Bez zařazení

Co uděláme, když se projeví nejhorší dopady klimatických změn? Způsobí klimatické změny masovou lidskou migraci? Autorka Susannah Fisher, která vede mezinárodní výzkumný program adaptace na klima na University College London, se zabývá budoucností lidské migrace. Ve své knize „Sink or Swim“ (Potopit se, nebo plavat: Jak se svět potřebuje přizpůsobit měnícímu se klimatu, Bloomsbury Sigma, 2025) zvažuje, jak budoucnost lidské migrace ovlivní případná rozhodnutí, která učiníme v nadcházejících letech. S tím, jak se části planety stávají neobyvatelnými, bude nutné učinit těžká rozhodnutí pro řízení pohybu lidí – ať už prostřednictvím organizovaného přemístění nebo náhlého vysídlení. A jak budou tato rozhodnutí vypadat za 45 let? Podívejte se na několik úryvků z knihy.

Den kamen proběhne v České republice již 7. listopadu. Jedná se o historicky první ročník celorepublikové akce, která představí nejen zručnost kamnářů, ale i moderní trendy ve vytápění. V rámci prvního ročníku může veřejnost vidět ukázky správného topení, konzultovat výběr kamen, podívat se na práci kamnářů a také si ji vyzkoušet. Mnoho firem po celé republice otevře své showroomy a kamnáři své dílny veřejnosti.

Průmyslový odpad se může proměnit v horninu za pouhých 35 let. To je něco úplně jiného, než tisíce nebo miliony let, po které vznikají běžné horniny. Toto zjištění zpochybňuje to, co vědci vědí o formování hornin, a odhaluje zcela nový „antropoklastický horninový cyklus“. Odpad z přímořských průmyslových závodů se mění v horninu obzvláště rychle díky oceánské vodě a vzduchu, které aktivují minerály, jako je vápník a hořčík. V odpadu nebo strusce je stmelují dohromady rychlejším procesem než přírodní sedimenty.

V červenci se v severočeském Sokolově objevil argentinský filmový štáb, který natočil první záběry celovečerního dokumentu jménem Huemul. Huemul je ostrov v nádherném patagonském jezeru Nahuel Huapi poblíž univerzitního města Bariloche, kde sudetský Němec Ronald Richter postavil první ústav na výzkum řízené termojaderné fúze na světě. 

Třináctiminutový teaser k filmu můžete shlédnout na webu již teď: https://www.youtube.com/watch?v=1m-LYj8Qb-I

Jsou to již téměř dvě tisíciletí od vrcholu Římské říše, a některé z jejích staveb stále stojí. Zdá se jako zázrak, že ve zkoušce času obstály takové stavby jako Pantheon v Římě v Itálii, římský akvadukt v Segovii ve Španělsku nebo římské lázně v Anglii. Slavný římský Pantheon, který má největší nevyztuženou betonovou kopuli na světě, je stále neporušený. Dnešní kruhová podoba Pantheonu pochází z Hadriánovy doby,  který dal po požáru v roce 123 přestavět původní basiliku. Dlouhověkost těchto staveb lze z velké části připsat římskému betonu. Ale co dělá římský beton tak výjimečným? Co je na tomto materiálu zvláštního, že to umožnilo stavbám stát tisíce let?

Nový výzkum ukazuje, že farmy s mořskými řasami ukládají uhlík stejně efektivně jako přírodní pobřežní ekosystémy, což by mohlo být součástí řešení pro odstraňování mořského uhlíku. Studie, podporovaná Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE) a nedávno publikovaná v časopise Nature: Climate Change, ukazuje, že farmy s mořskými řasami mají schopnost ukládat organický uhlík ve svých podložních sedimentech rychlostí podobnou té v přirozených stanovištích s modrým uhlíkem. Modrý uhlík je termín používaný pro uhlík zachycený a uložený v mořských ekosystémech, který má potenciál pomoci zmírnit změnu klimatu.