Co nám při prohlížení webu zvedá tlak
Téměř všichni z nás každý den z nejrůznějších důvodů používáme různé webové stránky. Samozřejmě chceme, aby naše uživatelská zkušenost byla pozitivní a pokud možno bezchybná.
Nedávno se objevila v odborném tisku neuvěřitelná zpráva o převratném objevu.
Mezinárodnímu vědeckému týmu z amerického výzkumného střediska Mystery of Gravity (Cedar, NC), jehož vedoucím je prof. Caasi Notwen, se po osmi letech bádání podařilo sestrojit zařízení na odstínění gravitace. Jedná se o objev, který pravděpodobně znamená popření našich dosavadních znalostí o gravitačním poli a o gravitačním působení hmotných těles. Než si objasníme podstatu této nové gravitační teorie, připomeňme si znalosti získané v hodinách fyziky na základní a střední škole.
Pojmem „gravitace“ rozumíme vlastnost všech hmotných těles vzájemně se přitahovat gravitační silou. Toto silové působení mezi tělesy zprostředkuje gravitační pole. Velikost gravitační síly je vyjádřena známým gravitačním zákonem, publikovaným Isaacem Newtonem už v roce 1687. Tělesa na sebe působí přitažlivou silou, která je přímo úměrná jejich hmotnostem a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti. Albert Einstein, další velikán světové fyziky, zveřejnil roku 1915 obecnou teorii relativity. V podstatě šlo o nové pojetí gravitace, z něhož vyplývá například zakřivení prostoru, vliv gravitace na světlo, existence tzv. černých děr apod. Z obecné teorie relativity však nijak nevyplývá, že by gravitační síla musela být nutně přitažlivá – a právě tato „drobnost“ se stala východiskem pro intenzivní výzkum týmu prof. Notwena. Mnohaleté úsilí, věnované důkladnému rozboru neurčitosti směru gravitační síly, přineslo věru sladké ovoce. GRAVITACI JE MOŽNO ODSTÍNIT!
Vzhledem ke stručnosti a jisté zmatečnosti zveřejněných informací jsme se s prosbou o podrobnosti obrátili přímo na prof. Notwena. Obšírnou odpověď jsme dostali téměř obratem. Převážná část materiálu má sice podobu komplikovaných matematických vztahů, v závěru je však poměrně detailní popis zjednodušeného reduktoru gravitace (Antigravity Machine). Jeho konstrukce a provoz nám připadal tak jednoduchý, že jsme se rozhodli přeložit z angličtiny inkriminovanou část a předložit ji našim zvídavým čtenářům k ověření.
Originální text Caasi Notwena je ke shlédnutí na webu Třetího pólu.
ANTIGRAVITY MACHINE – NÁVOD NA ZHOTOVENÍ FUNKČNÍHO MODELU
Připravte si měděnou trubku o délce 1 metr a vnitřním průměru 10 mm. Takovou trubku používají topenáři při rozvodu vody v ústředním topení. Dále si připravte miniaturní neodymiový magnet o rozměrech asi 5 × 5 × 2 mm. Takové magnety sice nejsou běžně k dostání, ale snadno je získáte rozebráním vyřazené mechaniky CD. Pronikejte do nitra mechaniky tak dlouho, až se dostanete k pohyblivému držáku s miniaturní čočkou (obr. 1). Držák – třeba i s použitím mírného násilí – uvolněte a šroubovákem nebo plochými kleštěmi z něho vyloupněte čtvercové magnety po stranách čočky (obr. 2). Magnety jsou opravdu velmi silné a právě tato jejich vlastnost je pro úspěch de-gravitace rozhodující. K provedení experimentu budete potřebovat ještě drobné předměty z různých materiálů, které snadno propadnou trubkou (ocelová matička, hliníkový nebo měděný nýtek, kousek dřeva nebo plastu). Připravte si také hodinky s vteřinovou ručičkou, nebo stopky.
Na vás zbývá už jen maličkost - vysvětlit, proč se silný magnet v měděné trubce chová při volném pádu jinak než předměty z jiných materiálů. Než definitivně odpovíte, vyzkoušejte i trubky z jiných materiálů (ocel, plast, sklo). Uvažte také, že
• magnet a měď na sebe nijak nepůsobí
• odpor vzduchu se projevuje u všech použitých předmětů prakticky stejně
• v zájmu objektivity je dokonce třeba připustit, že jev nemá s gravitací nic společného...
Soutěž
První tři čtenáře, kteří objasní pozorovaný antigravitační jev, odměníme!!!
Téměř všichni z nás každý den z nejrůznějších důvodů používáme různé webové stránky. Samozřejmě chceme, aby naše uživatelská zkušenost byla pozitivní a pokud možno bezchybná.
Jaguar Land Rover plánuje spolupracovat s nejrenomovanějšími světovými softwarovými a telekomunikačními společnostmi a firmami zabývajícími se mobilitou na vytvoření tzv.
Pro odvod tepla generovaného během provozu tokamaku bude ITER vybaven systémem chladicí vody. Vnitřní povrchy vakuové nádoby (obal a divertor) se musejí chladit na přibližně 240 °C jen několik metrů od plazmatu horkého 150 milionů stupňů.
Až na dno jaderného reaktoru nebo na vrchol větrné elektrárny! Ani omezení v boji s koronavirem neznamenají stopku návštěvám energetických provozů, alespoň ne těm virtuálním.
V současné době probíhá ve světě závod o sestrojení největší větrné turbíny. Odehrává se zejména mezi evropskými, americkými a čínskými výrobci.
Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)