Alessandro Volta

Před 260 lety, 19. února roku 1745, se v italském městečku Como narodil Alessandro Volta, jeden ze zakladatelů moderní technické civilizace, objevitel prvního zdroje elektrického proudu .

V době, kdy profesor anatomie boloňské univerzity Luigi Galvani prováděl své proslulé pokusy se žábami a vytvářel teorie o živočišné elektřině, učil Volta fyziku na univerzitě v Pavii. „Zvířecí elektřina“ se mu vůbec nezamlouvala, a tak se s ní rozhodl skoncovat nevyvratitelně a jednou provždy. Galvaniho žabí stehýnka nahradil mnohem techničtějším řešením – ze střídavě pokládaných stříbrných mincí a zinkových kotoučků prokládaných navlhčenými plstěnými kolečky vytvořil sloupek, ve kterém „se rodil“ elektrický proud. Voltův sloup se stal prvním vědomě sestrojeným zdrojem elektřiny a svému objeviteli zajistil nejen zlatou medaili pařížského Institutu, ale i nesmrtelnost. Ne náhodou se Voltovým jménem označuje jednotka elektrického napětí. Rozhodně se zaslouží dodat, že i když se za svůj vynález dočkal mnohých poct, nezpychl a jev, který jako první správně pochopil, nazval jménem svého nesmiřitelného rivala galvanismus a proud ze svého článku proudem galvanickým.
Alessandro pocházel ze šlechtické rodiny jako nejmladší ze sedmi sourozenců. V dětství byl považován za slabomyslného, „ožil“ až ve škole u jezuitů. Po absolutoriu se stal ředitelem lycea v Comu a brzy i profesorem fyziky na zdejším gymnáziu, odkud pak přešel na univerzitu v Pavii. Svůj životní objev učinil Volta ve věku 55 let, ale do dalšího bádání se příliš nehrnul. I když se dožil požehnaného stáří 82 let, stále více se od vědy odvracel k rodinnému životu – oženil se teprve v 50 letech, stačil však ještě zplodit tři syny – a jeho drobným radostem. Možná si myslel, že už si své udělal a měl vlastně pravdu.
Velkým Voltovým obdivovatelem byl císař Napoleon Bonaparte. Jen díky jeho důraznému přání Volta na svém profesorském místě ještě vůbec setrvával. Napoleon Voltu dokonce učinil hrabětem a senátorem Italského království. Ani pozdější pád tohoto uchvatitele Itálie však Voltu nijak nepostihl, pocty i funkce se mu hrnuly dál.

Možná nevíte
Objevy v oboru elektřiny nebyly jediným Voltovým úspěchem.
Zabýval se i složením vzduchu a tušil, že vzduch není jediným prvkem, ale že se skládá z více plynů, z nichž jen některé jsou dýchatelné.

Voltův dopis
Předsedovi Královské společnosti londyýnské pro zdokonalení znalostí přírody (Royal Society).
„Přístroj, o němž píši a jenž Vás asi udiví, není nic jiného než uspořádání několika dobrých vodičů různého druhu, jež po sobě následují v určitém pořadí. Třicet, čtyřicet, šedesát i více kusů mědi nebo lépe stříbra, z nichž každý se položí na kus cínu nebo lépe zinku, a stejný počet vrstev vody nebo nějaké jiné kapaliny lépe vodivé než obyčejná voda, jako jsou solný roztok, louh atd., nebo místo kapaliny kusy lepenky, kůže dobře napojené takovou kapalinou, každý takový kus vložen mezi pár nebo spoj různých kovů: takovýto soubor vždy ve stejném pořadí oněch tří vodivých členů, to je všechno, v čem záleží můj přístroj, který, jak už uvedeno dříve, napodobí účinek leidenské lahve, dávaje tytéž otřesy, přičemž ovšem zůstává daleko za její silou, pokud jde o praskot výbojů, o jiskření, doskok jisker atd.; co do síly jest roven jen slabě nabité baterii mající však neobyčejně vysokou kapacitu; překonává však takovou baterii co do síly a schopnosti tím, že ji není třeba napřed nabíjeti elektřinou, a že je schopen vydávati rány kdykoli se ho vhodně dotkneme, ať se dotýkáme i sebečastěji.“