Pomáhá nám s nádobím už 90 let

Za „pramáti“ myčky nádobí pokládají historikové přístroj Američanky Josephine Cochranové z roku 1886. Špinavé nádobí se vkládalo do dřevěné vany s vodou ohřátou v kotli, kterou rozviřovaly rotující lopatky poháněné transmisí. Tato „myčka“ plnila svůj úkol jen v restauracích a nejbohatší americké domácnosti si na elektrickou myčku podobnou těm dnešním, které umějí nádobí i vysušit, musely počkat dalších padesát let. Roku 1923 si ji nechal patentovat Američan William Howard Livens a během dalších let ji přizpůsobil nábytku a vybavení nastupujících „elektrických“ domácností.

Po odklopení čelních dvířek se nádobí vkládalo do drátěného regálu, na kterém bylo rotující tryskou ostřikováno u dna ohřátou vodou s mýdlovým práškem. Nádobí poté usušil ohřátý vzduch proháněný ventilátorem.

Nová koncepce podle výrobce motocyklů

V té době začínala postupně elektrifikovat domácnosti i Evropa a o modernější provedení myček nádobí se roku 1933 pokusil podnikavý německý výrobce motocyklů a praček Carl Miele. Do drátěných košíků jeho stojanové myčky s těžkým elektromotorem pod dnem vany se nádobí vkládalo shora. Po ohřátí vody se spustil motor a lopatkami u dna vyvolal ve vaně s nádobím vodní „bouři“.

Hlučný a těžkopádný stroj však nikoho nezaujal. Patnáct let po skončení první světové války se proto Miele vrátil k myčkám amerického vzoru s odklápěcími dvířky a s ostřikovacími rameny. Vylepšil je samočinným napouštěním vody a ohřevem odporovým tělesem. Zapínání a vypínání elektrického motoru a čerpadla řídil elektromechanický programátor.

Dětské nemoci postupně nahradily špičkové parametry

Roku 1959 začal firmě Miele konkurovat švédský Electrolux malou stolní automatickou myčkou s otočnými koši. Ještě dalších deset let však oba dominující výrobci museli bojovat pomocí reklam proti předsudkům, že automatické mytí je nehygienické, že nezvládne mastné a připečené nádobí, ničí sklo, je pomalé a drahé. Stejně těžko se prosazovaly i stále dokonalejší myčky s elektronickými programátory, jejichž licenční výrobu koncem osmdesátých let zahájily i naše firmy Tatramat a Romo-Fulnek.

Cenu vestavných i volně stojících myček většinou pro 12 kompletů nádobí snížila až jejich hromadná výroba, ve které dodnes dominují výrobci Miele, Electrolux, Bosch, Siemens, Gorenje, LG aj. Rozvoj myčkové detergentové „kosmetiky“ (kostky 3 v 1), zvýšená teplota vody (až 70°C), automatické přizpůsobení programů množství vloženého nádobí a jeho zašpinění, nejnověji i revoluční metoda sušení s rekuperací tepla pomocí zeolitové náplně, vedly rok od roku k až neuvěřitelnému snížení spotřeby vody a elektřiny. Z původních 70 litrů na tzv. normální mycí cyklus 12 souprav nádobí klesla spotřeba vody recyklací a filtrací na pouhých 10. Spotřeba elektřiny u přibližně hodinu trvajícího programu klesla u myček ve třídě A+++ pod jedinou kWh!

Podstatně levněji než ruční mytí nádobí vychází použití myčky přibližně od roku 2000. Přesto je podle posledních statistik automatickou myčkou u nás vybaveno stále jen okolo 40 % domácností, zatímco v Německu je to až 75 % a v USA dokonce 90 % domácností.