Astronomie

Článků v rubrice: 111

Jak jsme našli pozůstalost amerického astronauta Henize

Při podzimní návštěvě americké instituce PARI (Pisgah Astronomical Research Institute) jsme učinili nečekaný a rozhodně neobvyklý objev. Objev v podobě 8 velkých dřevěných beden s emblémem americké kosmické agentury NASA a nápisy Henize.

Fotogalerie (8)
Karl Henize jako astronaut NASA

Je to ten Henize?

Jelikož je od školních lavic mým koníčkem astronautika, ihned po spatření beden jsem americkým kolegům nadhodil: „Henize, to byl přece americký astronaut“. Jenže jména jsou si často podobná a tak jak oni, tak nakonec i já, jsme měli za to, že jde jen o shodu jmen. Po otevření beden – zřejmě poprvé po desítkách let – jsme ale zjistili, že obsahují zcela unikátní kolekci 300 velmi velkých skleněných desek o rozměru téměř 40 × 40 cm. Desky byly hustě pokryty unikátními nízkodisperzními spektry hvězd a analytickými značkami. Pořízeny byly asi před 60 lety, počínaje rokem 1949. Bylo evidentní, že s ohledem na rozsah – každá z desek obsahuje desetitisíce objektů, přičemž všechny byly pečlivě zpracovány a zajímavé objekty výrazně označeny – jde o výjimečné, mnohaleté, ne-li celoživotní dílo. Následná studie internetových databází pak prokázala, že jde skutečně o mnohaleté dílo amerického astronauta Karla Henize, na kterém postavil kdysi svou doktorskou disertaci.

Karl Henize zřídil dedikovaný teleskop v Jižní Africe. Jeho pomocí pak po několik let na velké fotografické desky s objektivním hranolem snímkoval jižní hvězdnou oblohu. Na desce jsou hvězdy zobrazeny jako malé čárky-spektra. Na těchto podkladech pak několik let vyhledával výjimečné objekty se silnými emisemi ve spektrech a ty označil. Práce mu trvala 11 let, až do roku 1960.

Člověk ve vesmíru s pořadovým číslem 176

Karl Henize se stal v roce 1959 profesorem astronomie a astrofyziky na Northwesternské univerzitě a později americkým astronautem. S objektivními hranoly pracoval celý život a po dlouhé období vedl vývoj širokoúhlých spektroskopů pro americké kosmické mise, včetně teleskopu na palubě americké orbitální stanice Skylab. V roce 1967 byl vybrán do týmu amerických astronautů-vědců. To obsahovalo nejen teoretický, ale i praktický výcvik – roční výcvik stíhacího pilota na letecké základně Vance Air Force Base, Oklahoma. Na stíhačce nalétal 2 300 letových hodin. Stal se členem záložních posádek pro kosmické lety Apolla 15 a Spacelabu 2, 3 a 4.

Sám letěl do vesmíru pouze jednou, a to v roce 1985 na palubě raketoplánu Challenger v sedmidenní misi STS-51-F. Pro Challenger to byl let osmý, na palubě byli: Charles Fullerton jako velitel, pilot Roy Bridges, dále Karl G. Henize, Story Musgrave, Anthony England, Loren Acton a John-David Bartoe. Na oběžnou dráhu vynesli laboratoř Spacelab. Startovali z Kennedyho vesmírného střediska na mysu Canaveral, přistáli na základně Edwards AFB v Kalifornii. Henize se stal 176. člověkem ve vesmíru.

Jak byl výjimečný jeho život, taková byla i jeho smrt. Karl Henize zemřel v 67 letech v roce 1993 při pokusu o výstup na Mount Everest ve výši 7000 m na vysokohorský (výškový) plicní otok . Tam, pod vrcholem nejvyšší hory světa, je i pochován. Měl jsem možnost hovořit s kamarády a kolegy Henizeho – a tak vím, že na vrchol nejvyšší hory světa lezl proto, že ten vrchol je.

Unikátní odkaz

Ale zpátky k Henizeho deskám. Přes časový odstup 60 let představují zcela unikátní vědecký materiál a to pro téměř kompletní nízkodisperzní spektrální pokrytí jižní hvězdné oblohy. Podobná data bude od roku 2012 pořizovat i evropská družice Gaia, na jejíž přípravě se podílíme i my v České republice. Právě výsledky mnohaleté Henizeho práce nám poskytly jasný důkaz o tom, že ve vesmíru existují unikátní objekty s extrémně silnými emisními čarami ve spektru - ty uvidí a bude studovat i Gaia.


PARI

PARI je badatelská instituce umístěná v rozsáhlém komplexu bývalé telekomunikační stanice americké kosmické agentury NASA, která na americkém kontinentě shromažďuje unikátní skleněné fotografické desky hvězdné oblohy, především z observatoří, které pro tento archivní materiál již nemají využití ani místo k uskladnění. Z různých amerických hvězdáren do areálu v horách Severní Karoliny takto dorazilo již před 150 000 desek a filmů. Nicméně dodávka posledních beden byla velmi výjimečná, a to nikoliv množstvím, ale spíš významem.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Charles_Fullerton
http://cs.wikipedia.org/wiki/Roy_Bridges
http://cs.wikipedia.org/wiki/Story_Musgrave
http://cs.wikipedia.org/wiki/Anthony_England
http://cs.wikipedia.org/wiki/Loren_Acton
http://cs.wikipedia.org/wiki/John-David_Bartoe
http://cs.wikipedia.org/wiki/Spacelab
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kennedyho_vesmírné_středisko
http://cs.wikipedia.org/wiki/Canaveral
http://cs.wikipedia.org/wiki/Edwardsova_letecká_základna
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kalifornie
http://cs.wikipedia.org/wiki/1993
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mount_Everest

René Hudec
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Vylepšování Jaderné elektrárny Temelín

Od 13. března do 11. května 2020 byl první temelínský blok v plánované odstávce pro výměnu paliva. Technici však vždy odstávku využijí také k dalším činnostem - k důkladným kontrolám a modernizacím. Temelín vyrábí elektřinu pro pětinu České republiky už 19 let!

Jak funguje produkce radionuklidů pro medicínu v době koronakrize

Nemocnice na celém světě řeší nejen COVID-19, ale i běžný provoz (i když mnohde v omezené míře). Moderní medicínu si neumíme představit bez nukleární medicíny a jejích pomocníků - radionuklidů. Produkce radionuklidů pro medicínu tedy musí pokračovat i v době pandemické krize.

Hledání hmotnosti neutrina

Částice, o níž se kdysi předpokládalo, že je nehmotná, hmotnost má. Je pravděpodobně 500 000 krát menší než elektron, případně ještě menší. Nový horní limit hmotnosti neutrina je 1,1 elektronvoltu. (Elektronvolt je kinetická energie, kterou získá elektron urychlený ve vakuu napětím jednoho voltu.

Kuriózní pojídání arsenu

Určité empirické zkušenosti s jedovatými látkami pocházejí již z doby prehistorické, ale první písemné zmínky o nich najdeme ve starém Egyptě. Vražedné a sebevražedné prostředky se těšily velké pozornosti také v antickém Řecku a Římě, avšak svého vrcholu dosáhlo travičství až v době renezance.

Zadrátovaný ITER

14. dubna 2020 uplynulo 40 let od havárie Apolla 13. Kosmonauti tehdy na Měsíc nevystoupili, „pouze“ ho s vypětím všech sil obletěli. Jejich šťastný návrat na Zemi sledoval s rozechvěním celý svět.

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail