Pacifista nebo průkopník atomové bomby?

To, že byl Albert Einstein (1879-1955) židovského vyznání, pocházel z jihoněmeckého Ulmu (nedaleko Mnichova) a je autorem speciální (1905) a obecné (1915) teorie relativity, ví skoro každý. Méně známý už je jeho vztah k armádě, válce a všemu tomu, co zavání zbraněmi a násilím...

Einstein nesdílel plně mírotvornou iluzi o vědě, zejména se nenechával ukolébat slovy o jejím mezinárodním charakteru. Přesvědčením byl pacifistou. Od roku 1914 připravoval společně s jedním berlínským kolegou "Výzvu Evropanům" apelující na intelektuály, aby využili svého vlivu k zastavení rozpoutaných nacionalistických vášní. Tuto petici kromě autorů však podepsali pouze další dva lidé.
Po 1. světové válce využíval svou vědeckou slávu k mírovým politickým aktivitám. V letech 1919-1933 působil v komisi pro intelektuální spolupráci při Společnosti národů, kde se
účastnil boje proti bojkotu německé vědy organizovanému vítěznými mocnostmi. Silně podporoval všechny, kdo z vnitřního přesvědčení
odmítali vojenskou službu a byli za to soudně stíháni. Hitlerův příchod k moci ho však donutil ke změně stanoviska.

Útěk do Princetonu
Po odchodu z Německa se usadil v Princetonu v USA, kde přijal nabídku krátce předtím založeného Institute for Advanced Study. Odmítl udržovat jakékoliv vztahy s bývalými kolegy v Německu a až do konce svého života v sobě pěstoval až primitivní nenávist k Němcům. Ve Spojených státech se pak vedle vědy věnoval i politické činnosti. Příkladem je dopis, odeslaný 2. srpna 1939 prezidentu F. D. Rooseveltovi, v němž ho přesvědčuje, aby neváhal odstartovat program výroby jaderné bomby, dříve než na ni přijdou nacisté. Přestože však dopis nese Einsteinův podpis, sepsal ho ve skutečnosti jeho kolega Leo Szilard. (Maďarský vědec dokonce sepsal dva dopisy, Einstein je podepsal a vrátil Szilardovi s tím, že má použít ten, který bude považovat za vhodnější.) Szilarda především znepokojovalo, že by se Německo mohlo zmocnit zásob uranu v Belgickém Kongu, a proto se rozhodl upozornit amerického prezidenta na hrozící nebezpečí: "Během posledních čtyř měsíců vyvstala možnost, že by se ve velké mase uranu dala vyvolat jaderná řetězová reakce, při níž by vzniklo velké množství energie a nových prvků podobných radiu. Nyní je téměř jisté, že se to v blízké budoucnosti podaří. Tento nový jev také povede k výrobě bomb a je možné - i když to není zdaleka tak jisté - že by se tímto způsobem daly sestrojit nesmírně silné pumy nového typu. Jediná taková bomba dopravená lodí do přístavu by mohla zničit celé město včetně části okolí. Na druhé straně je možné, že by takové bomby byly příliš těžké pro dopravu vzduchem. Spojené státy disponují jen malým množstvím rudy chudé na uran. Dobrá ruda se nachází v Kanadě. Vzhledem k této situaci byste mohl považovat za účelné udržet trvalý kontakt mezi vládou a skupinou fyziků, která se v Americe zabývá řetězovou reakcí. Vyrozuměl jsem, že Německo přestalo prodávat uran z českých dolů, kterých se zmocnilo. Tento postup lze také chápat ve světle faktu, že syn zástupce německého místopředsedy vlády, von Weizsäcker, pracuje v Institutu císaře Viléma v Berlíně, kde se v současné době snaží napodobit některé americké práce v tomto oboru.Se srdečným pozdravem Albert Einstein"

Pacifista a atomovka

Roosevelt ustavil tzv. Briggsovu komisi, která měla rozhodnout o jaderném programu Spojených států. K zásadnímu rozhodnutí došlo v roce 1942, kdy byl odstartován přísně tajný mnohamilionový projekt Manhattan, který měl za cíl vyrobení bomby.
Einstein sám se projektu Manhattan nezú-častnil, i když byl o něm jistě informován.
16. července 1945 proběhlo v Los Alamos (Nové Mexiko) s úspěchem pokusné odpálení první atomové pumy a 6. srpna byla atomová bomba poprvé použita v boji.
Einstein s nasazením bomby proti Japonsku nesouhlasil a navrhoval, aby její ničivé účinky byly Japoncům nejprve předvedeny na nějakém neobydleném ostrově. Je vlastně ironií, že Einstein, celoživotní pacifista, byl nucen prosazovat výrobu atomové bomby ze strachu, že by ji mohli Němci vyrobit jako první.
Následující generace Einsteina obviňovaly z nejednoznačného postoje k atomové bombě, ale jeho názor byl vždy naprosto jasný. Stále tvrdil, že nacisté tvoří v jeho všeobecném pacifismu výjimku, a že na použití síly je třeba odpovědět silou. Soudil, že pokud existovalo nebezpečí, že by nacisté mohli vyvinout zbraň založenou na štěpení uranu, Spojenci ji museli vyrobit jako první. Po válce se zasazoval o odpovídající kontrolu atomové a později vodíkové bomby.
Strach z celosvětové katastrofy způsobené zbraní, kterou lidstvo vytvořilo, ale nedokázalo by ji ovládnout, pronásledoval Einsteina až do konce života. Na závěr tedy citát: "Toto nebezpečí přinesla věda, ale skutečný problém spočívá v srdcích a duších lidí."