Rubriky

Prestižní impaktovaný časopis The International Journal of Life Cycle Assessment uveřejnil studii České biotechnologické společnosti BeneMeat a Fakulty strojní Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) o dopadech kultivovaného masa na životní prostředí. Práce jako jedna z prvních na světě není opřena o laboratorní data a hrubé odhady, ale o primární data pilotního procesu a detailní procesní modely budovaného reálného průmyslového závodu.

Zlato je těžký kov a jeden z vzácnějších prvků na Zemi. Vzniká ve vesmíru při srážkách neutronových hvězd a výbuších supernov. Jak vzácné ale zlato na Zemi je a kolik ho je na světě nyní? Kolik jsme ho vytěžili a zpracovali a kolik ho ještě v zemské kůře zbývá?

V nové studii publikované v Cell vědci z Bork Group v EMBL Heidelberg odhalují, že mikrobi žijící v podobných stanovištích napříč geograficky vzdálenými oblastmi jsou si podobnější než ti, kteří jednoduše obývají stejnou geografickou oblast, ale v různých typech stanovišť. Analýzou desítek tisíc metagenomů tým zjistil, že zatímco většina mikrobů se přizpůsobuje konkrétnímu ekosystému, vzácnější podskupině známé jako „generalisté“ se může dařit ve velmi odlišných stanovištích.  V největší studii svého druhu vědci EMBL odhalují, že tento fakt může přispívat ke globálnímu šíření antimikrobiální rezistence.

Rozsáhlá 20letá studie ukázala, že rychlá kognitivní cvičení mohou snížit riziko Alzheimerovy choroby a dalších typů demence. Zjistilo se však, že pouze určité typy tréninku mozku byly spojeny s nižším rizikem demence. Daly by se pro tyto účely vytvářet třeba videohry?

Před 40 lety proletěl Voyager 2 kolem Uranu a pozoroval úrovně záření, které se vzpíraly vysvětlení. Nyní vědci konečně přišli na to, co se stalo. Kolem Uranu je mimořádně silný radiační pás, jehož úroveň se může měnit.

Čím vším se vědci nezabývají: nová studie zjistila, že od skleněných ozdob po suché špagety se téměř vše na Zemi, co se rozbíjí, řídí určitými principy náhodnosti a entropie. Upuštěná váza, rozdrcená kostka cukru a explodující bublina mají něco společného: rozpadají se podobným způsobem. Zákon „maximální náhodnosti“ vysvětluje, jak se rozbité objekty rozbíjejí tím nejnepříjemnějším možným způsobem.