Myslel na firmu i její dělníky

Dne 30. července 1863 – tedy právě před 150 lety – se v Dearbornu (v americkém státě Michigan) narodil Henry Ford, muž, který „daroval“ automobil prostým pracujícím lidem. Když původně chudý farmářský synek 7. dubna 1947 ve věku 83 let zemřel, zanechal po sobě jednu z největších světových automobilových společností.

Otcovo přání, aby převzal rodinnou farmu, Henry nesplnil. Záliba v technice ho už v 16 letech vyhnala z domu do průmyslového Detroitu, kde se vyučil zámečníkem a nastoupil k firmě Westinghouse jako opravář parních strojů. Roku 1887 se oženil a v roce 1891 přešel do firmy T. A. Edisona, kde se nakonec vypracoval až na místo hlavního inženýra.

Prvních 1000 mil prvním vlastním vozítkem

Od samého počátku cítil, že přes parní stroje cesta nevede, a tak se ve volném čase zabýval vlastní konstrukcí vozidla s benzinovým motorem. Své první jednoduché dvousedadlové vozítko dokončil roku 1893 a přes jeho primitivnost na něm ujel během dvou let přes 1000 mil, než je za 200 dolarů prodal. Dnes tuto vzácnou technickou památku najdeme v muzeu.

Plechová Lízinka bodovala

První společnost, kterou založil roku 1899, zkrachovala, druhý pokus v roce 1903, kdy se mu narodil syn Edsel, byl úspěšnější. Ford Motor Company dokázala prodat už v prvním roce své existence přes 1700 automobilů. Ford si uvědomil, že zákazníky láká rychlost, a tak postavil hned dva závodní vozy 999 a Šíp, s kterými slavil četná vítězství. Jeho snem však bylo vyrábět malé užitečné a levné auto doslova pro každého. To se mu podařilo v letech 1906–1908 modelem N a především proslulým modelem T, později nazývaným Plechová Lízinka.

Úspěšný zaměstnavatel

Fordův přínos automobilovému průmyslu však nespočíval v konstrukci mimořádných automobilů, ale v zavedení moderních výrobních postupů. Pásová výroba pokud možno jediného modelu mu umožnila zaměstnávat nekvalifikované dělníky a chrlit automobily ve velkém, což vedlo k mimořádně nízkým cenám jeho výrobků. Produktivita jeho dělníků byla až 4× vyšší než v jiných automobilkách. O své stálé dělníky se ovšem pečlivě staral, platil nezvykle vysokou mzdu (5 dolarů za osmihodinový pracovní den), zavedl podnikovou zdravotní péči i sociální programy. V roce 1914 už dokázal vyrobit a prodat (za stále snižované ceny – z původních 825 dolarů klesla až na 575) neuvěřitelných 250 tisíc aut. V roce 1927 už po světě jezdilo 5 milionů vozů modelu T.

Cesta na automobilový Olymp

Obrovský úspěch měl však i stinné stránky. Model T postupem času zastarával, například motor se stále roztáčel klikou, zatímco startování klíčkem už bylo běžné, a zákazníci odcházeli jinam. Ford to řešil radikálně – továrnu na půl roku zavřel a pak přišel s novým modelem A. Posléze začal Ford postupně vykupovat podíly akcionářů a stal se nakonec jediným vládcem automobilového impéria. Když pak jeho syn Edsel, který podnik fakticky vedl, v roce 1943 zemřel, vrátil se zakladatel firmy zpět do „činné služby“. Až po válce předal vedení svému vnukovi.

Stinné stránky osobnosti

Nemůžeme ovšem zamlčet, že Henry Ford byl rozporuplná postava. Jeho zuřivý antisemitismus, který hlásal jednak ve svém časopise Dearborn Independent a jednak v knize Mezinárodní židovství – celosvětový problém, kterou sepsal už ve 20. letech, jej zavedl až ke spolupráci s německými nacisty. Je zřejmé, že totalitní systém byl jeho povaze vlastní. Svými názory si získal přízeň Adolfa Hitlera, který jej dokonce ověnčil významným řádem. A zatímco německá pobočka Ford Werke AB vyráběla modifikovaná Téčka a především nákladní automobily pro wehrmacht, do válečného úsilí USA se jeho americké závody příliš nehrnuly. Snad i proto, že neměl rád demokraticky smýšlejícího prezidenta Roosevelta. Byl dokonce podezírán, že finančně podporoval Hitlera na počátku jeho politické dráhy a byl v tom smyslu v roce 1933 vyšetřován Kongresem.