Jaderná fyzika a energetika

Článků v rubrice: 614

Pacman požírá uran

Manželský tým vědců Jasona Loveho a Polly Arnoldové z britské Edinburgské univerzity vyvinul makromolekulu, která může „sníst“ uran a přimět ho, aby se chemicky choval zdánlivě jako lehčí kovy. Tato makromolekula může otevřít dveře pro nové směry práce s použitým jaderným palivem. Její chování můžeme přirovnat k dnes už klasické arkádě se žravým pomerančem zvaným Pacman, která si za více než čtvrtstoletí od svého vzniku získala oblibu už několika generací milovníků počítačových her.

Fotogalerie (1)
Makromolekula připomínající prvního Pacmana z roku 1980.

Uran ve vodě vytváří velmi stabilní uranylové ionty UO2. Dvojné vazby mezi U a O jsou velmi silné, tento kation se tedy těžko z kontaminované vody odstraňuje. Badatelé z University of Edinburgh pracovali s makrocykly, organickými molekulami, které dovnitř cyklu dovedou navázat cizí atomy, jako jsou kovy. Během výzkumu si všimli, že jejich makrocyklus má tvar vhodný i na uchopení uranylu. Dokáže se do něj zakousnout a oslabit jeho vazby. Edinburgský makrocyklus se chová jako Pacman – makrocyklus „sežere“ atom uranu a jeden z atomů kyslíku, druhý atom kyslíku „zanechá“ venku – jakoby Pacmanovi vyčníval z tlamy. Tento vyčnívající atom kyslíku pak může reagovat novým způsobem s organickými sloučeninami. Podobný typ reakcí je znám z chemie enzymů a průmyslových katalyzátorů užívajících lehké kovy. S těžkým atomem uranu se něco podobného podařilo poprvé.

Vlastnosti takto „oklamaného atomu“ uranu pomohou vědcům najít nové cesty jak odstraňovat uran z kontaminovaných vod a přivést je k novým úvahám o chování uranu v životním prostředí. Poznatky najdou využití i při prognózách chování mnohem reaktivnějšího plutonia. Makrocyklus-uranylový komplex je užitečným modelem pro výzkum uranových sloučenin vyskytujících se v palivovém cyklu od dolování uranu až po vyhořelé jaderné palivo.

Popisek k obrázku:
Šedá struktura je vlastní „pacmanu“ - podobná molekula, červeno-zelená věc je uranylový ion, do kterého se pacman zakousl, a šedožluté kuličky trčící z jednoho konce uranylu jsou nějaká sloučenina, která se díky „ožužlání uranylu packaném“ mohla na uranyl navázat (nejsem chemik, neznám správný překlad pro tu věc, která se na uranyl navázala), žlutý stín „pacmana“ je pak pouze ilustrací. Nature mám doma, pokud najdu překlad některých klíčových slov, mohu večer dodat i definitivní znění popisku.

(jlm)
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

MAGIC: Laserová značka s pomocí AI osvětluje původ rakoviny

Výzkumníci EMBL, Evropské mikrobiální laboratoře, vyvinuli nový nástroj založený na umělé inteligenci, který prostřednictvím molekulárních laserových značek ...

Pětidenní cesta pro nejdelší a nejširší komponentu ITER

Rychlostí chůze trvá dosažení lokality ITER z Berre-l’Étang, vzdáleného 70 kilometrů, přibližně 16 hodin. Pokud ale plánujete cestovat pouze mezi 22:30 a časnými ranními hodinami následujícího ...

Kazachstán plánuje výstavbu jaderné elektrárny v lokalitě Balchaš

Kazachstán provozoval 27 let jaderný reaktor BN-350 (první rychlý reaktor světa, chlazený sodíkem) ve městě Ševčenko (za doby Sovětského Svazu), dnes Aktau na břehu Kaspického moře.

Unikátní český patent na využití tepla z odpadní vody

Spolu s teplou odpadní vodou odchází z domácnosti až 60 % spotřebované energie. Česká společnost Akire vyvinula unikátní řešení, jak s tímto potenciálem dále efektivně pracovat.

Od Londýna po Ósaku: Příběhy EXPO pavilonů, které našly nový domov

Světové výstavy EXPO jsou od počátků spjaty s odvážnými architektonickými vizemi a ikonickými stavbami. K nejznámějším patří Eiffelova věž v Paříži či Atomium v Bruselu.

Nejnovější video

Stellarátory - budoucnost energetiky?

Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.

close
detail