Rubriky

Tvořivost a nápaditost některých nadšenců je bezbřehá. Přečtěte si příběh, jak technik a konstruktér sestrojil ve Španělsku doma v garáži jednoduchý stelarátor (ve skutečnosti velmi složité zařízení, jehož velkých experimentálních verzí je na světě jen pár).

Ve čtvrtek 19. září 2024 to byl skutečný fotofiniš. Po 900 km a po nastoupaných 10 000 metrech překročil či spíše přejel tým Ride 4 Fusion (Jízda pro fúzi), který 10. 9. odstartoval z Padovy, cílovou čáru - tedy vchod - do areálu staveniště tokamaku ITER. Příklad popularizace jaderné fúze skrze sport.

Existuje mnoho způsobů, jak přistupovat k využití energie z jaderné fúze: jedním je optimalizovat nebo zjednodušit stávající koncepty; dalším je exhumovat dávno opuštěná řešení a díky pokroku techniky a lepšímu pochopení fyziky jim vdechnout nový život a tím i aktuálnost. Dalším je navrhnout a postavit exotičtější zařízení, než si kdokoli dokáže představit, založená na principech a fyzikálních uspořádáních, o kterých nikdo nikdy nepřemýšlel. Strategie paliva se také mohou lišit. I když se většina zařízení drží dobře osvědčené dvojice dvou těžkých izotopů vodíku, deuteria a tritia, ostatní usilují o svatý grál „bezneutronové“ fúze protonu a boru nebo helia 3. Hlavní aktéři různých projektů, které se objevily v posledních letech, byli poslední týden v květnu na jevišti ITER, aby představili své naděje a očekávání: byl to vůbec první fúzní workshop tokamaku ITER, který kdy byl uspořádán společně se soukromým sektorem a svedl tak dohromady téměř 50 generálních ředitelů a vedoucích vědců od soukromých fúzních startupů s průmyslovými dodavateli fúzních technologií a zástupců z veřejných laboratoří, domácích agentur ITER a Organizace ITER. Celkem bylo reprezentováno asi 350 zúčastněných stran, které se snaží urychlit to, co je pravděpodobně nejambicióznějším a hlavně nejpotřebnějším podnikem v historii lidstva.

Existuje mnoho způsobů, jak přistupovat k využití energie z jaderné fúze: jedním je optimalizovat nebo zjednodušit stávající koncepty; dalším je exhumovat dávno opuštěná řešení a díky pokroku techniky a lepšímu pochopení fyziky jim vdechnout nový život a tím i aktuálnost. Dalším je navrhnout a postavit exotičtější zařízení, než si kdokoli dokáže představit, založená na principech a fyzikálních uspořádáních, o kterých nikdo nikdy nepřemýšlel. Strategie paliva se také mohou lišit. I když se většina zařízení drží dobře osvědčené dvojice dvou těžkých izotopů vodíku, deuteria a tritia, ostatní usilují o svatý grál „bezneutronové“ fúze protonu a boru nebo helia 3. Hlavní aktéři různých projektů, které se objevily v posledních letech, byli poslední týden v květnu na jevišti ITER, aby představili své naděje a očekávání: byl to vůbec první fúzní workshop tokamaku ITER, který kdy byl uspořádán společně se soukromým sektorem a svedl tak dohromady téměř 50 generálních ředitelů a vedoucích vědců od soukromých fúzních startupů s průmyslovými dodavateli fúzních technologií a zástupců z veřejných laboratoří, domácích agentur ITER a Organizace ITER. Celkem bylo reprezentováno asi 350 zúčastněných stran, které se snaží urychlit to, co je pravděpodobně nejambicióznějším a hlavně nejpotřebnějším podnikem v historii lidstva.

950 tun a tolerance 0,05 mm. Oprava sektoru vakuové nádoby fúzního reaktoru ITER začala. Lešení, postavené u sektoru vakuové nádoby č. 7, dosahuje výšky téměř 20 metrů a zakrývá mohutnou komponentu. Tu a tam probleskují pruhy oslepujícího světla filtrované tlustými, poloprůhlednými červenými plastovými fóliemi – důkaz, že v montážní hale ITER začala opravárenská kampaň. Jižní Korea je známkou vysoké kvality. Je? Nebo byla? Sektory vakuové komory 6, 7 a 8, které Hyundai dodala na staveniště ITER, nelze smontovat! Sektor číslo 7 bylo dokonce nutné vytáhnout z tokamakové jámy a pokusit se ho opravit tak říkajíc „na suchu“. Následuje reportáž z úžasné činnosti: opravy jedné devítiny vakuové komory.

Jadernou fúzi už do jisté míry umíme. Dvě lehká jádra fúzují za vzniku těžšího. Nicméně hmotnost výsledného jádra je menší než součet hmotností jader fúzujících. Notoricky známý Einsteinův vzorec E = mc² tvrdí, že veškerá „ztracená“ hmota se přeměnila v energii, která ohřívá plazma a kterou bychom rádi využili.