Fyzika a klasická energetika

Cold spray (česky „studený nástřik“) je metoda, při které se kovový prášek vystřelí obrovskou rychlostí na povrch – tak rychle, že se částice k povrchu doslova „přilepí“, aniž by se materiál roztavil. Je to povrchová úprava, která nepotřebuje vysoké teploty, takže se nic nespálí, nedeformuje ani neroztaví. Čeští energetici jako jedni z prvních v jaderném světě využili tuto technologii při údržbě a opravách v Jaderné elektrárně Temelín.

Leonardo da Vinci je známý především jako autor obrazu Mona Lisa nebo Poslední večeře. Renesanční mistr byl ale zároveň konstruktérem, anatomem, inženýrem a vášnivým experimentátorem. Nový výzkum jeho zápisníků naznačuje, že mohl být také jedním z prvních lidí, kteří pochopili důležitý princip gravitace – více než čtyři století před formulací moderní fyziky.

Možná si někteří z čtenářů pamatují mediální humbuk v roce 2009 kolem nevysvětlitelných poškození elektroinstalace v jednom rodinném domě v obci Strašice na Rokycansku. Podle odborného článku Ing. Ivana Cimbolince z časopisu Energetika, 10/2013 jsme sestavili článek informující, doufáme srozumitelně, co se tehdy zřejmě stalo a jak střídavá trakce mohla poškodit elektroinstalaci v domě na vzdálenost několika kilometrů.

Zemi pokrývají kubické kilometry vzduchu. Hranice mezi zemskou atmosférou a vesmírem, Kármánova linie, je asi 100 kilometrů nad povrchem planety. Avšak asi 99,9 % hmotnosti zemské atmosféry leží pod výškou 48 km. Celková hmotnost zemské atmosféry je 5,1 miliardy kilogramů. Kdybychom uvažovali nad naší hlavou válcový sloupec vzduchu o průměru 0,3 metru, měl by hmotnost 730,4 kilogramů. Tak jak to, že nás to nerozdrtí?

CAES – Compressed Air Energy Storage, znamená akumulaci energie pomocí stlačeného vzduchu. Právě v této oblasti udělala Čína obrovský krok. Postavila největší zařízení svého druhu na světě, které dokáže uložit tolik energie, že by pokrylo roční spotřebu zhruba 600 000 domácností. To už není žádná pumpička, ale gigantická vzduchová baterie.

Moderní zemědělství řeší mnoho problémů souvisejících s potravinovou bezpečností, degradací půdy a dopadem chemických hnojiv na životní prostředí. Konvenční dusíkatá hnojiva, vyráběná Haberovým-Boschovým procesem, představují zhruba 2 % celosvětové konečné spotřeby energie a ročně uvolňují přibližně 400–500 milionů tun CO₂. Globální aplikace dusíkatých hnojiv přesahuje 110 milionů tun ročně, což přispívá ke znečištění půdy a vody a ztrátě biodiverzity. Proto jsou naléhavě potřeba alternativní a ekologicky šetrné přístupy. Jedním z nich může být PAW (plazmou aktivovaná voda). Představuje slibné řešení, protože vytváří reaktivní formy dusíku a kyslíku (RONS) přímo ze vzduchu a vody bez chemických činidel. PAW slouží nejen jako mírný biostimulant, ale také jako zdroj biologicky dostupného dusíku, čímž účinně uzavírá krátký cyklus dusíku a zároveň snižuje environmentální stopu hnojení.