Energetická stopa potravin

USA plýtvá potravinami. Problém je o to závažnější, že tím obyvatelé Spojených států přicházejí o energii. Přitom dnes již není žádným tajemstvím, že uspokojování světové poptávky po energii bude brzy velmi obtížné. Hlavní pozornost se zatím zaměřuje na vyhledávání ropy v oblastech, které jsou obtížně dostupné, na získávání alternativní ropy z dehtových písků a na zvyšování energetické účinnosti. Přitom se přehlíží jednodušší cesta: ušetřit velké množství energie zamezením obrovského plýtvání potravinami. Tento způsob by byl rychlejší než jiné metody zabezpečování energie a přitom by bylo možné ještě ušetřit peníze a snižovat uhlíkové emise.

Energetická stopa potravin je obrovská. Zatímco počet obyvatel USA představuje jen asi 5 % světového obyvatelstva, tato země spotřebovává až 20 % celosvětové energie. Asi 15 % celkové spotřeby energie přitom v USA spolyká produkce a distribuce potravin! Větší díl této energie se spotřebuje na obdělávání půdy mechanizovanými prostředky, na umělá hnojiva a pesticidy, na zavlažování atd. Energie je rovněž třeba na třídění, zpracování a balení potravin. Navíc, každá položka na americkém talíři v průměru vyžaduje přepravu na vzdálenost větší než 2 400 km, a to loděmi, letadly, vlaky nebo automobily. Další energii vyžaduje i vykládka zboží, skladování ve velkoobchodních skladech a příprava jídel. Vcelku tyto kroky ukrajují z roční spotřeby energie v USA asi 10 milionů terajoulů.

Moc toho vyhazujeme

Jíst je samozřejmě nutno, ale co když se již vyprodukované potraviny vůbec nesní? Asi čtvrtina až třetina vyrobených potravin se z různých důvodů vyplýtvá. Velká část potravin se zkazí nebo vyhodí ještě předtím, než se dostane ke spotřebiteli, a to na farmách nebo při zpracování. Kupující často odmítají dokonale poživatelné potraviny jen kvůli velmi nepatrným vadám. Potraviny v domácnosti se často vyhodí do odpadu jen proto, že se jich nakoupilo nebo naservírovalo příliš mnoho nebo proto, že se nechaly zkazit. Průměrná čtyřčlenná americká domácnost utratí ročně 600 dolarů za potraviny, které nespotřebuje.

Plýtvání potravinami má značný kumulovaný dopad. Analýza vypracovaná pracovníky z University of Texas v Austinu zjistila, že v roce 2007 obsahovaly vyhozené potraviny 2,2 miliony terajoulů energie, což se rovnalo asi 350 milionům barelů ropy. To znamená, že v USA byly z celkové spotřeby doslova vyhozeny přinejmenším 2 % energie. Pro srovnání: 350 milionů barelů ropy je téměř dvojnásobná roční spotřeba energie ve Švýcarsku. Přitom z toho, co se vyhodí, se nějakým způsobem ještě využije jen nepatrný zlomek.

Kde lze ušetřit

Mezi léty 2006 až 2030 se světová spotřeba energie má zvýšit o 50 %. To znamená, že snižování závislosti USA na fosilních palivech bude ještě naléhavější. Řešení problematiky potravinového plýtvání by se proto mělo stát i politickým nástrojem s podobným významem, jaký má například výroba biopaliv nebo příbřežní naftové vrty. I když se plýtvání potravin nepodaří zcela zabránit, je nutné vypracovat pro producenty a konzumenty potravin stimuly, které by plýtvání omezovaly. Prvním krokem v tomto směru jsou úspory v celém produkčním řetězci výroby potravin. To zahrnuje například vylepšené metody hospodaření nebo větší podporu zemědělskému výzkumu. Genetickým inženýrstvím v zemědělské výrobě lze zajistit mnohem pomalejší kazivost zeleniny a ovoce. Genetické inženýrství ale naráží na odpor spotřebitelů. Zde chybí osvěta, která by přístup veřejnosti změnila.

Svým způsobem by mohly přispět i různé organizace a společnosti. Například hotely již šetří vodu a energii tím, že stimulují hosty, aby používali ručníky vícekrát než jednorázově. Restaurace by mohly snížit plýtvání tím, že sníží nadměrné porce jídel. Supermarkety by mohly profitovat prodejem poživatelného ovoce a zeleniny, které se dnes vyřazují jen kvůli nepatrným vadám. Taková opatření by nejen snížila plýtvání potravinami, ale uspořila by společnostem i peníze.

Vše je na lidech

Dosáhnout změny v chování lidí je však velmi složité. Především bude třeba veřejnost informovat o způsobech správného skladování potravin tak, aby se prodloužila doba vhodná pro jejich konzumaci. Obchodníci by měli být zásobeni informacemi o správném ošetřování a skladování potravin.

Další problém spočívá v datu spotřeby potravin. Jedná se například o používaný údaj „Spotřebujte do…“, který je stanoven velmi konzervativně a může přispívat k tomu, že se vyhodí i dobře poživatelné potraviny. Obdobné je to i s údajem „Prodejte do…“, což je určeno pro maloobchod, aby se potraviny neskladovaly příliš dlouho. Proto bude třeba se zamyslet i nad způsobem označování potravin.

Iniciativy směrované ke spotřebitelům by mohly přinést více pozitivních efektů: budou nejen informovat lidi o způsobu snižování ztrát potravin a o vlivu na jejich peněženku, ale znamenaly by i méně jízd za nákupy potravin. To sníží spotřebu benzínu a emise uhlíku. Kulturním efektem je vyšší respektování skutečného významu potravin i z hlediska jejich energetického potenciálu.

Na závěr poznámka autora

Co myslíte, je to v České republice jiné než v USA? Jak zacházíte s potravinami u vás doma? Podělte se s námi o své postřehy a názory na téma plýtvání potravinami na tretipol@volny.cz.

Podle: Sheril Kirshendbaum a Michael Weber: Waste not, want less. New Scientist, 2010, č. 2773, s. 28–29.

Zkrácený překlad: