Rubriky

Jsou vědci, kteří netuší, že existuje něco jiného, než náplň jejich života – věda, konkrétně věda o fúzi. Kupříkladu můj kolega se pokaždé divil, že existuje něco jako Velká Kunratická a běhá se v lese za Prahou. Domníval se, že toto klání patří jako perník pouze a jen Pardubicím. A že to běhají lidé a ne koně, bylo mimo jeho chápání. Letos byly Hry ITER více než jen sportovním turnajem; byly oslavou. Ročník, který se konal v sobotu 9. září, byl již desátý, kdy se zaměstnanci a dodavatelé tokamaku ITER, jejich rodiny a místní sportovci a sportovkyně sešli na den plný zábavy a rekreace.

Jediný celosupravodivý stelarátor na světě byl v roce 2015 spuštěn v německém Greifsfaldu v Ústavu fyziky plazmatu Maxe Plancka. Po dlouhodobé odstávce je nyní připraven vylepšit počáteční parametry, zejména dosáhnout 30 minut nepřetržitého provozu, o kterém se principálně pulznímu tokamaku zatím nemůže zdát.

V roce 2013 se čtvrtstoletí starý tokamak rozhodl znovu objevit sám sebe a pod novým jménem zamířit k novým obzorům a cílům. Tore Supra, zařízení CEA/Euratom umístěné jeden kilometr od staveniště ITER ve výzkumném středisku CEA-Cadarache, bylo druhým tokamakem (první byl sovětský 7-7), který implementoval supravodivé magnety a Tore Supra navíc i aktivně chlazené komponenty směřující k plazmatu. Téměř dvě desetiletí držel tokamak Tore-Supra rekord v trvání plazmového pulzu 6,5 minuty výstřelem z prosince 2003. Zkušenosti získané při konstrukci a provozu Tore Supra do značné míry přispěly k definici tokamaku ITER. Uvědomění si, že znovuobjevený Tore Supra může přispět ještě více, vedlo k projektu WEST (W Environment in Steady-state Tokamak); pod touto novou identitou se stroj stal zkušební stolicí pro svého velkého souseda, který je dosud ve výstavbě. Nedávno se WEST oblékl do světelného hávu na oslavu dokončení 14 týdnů trvající „intenzivní experimentální kampaně“ s plně wolframovým divertorem ne nepodobným divertoru samotného ITER.

Návštěva Jižní Koreje kontrolní komisí tokamaku ITER na sebe nenechala dlouho čekat. Důvody jsou nasnadě. Tři sektory vakuové komory číslo 6, 7 a 8 vyrobené v Koreji nelze smontovat kvůli překročeným výrobním tolerancím, a navíc technologie pro přivařování chladicího potrubí se ukázala chybnou. Dokončování ITER se kvůli tomu posouvá o mnoho měsíců, novináři mluví o krachu. Zlí jazykové někdy říkají, že známkou špatné kvality je„Vyrobeno v Číně“, nyní Čínu možná nahradí Korea a kupodivu ne Severní, ale Jižní. Aby ITER Organization zmírnila tvrdost kontrolní návštěvy, byla prvním úkolem komise kontrola dodržování jaderné bezpečnosti korejských výrobků. To je běžný postup u všech výrobců komponent pro tokamak ITER, mimochodem první termojaderné zařízení, které takové opatření musí dodržovat. Nicméně Hyundai Heavy Industries pochopitelně čekaly trpké okamžiky.

„Ještě není hotov, už se opravuje“ tak uvítal nový rok 2023 autor tohoto článku. Neuplynulo půl roku a jsou tu první zprávy z opravárenské dílny. Žádné utajování, žádné výmluvy, ale podrobný popis mimořádně obtížného úkolu. Vyjmutí poškozeného sektoru vakuové komory se dvěma cívkami toroidálního pole přilepenými z obou stran, volba postupu opravy, výběr opravárenské firmy. Proces je o to obtížnější a kritičtější, že na něj nikdo nebyl připraven a vše se musí vymýšlet od začátku. Všimněte si prosím termínů – konec července, konec roku. Zdržení bude značné – řádově roky – a novináři a kritici fúze si přijdou na své. Rozsah oprav dalších částí vakuové komory a tepelných štítů vlastně ani není dosud znám. Nechci malovat čerta na zeď a dovolím si připomenout neúspěšné pokusy o ovládnutí kosmu … co předcházelo, než kupříkladu odstartoval Jurij Gagarin.

Je rok 1934. Pánům P. Harteckovi  a M. L. E. Oliphanovi pod vedením Krokodýla se podařila fúze dvou jader deuteria za vzniku tritia a ³He. Nobelista Ernest Rutherford, přezdívaný studenty Krokodýl podle úpornosti, s jakou kráčel za svým cílem, poznamenal k epochálnímu výsledku, že ten, kdo bude chtít energii uvolněnou jadernou reakcí použít průmyslově, je snílek! Ernest Rutherford získal sice Nobelovu cenu (za chemii), ale objev štěpení jader těžkých atomů, nebo termojadernou reakci ještě neznal. Sloučení deuteronů vyžadovalo urychlit jádra deuteria v urychlovači a takto získaným svazkem namířit na terčík z deuteria. Ionizovat a pak se strefit urychleným jádrem deuteria do jádra deuteria v terčíku nebylo vůbec jednoduché a uvolněná energie byla zlomkem energie potřebné k pokrytí celého procesu. Až teprve horké plazma se ukázalo schůdnou cestou k fúzi, a to ještě jen k fúzi tritia a deuteria, která potřebuje mnohem méně energie než fúze dvou jader deuteria. Tato reakce není vyřešena ani po 90 letech od památného roku 1934. Takže Rutherford měl do jisté míry pravdu.