Uhlík C 14
Objev radioaktivního izotopu uhlíku 14C Martinem Kamenem a Samuelem Rubenem 27. února 1940 pomohl zahájit novou éru zkoumání starých civilizací – datování artefaktů z dávných dob.
Manželský tým vědců Jasona Loveho a Polly Arnoldové z britské Edinburgské univerzity vyvinul makromolekulu, která může „sníst“ uran a přimět ho, aby se chemicky choval zdánlivě jako lehčí kovy. Tato makromolekula může otevřít dveře pro nové směry práce s použitým jaderným palivem. Její chování můžeme přirovnat k dnes už klasické arkádě se žravým pomerančem zvaným Pacman, která si za více než čtvrtstoletí od svého vzniku získala oblibu už několika generací milovníků počítačových her.
Uran ve vodě vytváří velmi stabilní uranylové ionty UO2. Dvojné vazby mezi U a O jsou velmi silné, tento kation se tedy těžko z kontaminované vody odstraňuje. Badatelé z University of Edinburgh pracovali s makrocykly, organickými molekulami, které dovnitř cyklu dovedou navázat cizí atomy, jako jsou kovy. Během výzkumu si všimli, že jejich makrocyklus má tvar vhodný i na uchopení uranylu. Dokáže se do něj zakousnout a oslabit jeho vazby. Edinburgský makrocyklus se chová jako Pacman – makrocyklus „sežere“ atom uranu a jeden z atomů kyslíku, druhý atom kyslíku „zanechá“ venku – jakoby Pacmanovi vyčníval z tlamy. Tento vyčnívající atom kyslíku pak může reagovat novým způsobem s organickými sloučeninami. Podobný typ reakcí je znám z chemie enzymů a průmyslových katalyzátorů užívajících lehké kovy. S těžkým atomem uranu se něco podobného podařilo poprvé.
Vlastnosti takto „oklamaného atomu“ uranu pomohou vědcům najít nové cesty jak odstraňovat uran z kontaminovaných vod a přivést je k novým úvahám o chování uranu v životním prostředí. Poznatky najdou využití i při prognózách chování mnohem reaktivnějšího plutonia. Makrocyklus-uranylový komplex je užitečným modelem pro výzkum uranových sloučenin vyskytujících se v palivovém cyklu od dolování uranu až po vyhořelé jaderné palivo.
Popisek k obrázku:
Šedá struktura je vlastní „pacmanu“ - podobná molekula, červeno-zelená věc je uranylový ion, do kterého se pacman zakousl, a šedožluté kuličky trčící z jednoho konce uranylu jsou nějaká sloučenina, která se díky „ožužlání uranylu packaném“ mohla na uranyl navázat (nejsem chemik, neznám správný překlad pro tu věc, která se na uranyl navázala), žlutý stín „pacmana“ je pak pouze ilustrací. Nature mám doma, pokud najdu překlad některých klíčových slov, mohu večer dodat i definitivní znění popisku.
Objev radioaktivního izotopu uhlíku 14C Martinem Kamenem a Samuelem Rubenem 27. února 1940 pomohl zahájit novou éru zkoumání starých civilizací – datování artefaktů z dávných dob.
Některá zvířata, jako například mořská sasanka Nematostella vectensis, dokážou regenerovat velké části svého těla, a to i po vážných zraněních.
Poslyšte příběh jaderné vědkyně Hannah Affum. Když byla malá, ráda doma míchala různé látky a sledovala, jak reagují. Barvy se měnily, někdy se objevily i malé exploze. Pro většinu rodičů by to byla noční můra.
Velký renesanční umělec, vědec, vynálezce a anatom Leonardo da Vinci, má podle nové analýzy jeho rodokmenu 14 žijících mužských příbuzných.
Leonardo da Vinci je známý především jako autor obrazu Mona Lisa nebo Poslední večeře. Renesanční mistr byl ale zároveň konstruktérem, anatomem, inženýrem a vášnivým experimentátorem.
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.