Havárie ve vodní elektrárně Sajano-Sušenskaja

Ráno 17. srpna 2009 bylo na Jeniseji jako každé jiné. Až do chvíle, kdy po 8 hodině ranní otřásla velikou jihosibiřskou vodní elektrárnou ohlušující rána. Na místě bylo zabito 75 lidí, mnoho jich bylo zraněno, do Jeniseje se rozlilo 40 tun oleje.

Když osudného dne přišli pracovníci ranní směny před osmou ráno do práce, nic nenasvědčovalo jakémukoliv problému. Uklízečky myly kamennou podlahu v 32 metrů dlouhé strojovně, technici na střeše instalovali nový ventilační systém. Pracovníků bylo na směně 115, tj. více než kdy jindy. Právě probíhaly opravy a modernizace zařízení elektrárny. Za normálního provozu jich bývá na směně jen 12. Smůla. Nad hlavami se jim klenula 245,5 m vysoká a 1066 m dlouhá přehradní hráz. Devět z deseti instalovaných turbín běželo na plný výkon, včetně turbíny číslo 2, která byla po opravě znovu uvedená do provozu teprve předešlé noci. Ve 250 km vzdálené hydroelektrárně Bratsk totiž došlo k výpadku a bylo potřeba výrobu elektřiny nahradit.

Co se stalo

Jen pár minut po osmé ucítili technici na střeše vibrace, které se postupně zvyšovaly až přešly v úděsný řev. Technici rychle opustili střechu, bylo však pozdě. V 8.13 zazněly dvě ohlušující detonace. Celý turbogenerátor č. 2, vážící 1 500 tun, prorazil podlahu strojovny, vylétl do výšky téměř 20 m a dopadl zpět. Z prázdné turbínové šachty pod obrovským tlakem vytryskl gejzír 300 tisíc litrů vody za sekundu a začal bořit zařízení strojovny. Střecha spadla jako kus zmuchlaného alobalu. Voda v mžiku zaplavila všechna spodní patra elektrárny a ostatní turbogenerátory. Bezpečnostní systém některé odstavil a uzavřel přívody vody k turbínám v hrázi, turbíny 7 a 9 však pokračovaly v činnosti a zaplavující voda způsobila elektrický zkrat, který uvrhl celou elektrárnu do tmy. Amatérské video prvních okamžiků po havárii ukazuje blesky a rány z okolí turbín 7 a 9. Zaměstnanci utíkali k hlavní bráně, báli se destrukce celé přehrady, telefonovali příbuzným žijícím níže po proudu, aby se zachránili v blízkých horách. Vypukla panika, protože nikdo si neuměl vysvětlit, co se vlastně stalo. Mnoho lidí považovalo explozi za dílo teroristů. Několik bezpečnostních techniků se s nasazením života pokoušelo ručně uzavřít všechny vtoky vody k turbínám, což se podařilo až v 9.30. Voda začala opadávat.

Bezprostředně po havárii bylo povoláno 400 záchranářů, později se jejich počet rozrostl na 2000. Čerpali vodu ze zaplavených prostor a v troskách hledali mrtvé a zraněné. Podařilo se zachránit 14 lidí, 75 jich to štěstí, bohužel, nemělo. Čisticí čety se snažily zastavit olejovou skvrnu, která se táhla řekou 20 km a zabila na 400 tun ryb v blízké pstruhové farmě.

Vyšetřování

Vyšetřování spustil Rostěchnadzor (Russia's Federal Service for Ecological, Technological, and Nuclear Supervision – Ruská národní služba pro ekologický, technologický a jaderný dozor) prakticky okamžitě. Zpráva z 3. října obvinila management elektrárny a za příčinu označila technické nedostatky. Oprava turbíny č. 2 probíhala od ledna do března 2009. Byl instalován automatický systém ovládání rychlosti otáček. Turbina však nebyla spuštěna do trvalého provozu, protože při zkouškách konaných od dubna do července se na ní objevovaly vibrace přesahující dovolenou bezpečnostní úroveň. Mimo provoz tedy byla až do 16. srpna, kdy požár na elektrárně Bratsk způsobil nedostatek elektřiny v síti. Manažer Sajano-Sušenské tedy nařídil spustit i turbínu č. 2.

Turbína 2 pracovala, ale vibrovala čtyřikrát více, než dovolovaly limity. Ráno 17. 8. řídicí systém snížil výkon turbíny a ta se v tu chvíli začala chovat jako motor automobilu, který v kopci podřadíte, chvění začalo uvolňovat šrouby. Celé soustrojí se tak uvolnilo ze svého lože a obrovský tlak vody v přivaděči doslova „vystřelil“ turbínu vzhůru. Výrobce dával stroji záruku 30 let – v okamžiku havárie bylo turbíně právě 29 let a 10 měsíců...

První „exploze“ vyřadila z provozu i bezpečnostní systém, který pak nemohl správně zafungovat, uzavřít vtoky a celou elektrárnu odstavit.

Oprava elektrárny bude trvat přibližně 5 let a stát 1,3 miliardy dolarů. Blízké hliníkárny ale nemohou čekat tak dlouho – spotřebovávaly 70 % výroby celé hydroelektrárny. Žádají tedy po ruské vládě, aby urychlila dokončení hydroelektrárny Boguchansk na řece Angaře, která se staví již 29 let.

---

Jakožto nejhorší průmyslové neštěstí za posledních 25 let je dnes v Rusku havárie hydroelektrárny na Jeniseji přirovnávána k Černobylu. Počet obětí a rozsah hmotných a ekonomických škod vyvolává otázku: Jsou vodní elektrárny bezpečné? Jak průběh obou havárií naznačil, selhání lidského faktoru, resp. špatné rozhodnutí ve špatnou chvíli, zde opět sehrálo svou ničivou roli.