Ženy, nebojme se jádra…

Jaderná energetika je neustále především mužskou záležitostí. Podle průzkumů veřejného mínění mají ženy z jádra větší obavy než muži. Požádali jsem proto o rozhovor ing. Evu Bartejsovou, která pracuje v oblasti výzkumu a vývoje v Oddělení teoretické reaktorové fyziky v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy.

Jak jste se dostala ke studiu jaderného oboru, co Vás zaujalo?

Vzhledem k tomu, že pocházím od Dukovan a v této oblasti jsou chladicí věže vidět snad z každého místa, tak už jako malá holčička jsem přemýšlela nad tím, co je to za věže na horizontu, k čemu jsou a proč jsou některým lidem trnem v oku. Samozřejmě, prvním pocitem po havárii jaderné elektrárny Černobyl byl strach, ale postupem času ho vystřídala zvědavost, co že se to uvnitř jaderné elektrárny vlastně děje. A to už byl jen malý krůček přihlásit se na ČVUT – FJFI a jít „studovat reaktory“.

V loňském roce jste navštívila Jižní Koreu? Co Vás tam vedlo?

V letních měsících 2007 jsem měla možnost zúčastnit se Letního institutu World Nuclear University, který se v letošním roce konal v Koreji. Celá tato akce vznikla na popud čtyř velkých světových jaderných organizací, a to WNA (Světová jaderná asociace), WANO (Sdružení provozovatelů jaderných elektráren), IAEA (Mezinárodní agentura pro atomovou energii), OECD/NEA (Jaderná agentura Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Pod jejich záštitou vznikla jakási virtuální univerzita. Záměrem bylo spojit odborníky z jaderného odvětví v jednu velkou světovou síť. Nejlepším krokem jak toho dosáhnout je začít v tomto duchu vychovávat mladé lidi. Právě pro ně je určen tento Letní institut. Jednalo se již o třetí ročník, první se konal v USA, druhý ve spolupráci Švédska a Francie. Korea se jako jaderná velmoc této akce zhostila v loňském roce. Česká republika spolu se Slovenskem a Maďarskem se ucházejí o pořádání WNU SI v roce 2009.

Nejedná se však o akci určenou pouze pro reaktorové či jiné fyziky, ale pro všechny obory, které mají nějaké pojítko s jádrem jako takovým. Mezi zúčastněnými sice převažovali právě fyzici a „provozáci“ ze všech oblastí elektrárny, ale nechyběli ani právníci zabývající se legislativou spojenou se zajištěním jaderné bezpečnosti, s provozem elektráren, atd. Početnou skupinu tvořili vědci a fyzici zabývající se všemi možnými oblastmi – počínaje těžbou a zpracování uranu, přes možnosti obohacování paliva, optimalizace aktivní zóny, až po možnosti přepracování paliva či jeho uložení. Další významnou část účastníků tvořili instruktoři a učitelé, dokonce se zúčastnila i jedna novinářka. Směsice to byla skutečně pestrá.
Velkým přínosem této akce byla především možnost výměny zkušeností v jednotlivých zemích a získání přehledu ve všech možných oborech souvisejících s jádrem. V neposlední řadě také vytvoření kontaktů na profesionály po celém světě.

Co zaujme Evropana v této zemi?

Dvěma slovy: ochota a slušnost místních lidí. V Koreji se vám nemůže stát, že na vás bude někdo hrubý, nebude vám chtít vyjít vstříc. Korejci jsou ochotni pro vás udělat cokoli, jen aby dosáhli vaší spokojenosti. V Koreji se nemůže stát, že vás někdo okrade. Například po zavírací době v supermarketu se zboží na pultě pouze přikryje, ale jinak se ponechá na místě, kde se přes den prodává, přestože je supermarket otevřen pro průchod do jiné ulice. Zboží zůstane vystavené na pultu proto, že nehrozí, že by ho někdo ukradl. Tohle lze s českou zkušeností jen velice těžko chápat.

Na Korejcích lze obdivovat jejich píli a odhodlání budovat a mít se dobře jako se mají euroatlantické civilizace. V 50. letech proběhla válka, která rozdělila Korejce na Severní a Jižní. Od této doby jsou Korejci stále oficiálně ve válečném stavu, který jim ale nijak nebrání v rozvoji. Jižní Korea je otevřená svobodná země a jako cílem každého národa je se mít dobře, tak i tato snaha je vidět v Koreji na každém kroku. V této zemi byla za posledních asi 50 let vybudována téměř kompletně nová infrastruktura, rychlovlaky se protínají s čtyřproudými dálnicemi. Mnohopodlažní domy lemují ulice statisícových měst. Na jihu Koreje jsou četné luxusní výletní hotely a pláže. Po celé Koreji jsou v horách rozesety starodávné chrámy. Některé jsou skutečně starodávné, jiné byly ve válce srovnány se zemí, ale v duchu zachování tradic Koreje byly podle původních plánů vystavěny od základu znovu. Starobylé se prolíná se supermoderním.

Jak vidíte perspektivy rozvoje jaderné energetiky v ČR?

Velmi jasně. Domnívám se, že pomalu a jistě nastává doba, že si všichni uvědomujeme, že se bez energie prostě neobejdeme. Iluze, že se vrátíme na stromy či zastavíme průmyslový růst, je skutečně mylná a energie bude potřeba víc a víc. To všichni velice dobře víme. Také bychom si ale už měli konečně uvědomit, že energie neroste na stromech, ale je třeba ji vyrobit a že v našich českých podmínkách (ale nejen v našich) nám k tomu nejlépe poslouží právě ta jaderná. Všude na světě už všichni pomalu přišli na to, že jaderná energetika neprodukuje CO2, tudíž ji lze s klidným svědomím prohlásit za zelenou, a že nám nezničí stromy, nezničí půdu a přírodu, a neměli bychom se nechat zastrašit demagogickými hrozbami, že se naše děti budou topit v jaderném odpadu a nebudou vědět, kam s ním.

Jadernou energetiku potřebujeme a je na čase, abychom se jí nebály (i).

Účastníkem WNU SI (Světové jaderné univerzity) se může stát každý mladý člověk, který se nějakým způsobem pohybuje v jaderném oboru. Samozřejmě je třeba se do programu podat přihlášku a poté být vybrán komisí. Program probíhá jednou ročně, tudíž i jednou ročně je stanoveno datum, do kdy lze přihlášku podat. Do ročníku 2008, který proběhne v Kanadě, se již přihlásit nelze, ale nic není ztraceno, v průběhu září bude vyhlášen další ročník. Vzhledem k tomu, že WNU Summer Institute je považován za prestižní záležitost, počet zájemců značně převyšuje kapacitu a není snadné se do programu probojovat.