Jaderná fyzika a energetika

Článků v rubrice: 648

Pacman požírá uran

Manželský tým vědců Jasona Loveho a Polly Arnoldové z britské Edinburgské univerzity vyvinul makromolekulu, která může „sníst“ uran a přimět ho, aby se chemicky choval zdánlivě jako lehčí kovy. Tato makromolekula může otevřít dveře pro nové směry práce s použitým jaderným palivem. Její chování můžeme přirovnat k dnes už klasické arkádě se žravým pomerančem zvaným Pacman, která si za více než čtvrtstoletí od svého vzniku získala oblibu už několika generací milovníků počítačových her.

Fotogalerie (1)
Makromolekula připomínající prvního Pacmana z roku 1980.

Uran ve vodě vytváří velmi stabilní uranylové ionty UO2. Dvojné vazby mezi U a O jsou velmi silné, tento kation se tedy těžko z kontaminované vody odstraňuje. Badatelé z University of Edinburgh pracovali s makrocykly, organickými molekulami, které dovnitř cyklu dovedou navázat cizí atomy, jako jsou kovy. Během výzkumu si všimli, že jejich makrocyklus má tvar vhodný i na uchopení uranylu. Dokáže se do něj zakousnout a oslabit jeho vazby. Edinburgský makrocyklus se chová jako Pacman – makrocyklus „sežere“ atom uranu a jeden z atomů kyslíku, druhý atom kyslíku „zanechá“ venku – jakoby Pacmanovi vyčníval z tlamy. Tento vyčnívající atom kyslíku pak může reagovat novým způsobem s organickými sloučeninami. Podobný typ reakcí je znám z chemie enzymů a průmyslových katalyzátorů užívajících lehké kovy. S těžkým atomem uranu se něco podobného podařilo poprvé.

Vlastnosti takto „oklamaného atomu“ uranu pomohou vědcům najít nové cesty jak odstraňovat uran z kontaminovaných vod a přivést je k novým úvahám o chování uranu v životním prostředí. Poznatky najdou využití i při prognózách chování mnohem reaktivnějšího plutonia. Makrocyklus-uranylový komplex je užitečným modelem pro výzkum uranových sloučenin vyskytujících se v palivovém cyklu od dolování uranu až po vyhořelé jaderné palivo.

Popisek k obrázku:
Šedá struktura je vlastní „pacmanu“ - podobná molekula, červeno-zelená věc je uranylový ion, do kterého se pacman zakousl, a šedožluté kuličky trčící z jednoho konce uranylu jsou nějaká sloučenina, která se díky „ožužlání uranylu packaném“ mohla na uranyl navázat (nejsem chemik, neznám správný překlad pro tu věc, která se na uranyl navázala), žlutý stín „pacmana“ je pak pouze ilustrací. Nature mám doma, pokud najdu překlad některých klíčových slov, mohu večer dodat i definitivní znění popisku.

(jlm)
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

„Negativní světlo“ – pomůcka pro špionáž?

Vědci vyvinuli technologii pro neviditelný přenos informací maskovaných jako tepelné záření pozadí. S využitím jevu zvaného „negativní světlo“ přenesli 100 kb/s (kilobitů ...

Kolik částic kosmického záření projde naším tělem?

Každou sekundu každý den je naše Země bombardována částicemi z vesmíru. Některé z těchto částic narazí na zemskou atmosféru, čímž mohou vyvolat spršku dalších částic, ...

Co je to DAMIT

DAMIT – Database of Asteroid Models from Inversion Techniques – je databáze trojrozměrných modelů planetek, které byly vytvořeny pomocí inverzních metod.

NS Savannah, první a dodnes nejslavnější jaderná obchodní loď na světě

Savannah byla první jaderná loď, která měla změnit světovou dopravu. Místo revoluce se stala symbolickou ikonou atomového optimismu 60. let – krásná, pokroková, ale nepraktická.

Virtuálně v elektrárně – 7. ročník

Naučný pořad vzdělávacího programu Svět energie Skupiny ČEZ „Virtuálně v elektrárně“ zahajuje 7. ročník. Zájemci mohou nahlédnout do běžně nepřístupných prostor významných elektráren.

Nejnovější video

Stellarátory - budoucnost energetiky?

Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.

close
detail