Jak Endeavour neodstartoval

Představte si, že jste začínající astronaut a chystáte se na svou první misi. I přes měsíce a měsíce tvrdého výcviku asi budete pekelně nervózní. A co teprve když se na palubě vašeho raketoplánu vyskytne po zážehu motorů před startem závažná závada? Posádka sedmého letu raketoplánu Endeavour by mohla vyprávět. A taky vyprávěla!

Píše se 18. srpen 1994 a v Kennedyho kosmickém středisku na Floridě – „výsostný“ kosmodrom NASA, oddělený řekou od slavného mysu Canaveral; startovaly odsud výpravy k Měsíci a později právě raketoplány – pomalinku končí letní noc. Ráno, ještě za tmy, nastoupilo šest astronautů do kokpitu raketoplánu Endeavour, který měl zanedlouho zahájit asi desetidenní kosmický let s cílem zmapovat planetu Země pomocí radaru (opět jeden z mnoha benefitů kosmického programu pro obyvatelstvo naší planety). Odvážná posádka se „nasoukala“ na dvě paluby kokpitu stroje: čtyři včetně velitele a pilota na letovou a dva na obytnou palubu, ve slangu NASA na tzv. middeck.

„Kámen, nůžky, papír“ dvě hodiny před startem

Křesla na middecku patřila tentokrát Tomu Jonesovi a jeho kamarádovi Jeffu Wisoffovi. Po připoutání do křesel a kontrole vybavení zažívali Tom s Jeffem trošku dlouhou chvíli, posádky totiž nastupovaly do raketoplánů více než dvě hodiny před startem a téměř všechny přípravy ležely na bedrech astronautů na letové palubě, odkud se raketoplán řídil. Tom s Jeffem tedy hráli „kámen, nůžky, papír“.

Čas se pro posádku uvnitř zajisté neúnosně vlekl – pro dva lidi na palubě šlo o jejich první cestu do vesmíru – nicméně ubíhal a nad floridskými břehy Atlantiku začalo svítat. Start měl proběhnout v 06:54 místního času. U nás už mělo být po poledni.

Strat povolen, je to na počítačích

Do vzletu zbývalo asi deset minut a posádka Endeavouru dostala potěšující zprávy: letová kontrola jim dává definitivní povolení letět! Počasí bylo dobré, systémy a náklad na palubě raketoplánu vykazovaly normální hodnoty a letový ředitel Bob Sieck ještě stihl do éteru popřát mnoho štěstí.

Rozeběhly se finální minuty předstartovních příprav a všechno šlapalo podle plánů. Životně důležitý úkon v čase „té mínus 31 sekund“ – převzetí řízení operace palubními počítači raketoplánu – se podařil také. Nyní to budou ony, kdo musí sledovat a vyhodnocovat údaje z tisíců senzorů na palubě raketoplánu a rozhodnout, zda skutečně letět. Jak se za chvilinku ukáže, rozhodnutí o osudu celé posádky bylo opravdu na nich.

Do startu zbývalo šest sekund a pod raketoplánem zaburácely jeho tři hlavní motory SSME, které při startu raketoplánu asi osm a půl minuty konzumovaly z oranžové vnější nádrže zhruba půl milionu litrů kapalného kyslíku a 1,5 milionu litrů kapalného vodíku.

A počítače rozhodly

Jonesova žena Liz, jejich dvě děti i rodiny a blízcí ostatních astronautů vše sledovali ze střechy řídicího střediska startu několik kilometrů daleko. Po zážehu motorů SSME mohli pod raketoplánem pozorovat oranžové plameny z trysek a valící se dým, který ze startovací rampy odváděl speciální příkop, jak motory v dalších vteřinách nabíhaly na plný výkon. Náhle však zase pohasly a pod raketoplánem bylo opět jen ticho a šero. Diváci kolem Kennedyho mysu byli určitě zmatení, když hodiny ukazovaly okamžik startu, ale žádný raketoplán k nebi nevzlétnul, jen se nad jeho rampou vznášel oblak kouře z krátkého zážehu motorů. Počítače na palubě Endeavouru zkrátka zjistily nějakou anomálii v chodu motorů a start vyhodnotily jako nebezpečný.

V řídicím středisku se strhla překotná výměna informací a ke kokpitu raketoplánu se opět přisunulo přístupové rameno startovací rampy. Nyní letové kontrolory ani tak nezajímala příčina vypnutí motorů jako spíše senzory požáru v okolí raketoplánu. Již nejednou se stalo, že start rakety založil na startovací základně malý požár. Bylo to však celkem jedno, raketa už byla pryč. Kdyby ovšem požár tentokrát založil krátký zážeh motorů Endeavouru, mohly se plameny rozšířit až k milionům litrů vodíku a kyslíku, které od vnějšího prostředí dělí jen tenká stěna nádrže. Následná exploze by měla jen těžko představitelnou sílu a posádka by neměla nejmenší šanci přežít. Kdyby nyní senzory ohlásily požár na rampě, astronauti, oblečení do oranžových kombinéz odolných vůči plamenům, by okamžitě museli opustit raketoplán a buďto sjet rychlovýtahem do bunkru pod rampou či použít speciální lanovku pro rychlý odjezd do bezpečné vzdálenosti. Senzory požáru naštěstí mlčely.

Zákaz startu přišel včas

Situace by byla neradostná i v případě, že by počítače raketoplánu vypnuly motory SSME, bez nichž nelze dosáhnout oběžné dráhy, jen o pár sekund později. Tehdy by již totiž hořely dva boční pomocné motory SRB, které spalují na rozdíl od SSME pevné palivo. To znamená, že tah SRB nelze regulovat a už vůbec je nejde vypnout, musíte prostě čekat, až shoří palivo ve spalovacích komorách. Posádka raketoplánu Endeavour by musela v takovém případě prostě dvě minuty letět, než v motorech SRB dojde palivo, poté odhodit je plus vnější nádrž a pokusit se o nouzové přistání zpět v Kennedyho kosmickém středisku. Mimochodem, bylo to v programu amerických raketoplánů popáté, kdy byl start odvolán již po zážehu motorů A v tomto případě k tomu došlo jen 1,9 vteřiny před startem.

„Taková situace znamená pro posádku skutečný průšvih,“ píše Tom Jones ve své knize Skywalking. „Museli bychom letět s raketoplánem a připojenou vnější nádrží do smyčky, pak pozpátku skrze spaliny z našich vlastních motorů rychlostí Ma 5 a po odhození prázdné nádrže bychom se snažili nouzově přistát… Dosud žádná posádka raketoplánu tohle ještě nemusela udělat a žádná nechtěla být tou první.“

Naštěstí vše dopadlo tak, jak dopadlo, a astronauti si mohli při opouštění Endeavouru jen utahovat ze svého spolucestujícího Dana Bursche, který tohle za poslední rok zažil v různých raketoplánech už podruhé. „Nikdo se už nebude obtěžovat chodit se kouknout na moje starty,“ stěžoval si Bursch.

Na vině teplota kyslíku

Příliš vysoká teplota v turbo-čerpadle tekutého kyslíku do motoru SSME č. 3, která mohla za zrušení startu, si vynutila odklad mise asi o šest neděl. Když astronauti pár dnů před dalším pokusem o start (30. září 1994) dorazili opět do Kennedyho centra, napadlo je, že jediný způsob, jak učinit start úspěšným, je přesvědčit raketoplán, že smolný Dan Bursch není na palubě. Ten tak musel vylézat z letadla, které přivezlo posádku na kosmodrom, v masce. A Endeavour přesvědčili!

Odkazy

Volně převyprávěné pasáže z knihy Skywalking astronauta Toma Jonese, dostupné zde:
http://www.americaspace.com/?p=32868

Kapitola Shuttle Abort History v Press Kitu k misi STS-135, dostupném zde:
http://www.nasa.gov/pdf/566071main_135_press_kit2.pdf (str. 120)

Mise STS-68 v Malé encyklopedii kosmonautiky, dostupné zde:
http://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-68/index.htm

Video

Nouzové vypnutí motorů na youtube:
http://www.youtube.com/watch?v=dcZWGxHzJ-k