Rubriky

Jantar Mantar je název unikátní kolekce devatenácti astronomických instrumentů postavených králem Sawai Jai Singhem II., zakladatelem indického města Džajpuru v Radžastánu. Monumentální areál, obsahující mimo jiné také největší sluneční hodiny na světě, byl dokončen roku 1734. Je uznán jako místo světového dědictví UNESCO. Leží poblíž džajpurského královského paláce a slavného domu Hava Mahal (Palác větrů). Astronomické nástroje umožňují pozorování pozic hvězd pouhýma očima. Observatoř je příkladem astronomie ptolemaiovského typu, kterou užívalo mnoho civilizací.

Pankaj Kapahi, vědec indického původu, strávil více než 30 let studiem lidského stárnutí a zkoumáním, jak můžeme žít zdravěji a déle. O půstu a vlivu cukru na lidské tělo mluvil již dlouho předtím, než se tyto věci staly „cool“. Nyní má na kontě více než 100 vědeckých publikací a je vedoucím týmu v kalifornské laboratoři Buckova Institutu Kapahi Lab. Pomáhá nám pochopit, jak můžeme žít nejen déle, ale i lépe. Každý, kdo ho v životě potkal, byl fascinován jeho zvědavostí pochopit lidské stárnutí. V tomto článku rozebereme, jak vám méně jídla může pomoci žít déle, proč cukr ovlivňuje vaše tělo a jak spánek a cvičení ovlivňují váš mozek. Dotkneme se také toho, co výzkum stárnutí může znamenat pro běžné lidi a jaké jednoduché věci můžeme udělat, abychom se cítili lépe už dnes a možná i žili déle.

Myšlenka, že Země může fungovat jako jediný, samoregulující se živý organismus, existuje již desítky let a objevila se v 70. letech 20. století jako hypotéza Gaia. V tomto úryvku z knihy „Gaia Wakes: Earth's Emerging Consciousness in an Age of Environmental Devastation“ (Columbia University Press, 2025) expert na ekonomický rozvoj a budování míru Topher McDougal popisuje, jak by Země mohla získat planetární mozek poháněný umělou inteligencí (AI). McDougal tvrdí, že tento obrovský, globální mozek by mohl prospět lidstvu tím, že by zvýšil složitost života na Zemi a v konečném důsledku zajistil udržitelnější budoucnost. Nazval svou hypotézu „Gaiacephalos“.

Vzácné modré proteiny z mikrobů adaptovaných na chlad mohou sloužit jako prototypy pro návrh molekulárních přepínačů pro buňky. Rodopsiny jsou skupinou proteinů, které stejně jako chlorofyl umožňují organismům absorbovat energii ze slunečního záření. Některé lze upravit tak, aby fungovaly jako světlem ovládané přepínače elektrické aktivity v buňkách. V nové studii vědci objevili skupinu mikrobiálních rodopsinů, které se nacházejí výhradně v chladném prostředí, jako jsou ledovce, a pojmenovali je „kryorodopsiny“. Některé kryorodopsiny jsou modré, což znamená, že absorbují červené světlo – vzácná vlastnost absorpce světla, která může mít široké uplatnění v mnoha vědeckých oblastech. Kryorodopsiny jsou prvními pozorovanými prototypy přepínačů, které zapínají a vypínají elektrickou signalizaci v buňkách v závislosti na barvě světla, které přijímají – schopnost, která nabízí nové možnosti pro vědu a medicínu.

Geotermální elektrárna společnosti Silenos Energy v jihobavorském Garchingu an der Alz, které leží u německých Alp poblíž hranice s Rakouskem, začne do roku 2028 dodávat teplo do místní tepelné sítě. Zařízení je v provozu již od ledna roku 2021, dosud ale dodávalo do sítě pouze elektrickou energii. Po rozšíření má zásobovat teplem celou obec. Projekt zapadá do širších plánů Bavorska na výrazné posílení role geotermální energie v zásobování teplem.

Moderní technika hlídá jaderné materiály na celém světě. Existuje světová organizace, jejíž experti objíždějí jaderné elektrárny po celém světě a ověřují, že státy nepodvádějí – že radioaktivní materiál, který mají, skutečně slouží mírovým účelům. Ano, je to MAAE – Mezinárodní agentura pro atomovou energii. A využívá přitom techniku, která vypadá jako ze sci-fi.