Rubriky

Dne 26. ledna 2026 zemřel v 91 letech ruský fyzik, který se zasloužil nejen o několik ruských tokamaků (včetně T-1, který dnes slouží na FJFI ČVUT pod jménem Golem), ale i o samotný ITER, největší a nejdražší pozemské vědecko-technologické zařízení, které nyní staví sedm států společně na jihu Francie. Povězme si něco o fyzicích, kteří stáli u jejich zrodu.

Jaký je stav na staveništi tokamaku ITER na přelomu let 2025 a 2026? „Museli jsme se vypořádat s harmonogramem, který se v tomto projektu téměř nikdy nedodržoval.“ (Pietro Barabashi, Cheng, 2025)

Mé poslední dny strávené v akademickém ústavu se už počítaly na prstech jedné ruky. Nicméně se mi podařilo vydat knížku Soukromý kapitál ve výzkumu termojaderné fúze. Až později jsem zjistil, že to byla první přehledová knížka na světě věnovaná tomuto tématu. Však se mně kolega Slávek zeptal, proč se takovými hloupostmi zabývám: „Co soukromníci dosud vybádali?“ Měl pravdu, jejich fúzních publikací bylo méně (sám znám pouze jednu: Richard Dinan: The Fusion Age) než příslovečného šafránu a někteří navíc hodlali pokořit termojadernou fúzi na zařízeních spíše kuriozních, než seriozních. Až tu v loňském roce pozvala organizace ITER do svého hájemství staveniště přelomového tokamaku ITER na jihu Francie všechny soukromníky, kteří se termojadernou fúzí zabývají. Pod názvem: „Jak vám můžeme pomoci“ se setkalo více než 300 odborníků. Psali jsme o tom zde: První společný workshop soukromníků a vlád: „Jak (vám) může ITER pomoci?“ | 3 pól - Magazín plný pozitivní energie.

Rychlostí chůze trvá dosažení lokality ITER z Berre-l’Étang, vzdáleného 70 kilometrů, přibližně 16 hodin. Pokud ale plánujete cestovat pouze mezi 22:30 a časnými ranními hodinami následujícího dne, cesta by trvala asi pět nocí. Kryostat pro zařízení na testování magnetického studeného materiálu je nejdelší (22 m) a nejširší (11 m) komponentou, která kdy byla na staveniště ITER dodána. Vzhledem ke svým výjimečným rozměrům a náročnosti zdolávání mnoha zatáček na 104 kilometrové trase z nákladního přístavu v Marseilli na místo stavby byla cesta dokončena rychlostí chůze právě za pět nocí.

International Atomic Energy Agency (Mezinárodní agentura pro atomovou energii) byla založena v roce 1957, aby dohlížela a stanovovala pravidla pro mírové využívání jaderné energie. Je rovněž orgánem zodpovědným za kontrolu dodržování Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Do roku 2024 se ve svých stanovách o energii fúzní v podstatě nezmiňovala. Ovšem abychom IAEA nekřivdili – nelze zapomenout na každoroční IAEA Fusion Energy Conference. Letos už třicátá! Žádná mezinárodní organizace speciálně pro fúzní energii (jako obdoba IAEA) do loňského roku neexistovala. Určitě částečně proto, že IAEA ji často suplovala. Je to už 72 roků po odpálení první H-bomby, ale fúzní elektrárnu dosud nemáme! Fúzní energie je historicky v jiné situaci a s jinými problémy, než její starší sestřička, jaderná energie štěpná. Problémy, se kterými se nyní fúzní energie potýká, jsou jiné než u „standardní“ energie atomové štěpné, i když obě mají řadu záležitostí společných. Míting World Fusion Energy Groupe se konal současně s 30. IAEA Fusion Energy Conference 13. – 18. 10. 2025, tentokrát v čínském Chengdu.

Může rostoucí vlna technologie stelarátorů pozvednout celý fúzní průmysl? Začátek milénia zastihl vývoj fúze ve znamení rození privátních společností. Kapitalista zavětřil a… ITER se mu jevil jako dobrá investice, ovšem na jeho vkus pomalá. Přece musí existovat něco svižnějšího než tokamak, nebo dokonce neohrabaný stelarátor. Po dvaceti letech privát zjistil, že koncept Sacharova či Spitzera má cosi do sebe, zejména když tokamaky už mají řadu slušných výsledků. Dokonce i otloukánek stelarátor s podivně zkroucenou vakuovou komorou, ale možností stacionárního režimu, v poslední době díky Wendelsteinu 7-X z Max Planck Institut of Plasma Physic v Garchingu ukázal, že se stelarátory je přece dobré počítat: výkonné počítače, AI, supravodiče a překvapivá vlna startupů jsou dnes v každém případě nezanedbatelnými pomocníky.