Fyzika a klasická energetika

Článků v rubrice: 218

Vídeňská spalovna nepohoršuje, naopak přitahuje turisty

Vídeň se může pochlubit spalovnou domácího odpadu postavenou uprostřed dvoumiliónového velkoměsta, která jako magnet přitahuje turisty. Nazlátlá koule na stotřicetimetrovém komínu, který nekouří(!), spolu s exotickou fasádou od světově uznávaného architekta Friedensreicha Hundertwassera, jsou nejen nepřehlédnutelným orientačním bodem metropole na Dunaji, ale i uznávaným ekologickým „start-upem“.

Fotogalerie (5)
Budova spalovny před poslední rekonstrukcí (foto Jan Tůma)

Místo statisíců komínů bude kouřit jen jediný!

Pod tímto heslem založila již před čtyřiceti lety Rada města Vídně společnost FERNWÄRME WIEN GmbH, která dostala za úkol moderně vyřešit centrální zásobování teplem a horkou vodou. Zadáním  byla likvidace domovního odpadu. Konečný projekt počítal s vybudováním 800 kilometrů potrubní horkovodní sítě o výkonu 2 500 MW do roku 2000. Napájet ji mělo devět zdrojů, z nichž některé měly spalovat i městský odpad. Cíl zásobovat k prvnímu roku nového tisíciletí 200 000 domácností a 4 000 velkoodběratelů se podařilo splnit. Jen první ze spaloven, postavená v rameni dunajského kanálu ve Spittelau v centru města, navzdory tehdy modernímu způsobu mokrého praní kouřových plynů, zklamala. Obtěžovala okolí kouřem a zápachem, takže požár, který ji v září roku 1987 do základů zničil, nakonec město uvítalo. Projektant nové spalovny, která měla vyrůst na jejím místě, architekt Petr Pelikan, se rozhodl při zvýšení celkového výkonu volit technologii čištění spalin tak, aby zařízení vyhovělo postupně se zpřísňujícím emisním limitům.

Boj o efektivitu a čistotu ovzduší

Energetický blok nové spalovny musel být doplněn rozměrnou filtrační stanicí s kouřovými filtry, třístupňovým mokrým praním a odlučováky nejjemnějšího prachu. Cyklus uzavřel tehdy nejmodernější systém DeNOx, odstraňující katalyticky sloučeniny dusíku, dioxiny a furany.

Proti znovupostavení betonového průmyslového objektu poblíže centra města začali obyvatelé ostře protestovat v novinách i na ulicích. Situaci zachránil bez nároku na honorář světoznámý umělec, architekt Friedensreich Hundertwasser (nar. 1928) překvapujícím návrhem uměleckého ztvárnění teplárny a spalovny, který z inženýrské stavby učinil umělecký unikát. Návrh byl přijat a díky tomu Spittelau spojuje nejmodernější technologie s přelomovou architekturou, zavrhující pravoúhlé bloky betonu. Barevné článkované sloupy, každé okno jiné a obklopené keramickými mozaikami, na verandách rostoucí ozdobné keře, ve kterých hnízdí ptáci – to byl přírodní styl architektury, kterou Hundertwasser až do své smrti roku 2000 prosadil u více než osmdesáti projektů v Evropě a Japonsku!

Pestrobarevná fasáda ozdobená desítkami reliéfů vytváří šachovnicové stěny a je pokryta lichoběžníkovými plechy. Okna nejrůznějších velikostí i tvarů vytvářejí barevné odlesky, což zbavilo spalovnu agresivní hrozivosti. Dominantou viditelnou na kilometry daleko je zlatá kopule na komínu, v noci osvětlená stovkami žlutých reflektorů, což jí dává podobu svítící makovice. Koule o průměru dvacet metrů skrývá moderní velín s počítačovou technikou.

Technologie opravdu čistého spalování (Čísla v závorkách se vztahují k popisu obrázku Schéma technologie čistého spalování)

Elektronicky řízenou branou do spalovny denně přijíždí přes mostovou váhu (1) až 250 sběrných vozů. Do ústředního zásobníku (2) s objemem 7 000 m3 vysypou denně až 1 200 tun domovního odpadu. Po bezpečnostním vytřídění na pásu odpad postupně přikládají drapáky mostových jeřábů (3) na kmitající stupňové rošty (4), kde hoří při teplotě 850 až 1 100 °C. Průběh spalování ve dvou kotlích řídí počítač. Každý kotel dodává za hodinu 50 tun páry (34 bar/245°C), přiváděné v přilehlé strojovně do turbogenerátoru s výkonem 6,4 MW. Kotelnu opouští za hodinu 85 000 m3 spalin, procházejících několikastupňovým komplexním čistícím systémem (5). Třístupňový elektrostatický filtr (6) s účinností až 99,5 % zachytí popílek až do čistoty < 5 mg/m3. Z jímek pod filtrem se popílek transportuje pneumaticky. Spolu se škvárou se pak používá ve stavebnictví. Ve dvoustupňové pračce (7) se kouřové plyny sprchují nejprve vodou teplou 60°C až 65°C, poté ve skruberu sodným roztokem, zachycujícím zejména SO2. Ve sprchovací věži (8) se redukuje podíl popílku a prachu pod 1 mg/m3 adiabatickou expanzí (bez výměny tepla s okolím). Při vstupu do bloku katalytické redukce DeNOx (9) se kouřové plyny sprchují odpařenou amoniakovou parou a ohřívají na 280°C. Při této teplotě reagují oxid dusíku a čpavek uvolněním dusíku a vodní páry, tj. přirozených složek vzduchu. Během průchodu třemi katalytickými konvertory se rozloží dioxiny a furany. Plyny se poté ochladí a v množství okolo 130 000 m3/h se rozptylují 226 m vysokým komínem do ovzduší.

Praní vyžaduje množství vody, která se po ochlazení vypouští přes čističku (10) do Dunaje. Předtím se ale musí zbavit v několika filtračních stupních zejména těžkých stopových prvků, chloridů a fluoridů. Tyto látky se zkoncentrují v tzv. „filtračním koláči“, který se v bezpečnostních obalech odváží do Německa, kde je pohřbíván v likvidovaném solném dole u Heilbronnu.

Inovace Vídeňských tepláren

Spalovna Spittelau, nově pod správou společnosti Wien Energie GmBh, spálí ročně okolo 260 000 tun domovního odpadu, a ročně z něj dodává obyvatelům přilehlých čtvrtí 40 000 MWh elektřiny a 500 000 MWh tepla, což pokryje spotřebu asi 70 tisíc domácností. To ovšem Vídni zdaleka nestačí a tak přímo na blok spalovny navazuje tepelná elektrárna se dvěma plynem a topným olejem vytápěnými kotly s celkovým výkonem 400 MW. Elektrárna pak odpadním teplem centrálně vytápí 200 000 bytů.

Po poslední dvouleté rekonstrukci v letech 2003 až 2005 začala Wiener Energie centrálně rozvádět dálkovým potrubím i vodu vychlazenou absorbčně na +7°C. Na rozvod jsou napojeni větší odběratelé (nemocnice, školy, úřady), kteří tím ve svých klimatizačních zařízeních ušetří spoustu energie. Společnost propaguje „zelené“ centrální vytápění a nyní i chlazení nejrůznějšími způsoby. Její propagační mikrobus zajíždí na veřejné akce s vlastním programem. Turisté, návštěvníci i školy se mohou zdarma několikrát denně zúčastnit 90 minutové prohlídky spalovny a kromě výstavy o úsporách energie ve skvěle vybaveném informačním středisku se u nabíjecí stanice mohou zdarma svést i elektromobilem.

Další informace

S Hundertwasserovou architekturou a technologií čistého spalování se mohou čtenáři seznámit virtuální procházkou spalovnou Spittelau na Youtube-adrese: https://www.youtube.com/watch?v=oVsrGFCp9KU

Jan Tůma
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Hledání hmotnosti neutrina

Částice, o níž se kdysi předpokládalo, že je nehmotná, hmotnost má. Je pravděpodobně 500 000 krát menší než elektron, případně ještě menší. Nový horní limit hmotnosti neutrina je 1,1 elektronvoltu. (Elektronvolt je kinetická energie, kterou získá elektron urychlený ve vakuu napětím jednoho voltu.

Kuriózní pojídání arsenu

Určité empirické zkušenosti s jedovatými látkami pocházejí již z doby prehistorické, ale první písemné zmínky o nich najdeme ve starém Egyptě. Vražedné a sebevražedné prostředky se těšily velké pozornosti také v antickém Řecku a Římě, avšak svého vrcholu dosáhlo travičství až v době renezance.

Zadrátovaný ITER

14. dubna 2020 uplynulo 40 let od havárie Apolla 13. Kosmonauti tehdy na Měsíc nevystoupili, „pouze“ ho s vypětím všech sil obletěli. Jejich šťastný návrat na Zemi sledoval s rozechvěním celý svět.

Deštný prales pod Antarktidou

Antarktida nebyla vždy zemí ledu. Před miliony let, kdy byla stále součástí obrovského kontinentu na jižní polokouli zvaného Gondwana, vzkvétaly poblíž jižního pólu stromy. Nově objevené fosílie stromů a dalších organizmů odhalují, jak se pralesu dařilo.

Dvě cívky na cestě a sedmnáct jich čeká

V letech 2004-2005, kdy se rozhodovalo, zda se bude tokamak ITER stavět v Japonsku nebo v Evropě, byla jedním z velmi diskutovaných argumentů přeprava výrobků. Ty rozměrné  se měly dopravovat od výrobce na staveniště ITER po moři.

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail