31. srpna 2011
Gamabeta zkoumala radioaktivitu v Temelíně
I když je radioaktivita nedílnou součástí našeho životního prostředí, pro mnoho lidí je stále strašákem. Možná proto, že většina z nás nemá možnost ji změřit či porovnat s vlastní zkušeností. U horkých kamen poznáme, že jsou horká, ale radioaktivitu bez speciálních přístrojů nezjistíme. I ve školní výuce je radioaktivitě věnováno málo prostoru, a proto má většina lidí z radioaktivity – jako ze všeho neznámého – obavy. Ty jsou navíc umocňovány informacemi o jaderných haváriích či důsledcích ozáření. Někteří „podnikatelé“ dokonce strach z radioaktivity vyvolávají cíleně a nabízejí „zázračné” přístroje, které kupujícího před zářením údajně ochrání.
V naší škole chceme poskytovat kvalitní a smysluplné vzdělávání ve všech oblastech, a proto jsme se rozhodli výuku fyziky doplnit i experimentálním zkoumáním radioaktivity. Bohužel jsme neměli potřebný měřič ani prostředky na jeho koupi. Didaktickou pomůcku – soupravu Gamabeta 2007 – se nám nakonec podařilo získat díky společnosti ČEZ.
Detekce radiačního pozadí ve škole
Pomocí Gamabety lze poměrně snadno demonstrovat existenci přírodního radioaktivního pozadí. Samotná informace, že v okolním prostoru se radioaktivní záření skutečně vyskytuje, však často nestačí k tomu, abychom si přírodní radioaktivitu dostatečně uvědomili. Avšak při spuštění Gamabety (stačí i samotný detektor) a po následné registraci radioaktivních rozpadů se o přítomnosti radioaktivního záření žáci prokazatelně přesvědčí. Pak už stačí jen zkoušet, jaký vliv mají různé látky na počet naměřených impulzů. Je však třeba žáky upozornit, že přístroj měří pouze počet zachycených částic záření; ten ale nelze převést na žádné konkrétní jednotky.
S detektorem je možné zkoumat pozadí na různých místech, radioaktivitu různých látek nebo i efekt odstínění záření. Součástí sady je i slabý zdroj radioaktivního záření. Podle zkušeností z výuky tento zdroj žáci nejdříve vnímají jako silný zářič. Pokud ale jeho aktivitu porovnají s uranovým sklem, nebo se světélkujícím ciferníkem starého budíku, jsou překvapeni – tyto „obvyklé” zdroje jsou mnohem (i 10x) silnější než zdroj záření ze soupravy.
Detekce radiačního pozadí v jaderné elektrárně
Díky vstřícnosti Jaderné elektrárny Temelín se nám podařilo prozkoumat radioaktivní pozadí také v areálu této elektrárny. Před měřením jsme se studenty odhadovali, jaký bude počet impulzů. Pozadí v naší škole se pohybovalo v rozmezí 40 až 60 impulzů za 100 sekund. Zkusíte také odhadnout, co jsme naměřili před elektrárnou, v areálu a ve výrobním bloku? Výsledky byly pro nás všechny překvapující.
Místo | Počet impulzů za 100 s |
---|
Zámeček (mimo areál ETE) | 40 |
Vchod | 45 |
Areál | 37-45 |
výrobní blok | 21-28 |
Alternátor | 17 |
Následovalo také orientační měření exponátů v Informačním centru:
Předmět | Počet impulzů za 100 s |
---|
uranová ruda | 502 |
starý budík s fosforovým ciferníkem | 810 |
zdroj zářiče k mlžné komoře | 1018 |
Měření v Informačním centru jsme z časových důvodů prováděli jen jednorázově a průměrné hodnoty se díky statistické povaze radioaktivních přeměn tedy mohou lišit. Uvedené hodnoty jsou proto spíše ilustrativní.
Z naměřených hodnot lze usoudit, že samotná Jaderná elektrárna Temelín při provozu neprodukuje měřitelnou radiaci převyšující přírodní pozadí, konstrukce výrobního bloku dokonce přírodní radioaktivní záření odstiňuje. Také lze dokázat, že lokalita Temelína byla vybrána tak, aby samotné podloží vyzařovalo minimálně.
Studenti naší školy se mohli přesvědčit, že měření jsou ve výrazném kontrastu s obavami šířenými záměrně různými aktivisty.
Závěr školních experimentátorů
Měření jednoznačně prokázalo, že jaderné elektrárny během provozu radioaktivní záření nevyzařují. Přesněji řečeno takové záření, které by detektor ze soupravy Gamabeta zachytil. Nevzpomínám si, že bych tuto informaci v souvislosti s debatami o jaderných elektrárnách zaznamenal. Podobné zjištění je jistě dobrým argumentem pro rozvoj jaderné energetiky. Je škoda, že diskuze o její budoucnosti není založena na faktech, ale na strachu, či manipulaci s informacemi. Myslím, že tuto otázku bezpečnosti jaderných elektráren by měli přednostně řešit odborníci na základě měření a zhodnocení potřebných dat. Stejně tak se radioaktivity ale nemusíme obávat ani my, pedagogové a jejich žáci, pokud jí porozumíme. A to se nám se soupravou Gamabeta alespoň částečně podařilo.