Biografie

Článků v rubrice: 185

Akademik J. Heyrovský

Akademik Jaroslav Heyrovský se narodil 20. prosince 1890 v Praze v rodině univerzitního profesora. Po skončení gymnázia pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě, obor fyzika a chemie, který se tenkrát učil na Filozofické fakultě.

Fotogalerie (1)
Ilustrační foto

Studia chtěl ukončit v Londýně, ale místo toho musel narukovat do války. Pro tělesnou slabost byl zařazen jako chemik do lazaretu, kde také dokončil svou dizertační práci, kterou hned po válce v Praze na univerzitě obhájil.
Na návrh profesora B. Kučery začal v roce 1918 studovat některé anomálie, které se objevovaly na křivkách při sledování povrchového napětí rtuti v různých elektrolytech. Původní zařízení s Lippmannovým elektroměrem nahradil velmi citlivým galvanoměrem (10-8 A) a jako nepolarizovatelnou elektrodu používal nasycenou elektrodu kalomelovou (= chlorid rtuťný, Hg2Cl2, bílá, ve vodě je nerozpustná látka). Při těchto výzkumech se výborně osvědčila rtuťová kapková elektroda, u které v několikavteřinových intervalech vždy ukápla kapka rtuti, takže elektrochemické děje probíhaly na čerstvém povrchu nezasaženém předchozími ději. Později se svým japonským spolupracovníkem M. Shikatou sestrojil Heyrovský přístroj, který automaticky registroval voltampérové charakteristiky. Přístroj využívaný ke studiu závislosti charakteristik na složení roztoku nazval polarograf a příslušnou metodu polarografie. První zprávy o nové metodě publikoval roku 1922. Polarografická metoda se neobyčejně osvědčila pro studium nejrůznějších dějů ve fyzikální chemii, která se v té době vymezovala jako nový obor.
Není proto divu, že pro své zásluhy byl profesor Heyrovský třikrát navržen na udělení Nobelovy ceny, až ji konečně v prosinci roku 1959 ve Stockholmu osobně převzal. Tehdejšímu režimu to nebylo příliš vhod a stejně jako B. Pasternakovi, který byl rok předtím přinucen cenu odmítnout, dělal i Heyrovskému různé potíže, např. povolení k cestě mu bylo doručeno až těsně před startem na letiště.
Literární odkaz akademika Heyrovského je neobyčejně rozsáhlý, a to jak periodický, tak monografický. Od svého mládí se totiž řídil heslem „work, finish, publish“, které vždy doporučoval svým studentům a spolupracovníkům. Dílo akademika Heyrovského je velkým přínosem pro světovou vědu a za své zásluhy byl vedle Nobelovy ceny oceněn řadou domácích i zahraničních vyznamenání.

Jaroslav Čihalík
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Ať vám léto hraje do karet

Infocentra energetické společnosti ČEZ návštěvníkům o prázdninách kromě interaktivních prohlídek přinesou i soutěž o unikátní odměnu.

Ochrana technických zařízení a dat během výpadků elektřiny

Rozsáhlé výpadky elektřiny, které počátkem května 2025 zasáhly Pyrenejský poloostrov, poukázaly na zranitelnost naší energetické infrastruktury a zdůraznily potřebu ochránit ...

V Temelíně testují autonomní drony

V temelínské jaderné elektrárně zkoušejí energetici využití autonomních dronů pro inspekce technologií v obtížně přístupných prostorách.

Pietro Barabashi a „jeho“ tokamak

Pietro Barabashi, generální ředitel mezinárodního projektu ITER, který ve Francii buduje fúzní reaktor, vypráví o nekonečně náročném procesu výstavby.

Řízení obnovitelných zdrojů ČEZ z jednoho místa

Skupina ČEZ otevřela v Málkově u Chomutova moderní dispečerské centrum pro řízení obnovitelných zdrojů energie. Počítá se s tím, že do portfolia výroben ovládaných ...

Nejnovější video

Stellarátory - budoucnost energetiky?

Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.

close
detail