Kazachstán plánuje výstavbu jaderné elektrárny v lokalitě Balchaš
Kazachstán provozoval 27 let jaderný reaktor BN-350 (první rychlý reaktor světa, chlazený sodíkem) ve městě Ševčenko (za doby Sovětského Svazu), dnes Aktau na břehu Kaspického moře.
Ráno jsme všichni vstali zmožení z předešlého dlouhého výletu. Nohy bolí, hlavy bolí a máme hlad. Dnešní den se ale nejeví až tak těžce jako dny minulé. Plán je jasný. Po vydatné snídani rychle do autobusu, který za nás dnes bude překonávat velké vzdálenosti a převýšení. Už žádná pěší túra, dnes se budeme po krajině Jeseníků jen vozit. Nastoupili jsme do našeho vytouženého dopravního prostředku a zamířili k našemu prvnímu cíli. Tím se stala přečerpávací elektrárna – vodní dílo Dlouhé Stráně.
Cesta ubíhala poklidně, řidič jel jako o závod. Najednou autobus zastavil a otevřel dveře. „Co se děje?,“ ptali se všichni. V tom nastoupila žena a my pochopili, že je to náš průvodce. Uvědomili jsme si, že výlet bude veselejší a bohatší o spoustu nových informací a zážitků.
Mezitím jsme vjeli do areálu elektrárny, vystoupili před hlavní budovou a došli do informační místnosti. Zde jsme vyslechli přednášku, shlédli velice zajímavý film, a to jak o všech elektrárnách ČEZ, tak o elektrárně Dlouhé Stráně samotné.
Při odchodu z hlavní budovy už jsme věděli, jak se ČEZ snaží v okolí elektrárny udržovat lesní porosty, jak se snaží ponechávat co nejvíce prostoru přirozené krajině a jaké ohledy klade na přírodu a ekologii. Tyto ohledy jsou také důvodem, proč je většina prostor přečerpávací elektrárny vybudována pod zemí ve skále a proč celé dílo architektonicky zapadá do zdejší krajiny.
Následovala prohlídka elektrárny. Procházeli jsme tunelem, na jehož stavbě se kromě dělníků podílel i kolektiv psychologů, který vytvořil na zdech protiklaustrofobní barevné obrazce chránící zaměstnance před pocitem úzkosti.
Nejvíce jsme se těšili nahoru, k horní nádrži. Konečně jsme se dostali na vrchol a před námi se rozprostřela umělá nádrž o obvodu asi 1.8 km. Zároveň jsme shlédli nádherná panoramata Jeseníků. Představena nám byla hora Praděd, Mravenečník a Malý Děd.
Na závěr bychom stručně řekli, že přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně patřící společnosti ČEZ je opravdu jedna z nejpozoruhodnějších technických památek v Evropě. Nám se exkurze líbila a doporučujeme každému, kdo tuto zajímavou památku ještě nenavštívil, aby si na její návštěvu našel čas, tak jako my. A pro ty, kteří si budou říkat, že přečerpávačka je pro ně daleko, můžeme doporučit jinou podobnou elektrárnu společnosti ČEZ v samém středu Čech ve Štěchovicích u Prahy. Tu jsme navštívili v roce 2007.
Kazachstán provozoval 27 let jaderný reaktor BN-350 (první rychlý reaktor světa, chlazený sodíkem) ve městě Ševčenko (za doby Sovětského Svazu), dnes Aktau na břehu Kaspického moře.
Spolu s teplou odpadní vodou odchází z domácnosti až 60 % spotřebované energie. Česká společnost Akire vyvinula unikátní řešení, jak s tímto potenciálem dále efektivně pracovat.
Světové výstavy EXPO jsou od počátků spjaty s odvážnými architektonickými vizemi a ikonickými stavbami. K nejznámějším patří Eiffelova věž v Paříži či Atomium v Bruselu.
Zatímco dříve byla vrcholem chytrého řízení dopravy ve městech „zelená vlna“ na semaforech, umožňují dnešní technologie propojit městské kamery, senzory, mobilní data i samotná auta.
Polovinu obyvatel hlavního města hřeje už 30 let teplo vyrobené v místě u soutoku Labe s Vltavou. Provoz napaječe Mělník – Praha byl zahájen v roce 1995. Do roku 2030 projde celá lokalita Mělník zásadní proměnou.
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.