východopacifických keporkaků. Nelze vyloučit ani to, že západopacifické velryby zaslechly východopacifický hit během migrace z antarktických vod, kam se velryby uchylují na léto.

Zbloudilý Don Juan

V minulosti už se stalo, že během takové migrace jeden samec zabloudil. Patřil do populace, jež se zdržuje u západních břehů Austrálie, ale cestou do zimovišť na severu se spletl a skončil u východních břehů australské pevniny. S sebou si přinesl svůj západoaustralský song. Ten se stal okamžitě hitem. Východoaustralské samice se po něm a jeho autorovi mohly utlouct. Východoaustralští samci proto tuto novinku rychle zařadili do svého repertoáru.

K přejímání nových songů dochází většinou postupně. Velryby vytvářejí nejprve mix nového a starého zpěvu. Ellen Garlandová to přirovnává k situaci, kdy bychom části písničky od Beatles nahradili kusy písničky od kapely U2. Kompletní obměna trvá většinou celou sezónu. Na začátku se ještě provozuje starý zpěv, pak se snaží samci poměrně dlouhou dobu zaimponovat samicím hudební směskou a nakonec už se zpívá jen nový hit. Někdy jsou ale změny radikální. Starý song je opouštěn skoro ze dne na den a místo něj je přijat zbrusu nový hit. Asi jako kdybychom si přestali pouštět dechovku a začali poslouchat heavy metal.

Co se v mládí naučíš…

Velrybí zpěvy jsou ukázkou zvířecí kultury. Jde o chování, které se předává učením. Při tzv. vertikálním přenosu kultury se učí potomci od rodičů. Při horizontálním přenosu se učí navzájem zhruba stejně staří nepříbuzní jedinci. Pro úplnost uveďme ještě „šikmý“ přenos, při kterém se učí mláďata od nepříbuzných dospělých. Keporkačí hitparády úspěšných hitů jsou ukázkou horizontálního přenosu zvířecí kultury.

Ukázky zpěvů australských hrbounů dlouhoploutvých (University of Queensland):

http://www.eurekalert.org/multimedia/pub/31370.php?from=183196
http://www.eurekalert.org/multimedia/pub/31371.php?from=183196