Internet – země svobody?

Internet se čím dál tím víc stává světem, v němž někteří z nás tráví své hodiny a dny. Na internetu si můžeme s kamarády zajít do „hospody“ – diskusní místnosti na jednom z mnoha serverů – a popovídat si o čem se nám chce, zatímco fyzicky sedíme v pohodlí domova, neruší nás hluk či zakouřené prostředí, posloucháme svou oblíbenou hudbu, popíjíme, co nám chutná, a nemusíme řešit noční dopravu domů. Na internetu se můžeme seznámit, zajít si do „kina“ a popovídat si o filmu, ba dokonce se můžeme vrhnout i do virtuálního sexu – opět bez nepříjemných důsledků.

Lidé pomáhají lidem

Na internetu vznikají nové druhy svépomocných komunit – přátelských uskupení lidí z různých koutů země a někdy i světa, kteří sdílí své schopnosti a možnosti – taková komunita může mít právníka, lékaře, počítačového odborníka, kuchaře … Na internetu není problém najít člověka, který si s vámi ve tři v noci popovídá o tom, proč nemůžete usnout, nebo který vám poradí, jak si vzít hypotéku. Internetového světa využívají i pomáhající organizace – existuje řada internetových linek bezpečí a můžete dokonce navštívit i internetové kaple některých církví. Jen zpověď po internetu prý ještě stále není legální. Nevýhodou internetu samozřejmě je, že neumožňuje vizuální a fyzický kontakt, rozvoj moderních technologií však tento problém jistě brzy překoná. Už dnes není problém uspořádat internetovou konferenci s webkamerami – takže si účastníci mohou vidět do tváře, a Skype a jiné podobné produkty umožňují přímou verbální komunikaci.

Svoboda už není neomezená

Internet už také není zcela nestřeženou zónou – byť je ještě pořád „zemí svobody“, v některých státech, jako například v Číně, na vás číhají internetoví „policisté“, kteří nejen že cenzurují, k jakým informacím se dostanete, ale dohlížejí také na informace, které poskytujete. Na internetu samozřejmě také operují „rebelové“ a zločinci – hackeři, kteří obchází bezpečnostní složky – ti první spíše pro zábavu, ti druzí proto, aby se obohatili. Internet má zkrátka i své podsvětí s prostitucí, pornografií a zločinem.

Virózy

Hitem poslední době jsou takzvané „virální kampaně“ – jde o to, že autor kampaně vyšle zprávu či informaci a ostatní uživatelé internetu si ji pak předávají mezi sebou. Musí jít samozřejmě o něco dostatečně zajímavého a vtipného – na tomto principu fungují například parodie na známé reklamy, které si často platí samy zadavatelské firmy. Virální kampaně však využívají i politici – manželé Clintonovi se například nechali natočit ve slavné scéně jednoho amerického seriálu a „vtipné“ video pak umístili na internet – během krátké doby ho zhlédlo mnohem víc lidí, než kolik by jich kdy koukalo na politický pořad v televizi.

Svět sám pro sebe

Internet se už dávno stal samostatným světem, ve kterém najdeme snad všechno, co v tom skutečném. Přitom lidem nebere touhu setkávat se osobně – naopak, lidé, kteří se setkávají přes internet, často pořádají i srazy ve skutečném světě, domlouvají se na návštěvách při cestování a internet jim tak otevírá dveře skoro do celého světa. Obavy některých psychologů, že internet sníží „skutečnou“ mezilidskou komunikaci, se tak nenaplnily. Jedno obrovské riziko v sobě však internet skrývá – tak jako je pro nás nyní synonymem svobody, prostorem, na němž se můžeme dozvědět všechno, může se, jakmile si vlády a některé organizace uvědomí jeho moc – a to už se děje – stát také obrovským nástrojem k manipulaci. Stejně jako se po internetu může rychle rozšířit pravda, může se po něm rozšířit i lež. Stejně jako ve skutečném světě bychom tedy i v internetové komunikaci měli bojovat za zachování základní lidské morálky – do světa internetu před nespravedlností a nesvobodou neutečeme – pokud ji budeme ignorovat ve skutečném světě, najde si nás a porazí nás i ve „svobodné zemi internetu“. Také časopis 3. pól se brzy stane zcela součástí internetového světa – světa moderního, nového a stále se proměňujícího. Světa, který vlastně spoluvytváříme.