Viry a chemická válka

O virech víme, že patří mezi původce nemocí, že napadají bakterie, rostliny i živočichy včetně lidí. Sloveso „napadají“ však není tak úplně správné, protože evokuje aktivní činnost virů. A tady je potíž. Jsou viry živé organismy?

Pokud se domníváte, že živé jsou, pokuste se vyjmenovat, co odlišuje „živé“ a „neživé“. Zjistíte, že viry vesměs splňují to „neživé“.

Například: vir se aktivně nepohybuje (unáší ho okolní prostředí – vzduch, voda, krev…). Nemá žádnou látkovou výměnu (nepřijímá „potravu“, nevylučuje). Dokonce se ani sám nemnoží, k tomu využívá hostitelskou buňku. Nereaguje ani na žádné vnější podněty, snad s výjimkou jediného. Vir je totiž tvořen jen genetickou informací (DNA) s proteinovým obalem na povrchu. Ten proteinový obal funguje obdobně jako „klíč“. Když vir vláčen prostředím narazí na buňku, která má v povrchové membráně kombinaci atomů odpovídající kombinaci atomů proteinového obalu (klíči), pronikne virus do vnitřku buňky a jeho DNA se napojí na DNA buňky. To vše je ale založeno pouze na „chemické podstatě“. Buňka poté začíná produkovat kopie viru a následně umírá. Dá se říct, že vir je takový kamikadze – zabije buňku a tím i sebe. Pokud jde něco tak málo živé jako vir vůbec „zabít“.

Nášlapná mina Enterococcus faecalis

Nejnovější výzkum možná naši představu o „živých“ virech úplně změní. Vědci totiž zkoumali bakterii Enterococcus faecalis žijící v našich střevech a zjistili, že pokud bakterie narazí na zdroj potravy, začne sama vytvářet bakteriofágy (viry napadající bakterie). Bakteriofágy můžeme přirovnat k „inteligentním“ nášlapným minám. Když se k nim přiblíží bakterie jiného druhu, bakteriofág do ní pronikne a zničí ji. Protože před zničením bakteriofág zajistí, aby napadená bakterie sama „vyrobila“ další nášlapné miny (repliky viru), jde z hlediska vedení (chemické!) války o tak vysoce sofistikovanou zbraň, že si o ní naši vojevůdci mohou zatím nechat jen zdát. Proč to Enterococcus provádí? No proto, aby ochránil zdroj potravy pro sebe, tj. pro bakterie svého druhu. Jedná se tedy o normální válku o zdroje!

Z tohoto pohledu je vir (bakteriofág) neživý. Je to pouhá chemická mina nalíčená na nepřítele.

Mohly by být viry dětmi bakterií?

Opusťme výzkum a pokusme se o určitou zobecňující spekulaci – nemohly by být náhodou VŠECHNY viry produkty bakterií? Odpověď je docela jednoduchá. Mohly! Viry, které dnes napadají člověka, živočichy i rostliny, mohly kdysi dávno vzniknout v chemické válce prabakterií a poté, jak se tyto prabakterie evolucí vyvíjely k vyšším organismům (rostlinám a živočichům), probíhala v jejich buňkách i evoluční modifikace oněch min‑virů, které jsou dnes díky tomu schopné napadat i všechny vyšší organismy. Díky sofistikovanosti těchto samoreplikujících se min se zbraně určené proti konkurující skupině bakterií samy „evolučně vyvinuly“ a dnes ohrožují i organismy, proti kterým vůbec původně „určeny“ nebyly.

Je‑li tato úvaha správná, pak nemoci jako chřipku, žloutenku i virové druhy rakoviny způsobují neživé miny – pozůstatky z chemické války prabakterií z doby před cca dvěma miliardami let…

Zdroje:

www.osel.cz/index.php?clanek=6521
phys.org/news/2012‑10‑intestinal‑bacteria‑phages‑weapons.html
www.ijpmonline.org