Můj prázdninový výlet do Rezervace

Všichni jsme se těšili na návštěvu Rezervace. Tatínek nám to sliboval už asi tři roky, celou tu dobu jsme ho otravovali tak moc, že radši vyběhal spoustu potvrzení, než abychom ho pořád, jak říkal, otravovali. Ale on to slíbil, tak jaké otravování.

Parní lokomotiva supěla a rozhazovala okolo sebe krinolínu šedého kouře, krásně pískala a drncání vlaku nás uspávalo. Prý kdysi – když ještě bylo dost elektřiny pro všechny – vlaky tahaly elektrické lokomotivy, ale to už je dávno.

Průvodčí nám pořád nosila čaj, ale když jsme se jí ptali na Rezervaci, jen se pousmála a řekla: „Však uvidíte sami.“ Druhý den ráno se objevila ve dveřích našeho kupé, čaj nenesla, jen řekla, že za dvacet minut budeme v Pripjati. Táta zavelel k opuštění vlaku a za chvíli jsme stáli, ještě asi se třiceti dalšími lidmi, na nástupišti. Přísně vyhlížející pánové zkontrolovali naše doklady a tatínkovi dali na povolení k návštěvě Rezervace velké kulaté razítko se zvláštním znakem, byly to tři trojúhelníky. Sotva jsme se stačili ubytovat v hotelu, a už na nás čekal průvodce. Tvářil se moc hrdě a jen mávl rukou, když se ho tatínek zeptal, jestli budeme potřebovat ochranné obleky. Že prý kvůli záření ne, to spíš kvůli komárům. Měl pravdu.

Vyrazili jsme v malém elektromobilu, což nás hrozně nadchlo, to se zatím ještě žádnému z našich kamarádů nepovedlo. Průvodce nám vysvětlil, že v rezervaci se nesmí používat nic jiného. Za chvíli ukázal kousek doleva a řekl, že tam, pod tím táhlým kopcem, kdysi stávala atomová elektrárna. Jenže se tam něco nepovedlo a lidi se museli vystěhovat. Když se po spoustě let mohli vrátit zpátky, místo jejich města a jeho celého velkého okolí byla tak krásná příroda, že tu založili rezervaci. Stromy se tu nesmějí kácet, dokonce, říkal nám průvodce, tu sbírají jejich semínka a prodávají je do celého světa. Z toho a ze vstupného do rezervace mají slušné peníze, ale všechno jde zpátky do udržování té krásy. Obdivovali jsme tmavě zelené stromy a louky plné kytek všech barev, jen ke slepým ramenům řeky jsme moc nezajížděli, těch komárů tam bylo opravdu hodně.

Ptáci, co vypadají jako klauni v cirkuse, protože taky mají místo nohou chůdy, se prý jmenují čápi, vysvětloval tatínek. On sám jejich obrázky viděl jen v nějaké knížce. Oči mu pak málem vypadly z důlků, protože nám přes cestu přeběhlo něco, co vypadalo jako divný velký pes s anténami na hlavě, ale nebyl to pes, poprvé v životě jsem viděl jelena.

Pak jsme se vrátili do hotelu a další den jsme jeli domů.

(Hodnocení učitelky českého jazyka: Tuto jinak zajímavou slohovou práci na téma „Můj prázdninový výlet“ hodnotím pouze chvalitebně, závěr je příliš uspěchaný. 12. 9. 2236)